Září 2011

Another time, another place

28. září 2011 v 20:24 | hplovehp |  Drabbles
A další drabble. Je z trochu jiného soudku než to předchozí, ale snad se taky zalíbí. Popisuje jednu z mých oblíbeně neoblýbených scén z Relikvií Smrti.

Another time, another place

"Notak, Draco pojď. Je čas." promlouvala k bledému blonďákovi jeho matka. Zmučeně se na ni podíval. Nechtěl opustit své spolužáky kvůli jedné jediné osobě. Kvůli Hermioně Grangerové. Dívce, které tolik ublížil a přesto ji tolik miloval...
Koutkem oka na ni pohlédl. Svoje hnědé, momentálně mastné a špinavé, vlasy měla sepnuté do drdolu. Po boji byl už velmi rozcuchaný.Hnědé oči, které zbožňoval od první chvíle co ji spatřil na něho hleděly prosebně. Uhnul pohledem.
Možná by to mohlo fungovat. Mohli být spolu šťastní. Vzít se, mít děti. Strávit spolu každý zbývající den jejich života. Všechno by spolu zvládli. Žádná překážka by nebyla dost velká, aby je zastavila. Každá jejich společná bitva by byla vítězná. Nic a nikdo by je nerozdělil. Nedovolil by to. Když už by ji jednou držel v náručí, nedovolil by, aby mu ji někdo vzal. Nenechal by plamínky v jejích očích pohasnout. Miloval by ji do konce svých dnů. A i potom.
Tohle možná platilo dřív. Ale on všechno zkazil. V jedné jediné chvíli, kdy podlehl strachu. Když se stal Smrtijedem, aby ochránil sebe a svou matku. Už od té chvíle mu mělo být jasné, že se jeho sen o ní nikdy nesplní. Neměl si dávat falešné naděje. Tím si tuhle chvíli jen stížil.
"Draco." zaslechl panovačný hlas svého otce. Pohlédl na něj se záští. On je do tohohle všeho dostal! On jako první vstoupil mezi Voldemortovi následovníky. Matka ho následovala z lásky. A když nedokázal splnit své úkoly, musel jsem nastoupit on, jeho syn. Nechtěl ukázat, že je stejný slaboch jako jeho otec. Chtěl udělat to, co je správné, ne to, co je snadné. Ikdyž pro něj v tuhle chvíli nebylo snadné nic.
"Draco..."ozvala se opět jeho matka vyděšeně. Pohlédl do jejích očí. Četl v nich mateřskou lásk ua strach o dítě, o něj. Nechtěla ho ztratit. A on ji nechtěl zranit.
Pomalu vykročil dopředu. Za sebou zaslechl tichý vzlyk. Věděl, z čích úst vyšel. Neohlížel se, nechtěl vidět její bolest. Nesnesl by pohled na Hermioniny hnědé oči jak roní slzy. Kvůli němu. Pokračoval dál směrem k zástupu Smrtijedů s Pánem zla v čele a v duchu mluvil k ní.

Hermiono, jestli můžeš, tak mi odpusť. Sama víš, že by to s námi nešlo. Přeju ti, abys byla šťastná. Já se taky pokusím. Ale dopředu vím, že to nepůjde. Možná se ještě uvidíme, ale nikdy nebudeme spolu.
Možná někdy v jiném čase, na jiném místě. Ale ne tady a teď.

Lektvarový mág Snape

28. září 2011 v 19:41 | hplovehp |  Drabbles
Tady máte zase jednou jedno drabble. Doufám, že se vám bude líbit.

Chlapec s černými mastnými vlasy stál nad kotlíkem a zamyšleně do něj hleděl. Klokotající tekutina v kotlíku měla bílou barvu. Nebyl si jistý, jestli to tak má být. V receptu se o barvě nic nepsalo. Rozhodl se pokračovat. O správnosti postupu se přesvědčí až ve finále.
Znovu se zahleděl na sloupeček textu, který popisoval, jak tenhle dryják připravit. Čtyři odměrky drcených bobů. Zabořil odměrku do hnědého prášku v plechovce, naplnil ji a vysypal do kotlíku. To celé ještě třikrát zoopakoval. Pak se zhluboka nadechl. Zachvíli přijde okamžik pravdy.
Zamíchal důkladně obsah kotlíku. Sedmkrát po směru hodinových ručiček, jednou proti směru. Nestačilo to, takže znova. Sedmkrát po směru, jednou proti směru. Konečně nápoj získal ten správný odstín.
Naběračkou si do připraveného pohárku nandal pořádnou dávku tekutiny. Pak pohár pomalu přiložil ke svým rtům a napil se. Na tváři se mu rozlil blažený úsměv, ostatně jako pokaždé, když se mu povedlo připravit jeho oblíbené horké kakao.

A víte, kdy mě tohleto napadlo? Ano,správně, při přípravě kakaa! Smějící se

5.kapitola: Já ne, to ty - Kapka zelené v moři rudé

28. září 2011 v 13:42 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Druhá část už se řítí. Dodatek za názvem je snad dost výstižný. Jak to dopadne s touhle třaskavou směsí. Vybouchne, nebo zneultralizuje sama sebe?

Dole to bylo dost legrační. Regulus seděl na podlaze a zíral do plamenů. Sirius byl rozvalený v křesle a sledoval svého bratra.
"Nazdárek. Doufám, že vám nebude vadit moje společnost." zašveholila Lilly a sedla do křesla vedle Siriuse, který vypadal, že jemu to vadí.
"Ne,nevadí. Rád poznám Rosinu kamarádku." usmál se nejistě Regulus a natáhl k zrzce ruku.
"Regulus Black."dodal formálně, taky ovšem zcela zbytečně. Sirius zdvihl oči v sloup.
"Lilly Evansová." oplatila mu úsměv Lilly a ruku mu stiskla.
"To samozřejmě není vůbec nutné říkat. Tvoje pověst nesmírně chytré krásky tě předchází." složil jí kompliment Regulus. Sirius nevěčícně kroutil hlavou, Lilly se ale nadmula pýchou.
"A ty jsi sem přišel za Lilly?" vyslala jsem nevinnou otázku k Regovi. Pochopil, že se cítím odstrčená.
"Ne Růžičko, přišel jsem za tebou. Ty to musíš nejlíp vědět. Něco jsi mi ukradla a od té doby jsi pro mě jako magnet." odtáhnul se od Lilly a já si k němu přisedla.
"Co jsem ti ukradla tak cenného?" přistoupila jsem na jeho hru. Nezapomínej, že je to jen náhradník! Okřikovala jsem v duchu samu sebe. Jak snadno jsem se umlčela.
"Srdce." řekl tiše Regulus. Vzal mou ruku do své a položil si ji na levou stranu své hrudi. Ve tváři se mu rozlil spokojený výraz, jako kdybych mu opravdu vrátila srdce do hrudi.
"Vysypala se ti na jazyk cukřenka?" ozval se posměšně Sirius. Regulus ho naprosto ignoroval. To Siriuse ještě víc rozladilo a mě pobavilo.
Portrét se odklonil a dovnitř vešli James, Remus a Peter. Siriovi se po tváři roztáhl vítězný úšklebek. Lilly okamžitě čapla knihu ze stolu a zakryla si s ní obličej. Do háje, to jako bude dělat mrtvýho brouka a nechá mě trpět? Jimmy se okamžitě usadil do křesla vedle ní. Až potom zaregistroval Reguluse. Do háje, teď to přijde!
"Jamesi, prosím tě, mohl bys mi vysvětlit tohle obranné kouzlo? Jsi na obranu nejlepší z celé třídy a já vážně nechápu, jak je možný, že je to takhle. Proč...?" promluvila k němu Lilly. Pohledem střelila po mně. V duchu jsem se jí v tu chvíli stotisíckrát omluvila. James naprosto v tranzu, že ho oslovila jménem a že se neodtáhla, když se k ní naklonil a začal jí ukazovat na příslušná místa v knize, kde mělo být vysvětlení. To máme o jednoho z rudé strany míň. Vlastně je tu tím pádem Sirius furt sám. Remsu je hodnej a všem okolo sebe přeje jejich štěstí, ten se do mě a Rega navážet nebude. Červ by sice mohl mít nějaké připomínky, aby se zavděčil Siriusovi, ale stačí jednou dupnout a je fuč. Sirius si to zřejmě uvědomoval, protože už se zase mračil.
"Ahoj kluci." pozdravila jsem nově příchozí.
"Ahoj." odpověděl nepřítomně James a pozoroval Lilly, která usilovně "hledala" v knize. Remus jenom pokýval hlavou.
Z Červíčka vyšlo neurčité zapištění. Nevím, co se vůbec ozývá, říkala jsem "ahoj kluci", ne "ahoj potkani".
V průběhu odpoledne a potom i večera jsem zjistila, že James umí být i velkorysý a milý. Reguluse se nestranil, ba právě naopak, pořád s ním vtipkoval. Což ovšem nakrklo jeho nejlepšího přítele. Sirius byl naštvaný ještě víc, když se po několikátém panáku whisky začal Jimmy s Regem objímat a zpíval mu: "Chtěl bych být víc než přítel tvůj..."
Lilly, která vytrvale odmítala naše hospodské tréninky, už teď byla slušně pod parou. Odškubla si Jimmyho od Reguluse. Ten překvapeně zavrávoral .
"Pitomý lentilky." postěžoval si. Zůstali jsme na něj čučet jak na vola, jenom Lilly se rozesmála.
"Máš recht, barevný cukroví je lepší než bílý myši." chichotala se.
"Ty jsi moje roztomilá opička!" prohlásil James a objemul ji. No, obejmul... On vlastně padal a zachytil se jí okolo ramen. Lilly ani za normálních okolností nebyla žádný vzpěrač a teď, když byla v alkoholovém opojení jí nezbylo nic jiného, než se svalit vedle Jamese na zem. Tam oba dva zůstali a tlemili se jak Mcgonagallová po tom, co jí opožděně docvakla podstata vtipu.
"Nezávidím jim tu ranní roztomilou opičku." zašeptal mi Regulus do ucha. Usmála jsem se na něj a podala mu skleničku s whisky.
"Asi bych spíš měl litovat sebe. Utonu s Nebelvírskými v oceánu ohnivé whisky." zasmál se. Pak do sebe panáka kopnul.

O mnoho později:
"Lilly, kde ho mám?"
"Jak to mám sakra vědět?"
"Tys byla poslední, kdo na něj šahal."
"Jamesi, jak si mám pamatovat, kam sis dal svůj otvírák?!"

5.kapitola: Já ne, to ty

27. září 2011 v 20:42 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Vím,slibovala jsem i Ro(c)k. Ale moc se omlouvám, já to prostě nestíhám. Doufám, že vás alespoň tahle kapča k OJMAO potěší. A taky se omlouvám za to zpoždění.

Seděla jsem ve společenské místnosti, bohužel sama. Chvíle samoty jsem neměla ráda. Nutily mě vzpomínat na tu noc. Tu noc, kterou bych nejraději vymazala ze svého života. Poprvé v životě jsem udělala něco spontálně a ihned se mi to vymstilo. Vyčerpaně jsem zavřela oči.
Hlavou mi probíhali vzpomínky na tu noc. K mé nelibosti se ve mně při představě Siriusova těla vzedmula vlna touhy. Ale i něčeho jiného Ne, to si musím jen namlouvat, náš vztah byl čistě tělesný! Nemůžu,nechci k němu cítit nic jiného.
"Hloubáš nad nesmrtelností chrousta?"uslyšela jsem uštěpačný hlas. Trhnula jsem sebou a otevřela oči.
Sirius se opíral o zadní stěnu portrétu, oblečený celý do černé, včetně své kožené bundy. Zamračila jsem se.
"Copak kotě.." ušklíbnul se a vydal se velmi rychle ke mně. Spěšně jsem o několik kroků ustoupila. Nechtěla jsem ho mít tak blízko u sebe. Bála jsem se toho. Jeho, ale hlavně mých reakcí. Naštěstí se zastavil. Dělila nás te´d vzdálenost asi tří kroků. Chtěla jsem se vzdálit ještě, ale za mnou byla zeď.
"Jestli se chceš dožít Vánoc, neříkej mi kotě!"upozornila jsem ho a zhluboka se nadechla.
"Tak jak ti mám říkat?"podivil se Sirius.
"Jmenuju se Rose, pokud to nevíš. Ale myslím, že ty sis klidně vystačil s přijímením."propalovala jsem ho pohledem.
"Rose..." znělo to jako povzdech. Zase se přibližoval. Rychle jsem okolo něho proklouzla do volného prostoru.
"Nech mě už krucinál napokoji!" okřikla jsem ho. Jeho temné oči se zadívaly do mých. Ty dvě tmavá jezírka mi vždycky připadala hypnotizující. Sotva jsem vnímala, že se opět pohybuje směrem ke mně.
Vchod do společenské místnosti se otevřel. Oba jsme se se Siriusem otočili.












Já se tvářila vyděšeně. Siriovi zůstal na tváři úšklebek typu "vyrušen-zrovna-při-velkém-finále".
"Doufám, že neruším." promluvil tiše Regulus. Okamžitě jsem nasadila úsměv.
"Vůbec ne. Vlastně jsem moc ráda, že jsi se tu objevil. Vedli jsme tu rozhovor o naprostých zbytečnostech." přišla jsem k Regulusovi a nechala se stisknout v jeho medvědím objetí. Bylo to tak uklidńující a něžné.
"Napadlo mě, že bychom mohli jít někam ven." navrhl, když mě pustil. Skepticky jsem vyhlédla z okna. Vítr hýbal se všemi stromy tak, že nápadně připomínaly vrbu Mlátičku. Pak mi to docvaklo. Chce sebe, pardon nás, dostat pryč od Siriuse.
"Zůstaňme tady. Ven se mi jít nechce." udělala jsem psí oči. Za sebou jsem uslyšela zvuk jako když cpete kočku do konzervy. Ne, že bych to někdy zkoušela.
Regulus chvíli vypadal rozpolceně. Pak nakonec přikývl.
"Jenom se skočím převléknout." dodala jsem a vystoupala na prvních pár schodů.
"Rose." ozval se Regulus. Otočila jsem se. Stál o kousíček pode mnou. Chytil mou hlavu do dlaní. Opatrně jsem mu položila ruce na lopatky.





















"Vrať se brzo."zašeptal mi, když mě políbil na tvář. Bylo to nejvášnivěji za celou dobu naší známosti. Usmála jsem se mu v odpověď.
Když jsem za sebou zavírala dveře ložnice, viděla jsem obličeje obou bratrů Blackových, těsně vedle sebe. Byl to vlastně velmi legrační pohled.

















Regulus zamyšleně pozoroval mě a Sirius se s podobným výrazem díval poočku na Reguluse. Tiše jsem se zasmála.
"Ahoj. To bys nevěřila..."začala na mě okamžitě mluvit moje zrzavá kamarádka, která ležela na své posteli z obrovskou bichlí.
"Ssst. Teď nemám čas. Dole jsou Regulus a Sirius." odbyla jsem ji a pokračovala v přehrabování se v jedné ze zásuvek mého nočního stolku.
"To jste se jako rozhodli vyzkoušet trojku?" zeptala se. Nadzvedla jsem obočí.
"Promiň, blbej fór."omlouvala se hned.
"Jo."souhlasila jsem.
"Ale teď vážně. Oba Blackové v jedné místnosti? To musím vidět." řekla rozhodně a zavřela tu svou das Buch.
"Na to zapomeň!" okřikla jsem ji.
Jenže když jsem ve svém rudém triku scházela do společenky, Lilly šla za mnou.

A následuje další podpásovka. Kapitola je rozdělená. Něco podbného už jsem vám udělala v Ro(c)ku, že? No tak to tu máte znova. Lámejte si hlavičky, jak to asi bude pokračovat. Rose,Regulus a Sirius v jednom pokoji. Plus Lilly. Také je možné, že se tam šikovně přichomítnou James s Remusem... Vím , že mě bude chtít kamenovat nebo škrtit (Koki!), ale mě prostě baví vás takhle napínat.

Video trailer k povídce On ji miluje, ale ona...

21. září 2011 v 19:36 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Ahojky, tak jsem jednou neměla co dělat (to jsou kecy, ve skutečnosti jsem odkládala povinnosti) a stvořila jsem jedno malé video. Měl by to být něco jako trailer k On ji miluje, ale ona... Doufám že se vám bude líbit, kometáře a pochvaly mi pište sem, ať mám přehled.Smějící se

Odkaz na trailer:
http://www.youtube.com/watch?v=n2vYxt1BoEc

4.kapitola: Není Black jako Black

21. září 2011 v 17:15 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Čtvrtá kapitola. To se ná mto pěkně rozjíždí. Jak se vyvíjí vztah Rose a Reguluse po večírku? A co Sirius?

Kvůli Lilly jsme se opět objevily ve společenské místnosti Zmijozelu. Nadšeně jsem s tímhle výletem souhlasila, ale když jsme přišly, Regulus tu nebyl! Naštěstí se mi podařilo ze Srabuse dostat, že je nejspíš v umývárně. Zmijáci používají nejčastěji tu v druhém patře, to vím díky...echm... nechme to být.
Vyšplhala jsem po těch příšerných otáčecích schodech. Takovou ptákovinu tu máme, ale aby sem namontovali eskalátory, to ne! Vklouzla jsem tiše do úmývárny a poslouchala. Chvíli byla slyšet jen tekoucí voda, až po chvíli jsem rozeznala Regulusův hlas. Pobrukoval si směsici nějakých odrhovaček.
Sebrala jsem jeden z ručníku, které ležely na umyvadle a potichu jsem vklouzla k němu do sprchy. Sakra, už si stihnul obléct slipy!
"Nepotřebuješ náhodou utřít záda?"zeptala jsme se ho hlasitě. Vylekaně nadskočil.
"Rose!"vyhrkl překvapeně. Zašátral vedle sebe, nahmátl svou košili a nalékl si ji na ruce. Jenže na něj pořád tekla voda, takže košili brzo promočila.





































"Tohle bylo opravdu...nečekané." soukal ze sebe s obtížemi. Na tvářích se mu objevily dvě rudé skvrnky. Bavilo mě, jak snadno jsem ho mohlo vyvést z míry a dohnat k rozpakům. Navíc byl nehorázně roztomilý, když se červenal.
"Už jsi hotový?" zeptala jsem se.
"Předpokládám, že i kdybych řekl ne, nebude mi to nic platné." usmál se a vypnul sprchu.
"Ne, ráda se podívám." zašklebila jsem se,
"Ty jsi mi ale potvůrka!" rozesmál se. Pak zatřásl hlavou jako mokrý pes a z vlasů mu odlétly kapky vody. Bohužel přímo na mě.
"Co to jako mělo být?!" ohradila jsem se a uhodila ho do hrudníku.
"Ona mě bije. Jau, to bolí!" dotkl se Regulus srdce. Páni, to je rozený herec!
"Prosím tě, ty s tou tvou muskulaturou jsi nemohl nic cítit!" zavrtěla jsem hlavou. Zasmál se.
"Když chvíli počkáš, skočím si do Zmijozelu pro nějaké normální,suché oblečení a můžeme něco podniknout." řekl ještě a natáhnul si na trošku promočené boxerky džíny.
Slovo splnil. Navlekl na sebe další ze svých elegantně sexy modelů a vyrazili jsme na školní pozemky. Já jsem se taky musela převléct, kvůli tomu jeho psím otřepávacímu zlozvyku.















































Venku už bylo docela chladno.Teda na to, že byl září. Na některých stromech už se dokonce začalo přebarvovat listí.
"Dáme si závod." prohlásila jsem. Samozřejmě, proti jeho namakané atletické postavě nemám šanci. Ale alespoň to zkusím, jsem o přírody soutěživá.
Rozběhli jsme se. Dokud jsem se držela dlážděné cesty, bylo všechno v pohodě. Jenže potom jsem šlápla na trávník. Noha mi podjela a já padala. Ovšem neskončila jsem na zemi, zachytily mě dvě silné paže. Jeho paže. Naše obličeje se ocitly blízko sebe. Rozhodla jsem se to zkusit. Pomalounku jsem přibližovala svoje rty k jeho. Nenechal mě to dokončit. Namísto toho mě prudce postavil na nohy.
"To je nějaký tvůj zvyk, líbat kluka hned třetí den co ho znáš?" zeptal se a odhrnul mi pramen vlasů z čela.
"Popravdě ne. A ty se se mnou nechceš líbat?"provokovala jsem ho.
"Ano. Ale ne teď. Připadá mi to takové divné, když se holka s klukem od první chvíle líbaj a podobně. Já si myslím, že by spolu měli nejdřív něco zažít, poznat jeden druhého. Až potom by pokročili dál." nejistě se usmál.
Páni, jak moc se ti dva Blackové od sebe liší! Prohlížela jsem si Regulusův obličej. Neshledávala jsem na něm žádné odlišnosti od běžného lidského, samozřejmě až na jeho krásu. Ale přestože Reulus vypadal jako normální člověk, mám svou teorii. Kluk, který takhle uvažuje, musí pocházet z Marsu nebo z jiné hodně vzdálené planety. Ovšem přesně takového kluka jsem celou dobu hledala.
"A obejmout už mě můžeš?" zeptala jsem se. Přitáhl si mě do své náruče. Tak na tohle jsem teda nebyla připravená. Vysoká koncentrace jeho tělesné vůně plus dotyk jeho rtů v mých vlasech. Podlamovala se mi kolena. Ještě že mě držel tak pevně. Páni, jestli tohle se mnou dělá obyčejné objetí, tak nevím, jak přežiju naši první pusu. Protože teď jsem si jistá, že na ni dojde.
Najednou z nebe začaly padat velké dešťové kapky. Do Rejkjavíku! Musel sis, Bože, den liják vyvzpomět zrovnat teď?! Regulus se opatrně vymanil z mého objetí, sundal si bundu a držel ji nade mnou. Takhle jsme se rozběhli k hradu. Skutečnost, že kvůli své galantnosti nemohl používat ruce, náš běh vyrovnávala.
Vklouzli jsme do Vstupni síně. První, co můj džetlmen udělal, byl samozřejmě jeho psí, otřípací zlozvyk.
"Regulusi!"

3.kapitola: Večírek

19. září 2011 v 20:02 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...





Třetí kapitolka. Tak do téhle povídky jsem se momentál ně zamilovala. Nebo spíš to herců, co mám jako Reguluse a Siriuse. I love you Paul and Ian!♥

Nastal ten večer. Zrovna jsem dokončila svoje přípravy a odtáhla závěsy okolo své postele. Lilly vedle udělala to samé.
"Já tě zabiju! Prej jednoduchý šaty!" zavřeštěla na mě. Nevím co vyšiluje, minimálně James jí bude ležet u nohou. A myslím, že nezůstane jen u něj. Lilly byla totiž i v těch obyčejných šatech strašně krásná. To jí závidím, sviňka jedna, ikdyby si oblekla sukni svoji babičky, místo trička pytel a obula si k tomu holiny, stejně jí to bude slušet.



























































"No nic, tak jdeme, já si vyzvednu tanečníka a hurá do víru společenských radovánek." zasmála jsem se a jako první scházela po schodech do spolky.
"Kdo to je?"dorážela Lilly.
"Pytel dračího hnoje." houkla jsem, nevím, jestli dost hlasitě, aby to přehlušilo hudbu dunící všude okolo. Ten pro kterého jsem si šla se sice stěží dá přirovnávat k pytli hnoje, ale nic jiného mě nenapadlo. Slezla jsem ze schodů a rychle se rozhlédla. Všichni moji nebelznámí se řádně vyparádili.


































































"Můžu tu být s tebou?" zaútočil okamžitě Sirius.
"Ne. Za a) vidím, že tu máš hodně zájemkyň a za b) já jsem s někým domluvená." odbyla jsem ho a prošla jsem k portrétu. Když se obraz odklonil, už jsem ho viděla. Vypadal naprosto perfektně. Už bych se tomu taky mohla přestat divit.



































"Ahoj Růžičko." usmál se a prošel dovnitř. Musela jsem pár kroků zacouvat. Všimla jsem si Siriova ohromeného pohledu, když Regulus vstoupil. Vychází to.
"Tak jo. Co budeme dělat?" zeptala jsem se nervózně.
"No, je škoda, že tu hraje taková hezká hudba a nikdo netancuje." podotknul. Pak si mě přitáhnul do náruče a začali jsme se otáčet do pomalého houpavého rytmu.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=DZqFK4dcl2Q

Pohledy všech se stočily na nás. Jejky, tohle nemám ráda. Být středem pozornosti není nic pro mě. Chtěla jsem zastavit, ale to, že jsem byla obejmutá Regulusem mi v tom zabránilo. Ten se na mě povzbudivě usmál. Tak jo... nádech, výdech, nádech, výdech, nádech, výdech. Trošku to pomohlo. Úsměv jsem mu oplatila. Text písničky jsem si uvědomovala jen matně, ale i ty útržky co jsem slyšela byly krásný.
"Pche, to umí každý, točit se pomaličku na místě." ozval se Sirius. Regulus na mě mrknul, vyndal z kapsy hůlku, opsal s ní ve vzduchu jakousi kličku a hudba se změnila. Teď to bylo rychlé. Regulus okamžitě začal tancovat. Nejdřív jsem otevřela pusu. Pak jsem ji zavřela a připojila se k Regulusovi.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=U84_w4Sm9UA

Tohle je známá věc, ale ne každý to umí zatancovat. A nelžu, přísahám, když tvrdím, že Regulus tancoval líp než Michael Jackson. Všechny holky okolo na něj zíraly, div že jim slina neukápla. No a taky měly proč. Jakékoliv, ať už plynulé, nebo trhané pohyby byly v jeho podání tak neuvěřitelně sexy.
Přitáhnul si mě k sobě a dál jsme pokračovali v páru. Páni, nevěděla jsem, že umím tancovat! Jen tak mimochodem jsem se podívala na Siriuse. Upřeně na nás zíral a mračil se. Věnovala jsem mu sladký úsměv a pak už se znova otočila na Reguluse.
Písnička skončila. Teď to byl James, kdo nastavil další. Opět Michael Jackson. Jimmy k sobě přitáhnul Lilly a začal s ní tancovat. Zírala jsem na to jak Karkulka na šavlozubýho tygra v babiččině posteli. Lilly, si tohle nechá od Jamese líbit a ještě se usmívá?! Z toho se mi teda ještě bude zpovídat!
Já a Regulus jsme taky začali tancovat.
"Víš, že to co právě předvádíme je cha-cha." křiknul na mě Regulus, aby přehlušil hudbu.
"Chacha, to ti tak věřím, že je to cha-cha." ušklíbla jsem se.
"Je to pravda!" prohlašoval dál.
"Ale já nevěděla, že umím cha-chu!" vypískla jsem. Rozesmál se, ale v tanci jsme pokračovali.

Odkaz na video, jak zhruba Rose s Regulusem tančil cha-chu:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10254891319-stardance-iv/210522160450001-stardance-iv-kdyz-hvezdy-tanci/obsah/130503-pavel-kriz-alice-stodulkova-cha-cha/

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=zjZwi_PJiio

Lilly s Jimmym se s námi sladili. Tomu se říká být synchronizovaný, babe! I tahle písnička bohužel skončila. Až se závěrečným tónem jsem si uvědomila, jakou mám žízeň.
"Dojdu pro něco k pití Růžičko." prohlásil Regulus okamžitě, když jsem mu to řekal a zmizel v davu.
"Růžičko..." protáhnul posměšně Sirius, když došel ke mě.
"Náhodou, mě to připadá hezký!" odsekla jsem mu.
"Prosím tě, nikdy se ti zdrobněliny nelíbily." oponoval mi.
"Tak sorry, že jsem z tvého pojmenování kočičko nebyla uchvácená, při tom našem ošahávání v posteli."zavrčela jsem vztekle. Kde ten Regulus sakra vězí?! Sirius vypadal, že chce ještě něco říct. Jenže to už byly moje prosby vyslyšeny. Regulus se vrátil a v každé ruce nesl kelímek s jakousi limonádou. Jeho bratr ještě po mě vrhl jeden nerozluštitelný pohled a pak odešel.
"Všechno v pohodě?"zeptal se mě Regulus.
"Jo."usmála jsem se na něj a napila se. Zbytek večírku už se mi Sirius vyhýbal, ale mě to bylo ukradené. Měla jsem Reguluse. A ten tady byl jenom pro mě!

2.kapitola: Navštěvovat Srabuse má i výhody

19. září 2011 v 18:26 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Ahojky, druhá kapitola je tady. Musím se přiznat, jak se tak dívám na Reguluse Rosinýma očima, začínám se zamilovávat! Takže si opět počtěte.
Tak jsme v tom zatuchlém hradě plném úchyláckých profesorů a otravných duchů už týden. Pardon, původně jsem chtěla říct otravných profesorů a úchylných duchů, ale když o tom teď přemýšlím.. ony jsou oba ty výroky pravdivé.
Neodbočujme ovšem od tématu. Jako každý rok James se Siriusem pořádají uvítací večírek. Normálně bych to vítala, hlavně v sedmáku, kdy je na tuhle ptákovinu poslední příležitost. Takhle se mi tam ani moc nechce. Navíc se tam má chodit v párech. Původně jsme to chtěly s Lilly odříct, jenže když nás Remus úpěnlivě prosil, že nechce jít v sedmáku sám, bez partnerky, souhlasily jsme, že ho doprovodíme.
Lilly zase chytla její nálada. To v jejím případě znamenalo jediné. Návštěvu Snapea. Jak ho obvykle ignorovala a nesnášela, jednou za čas to na ni přišlo a musela si s ním jít promluvit. Nejdřív mi to připadalo divný, ale potom jsem si zvykla. Lilka si od svých zdrojů (doteď nevím, kdo to je a vážně mě to.. vy víte co) heslo to společenské místnosti Zmijozelu.
Sešly jsme do sklepení. Doufala jsem, že na téhle zatuchlinou páchnoucí chodbě nebudu muset stát dlouho. Naštěstí Lilly ten jejich pošahanej vchod otevřela rychle. Vešly jsme do té místnosti.
"Rose!" ozvalo se okamžitě z rohu místnosti.
"Ty znáš moje jméno?" zmohla jsem se na otázku. Sakra, proč musí zase vypadat tak úchvatně a já tak děsně?




















































"A ty snad neznáš moje?" podivil se.
"No...jo, znám." zasmála jsem se nervózně. Dolehl k nám hovor Lilly a Srabuse, nebyli zas až tak daleko. Bavili se o tom nadcházejícím večírku.
"Hel Růžičko, nechtěla bys jít na ten večírek se mnou?" zeptal se Regulus opatrně.
"No, obvykle tam nikdo z jiné koleje nebývá..." vylezlo ze mě, místo abych skákala tři metry vysoko a radostěn pištěla ano. Já jsem asi fakt nějaká porouchaná.
"A to vadí?" povytáhnul Regulus obočí. V hlavě se mi zrodil nápad. Nikdo mi nenakecá, že pro Siriuse neznamenám vůbec nic. Jo jasný, nechoval se ke mně nijak hezky (myslím ohledně té noci) , ale úplně volná jsem mu taky nebyla. A Reguluse Sirius nesnáší.
"Ne,nevadí. Ráda s tebou půjdu Regulusi." usmála jsem se. No co, mám právo jít na večírek s klukem, který se mi líbí, legalizovala jsem si vduchu svůj nápad.
"Tak jo, objevím se před Nebelvírem v šest." oplatil mi úsměv.
Pak jsme si začali povídat o různých obyčejných věcech. Nikdy bych do nikoho ze Zmijozelu neřekla, že umí být tak vtipný. Utahoval si ze všech okolo, ze mě, ze sebe. Uvedu příklad.
"Jsem rád, že nemám tak tmavý vlasy jako brácha. Protože kdybych je nosil takhle nagelované, vypadal bych jako Elvis Presley." poznamenal. Představila jsem si ho v některém z šílených kostýmu krále rock´n´rolu a málem jsem umřela smíchy. Navíc mi pořád dával nějaké přezdívky. Růžička, Růženka, Poupátko a Květinka, to je jen zlomek.
"Tak co, jak ses bavila?" zeptala se mě Lilly, když jsme později večer už ležely v naší ložnici.
"No, měly bychom chodit na návštěvy za Srabusem častěji. Má to jisté výhody." zakřenila jsem se.

1.kapitola: Dvojník mojí chyby

19. září 2011 v 17:44 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Hojky, hlásím se s první kapitolou! Začíná se nám to rozbíhat. Naši studentíci jedou vlakem do Bradavic. Co se už během cesty přihodí, to si přečtěte v téhle kapitole. Jinak většinou to bude z pohledu některé z postav. Převážně Rose.

Seděla jsem u okna, za kterým se rychle míhala okolní krajina. Kodrcavý pohyb vlaku mě obyvkle uspával.Tentokrát to bohužel nefungovalo. Ucítila jsem na své tváři slzu. Rozzlobeně jsem ji setřela. Pořád jsem nechápala, jak jsem to mohla udělat. Jen tak, bez lásky. Kde jsem jen nechala mozek.
Dveře kupé se otevřely. Dovnitř vklouzla Lilly Evansová,moje nejlepší kamarádka. Rychle jsem nasadila úsměv. Lilly by mě sice dokázala utěšit docela snadno, ale nechtěla jsem , aby o tomhle mém skutku věděla.
"Konečně jsem tě našla." vydechla si Lilly.
"Jo, už to tak bude, ty mrkvová hlavo." škádlila jsem ji. Důkladně mě zlechtala, až potom se rozvalila na sedadlo naproti mě.
"A jak ses měla o prázdninách?" začala rozhovor tradiční otázkou. Rozebíráním našich zážitků jsme strávily dobrou hodinu a byly bychom ještě pokračovaly, nebýt té nevítané návštěvy. Do našeho kupé totiž s naprostou samozřejmostí vpadli Poberti. Lilly protočila oči. Obyčejně byla otrávená jen ona, já měla Poberty ráda. Jenež po tom excesu se Siriusem jsme na ně zanevřela. Na Rema ne, ale to své nevraživosti jsem zařadila i Jimmyho. Protože byl se Siriem vlastně jedna osoba.
"Ahoj Remusi." pozdravily jsme s Lilly jednohlasně bledého hnědovlasého chlapce.
"A co jsme my?" ozval se ublíženě zbytek tlupy.
"Vzduch." odsekla jsem.
"Bez vzduchu nikdo nemůže žít." upozornil na sebe James.
"Bez vzduchu jo, bez kyslíku ne. Takovýho dusíka jako jsi ty bych klidně postrádala." zašklebila se na něj Lilly. Pak si se mnou triumfálně plácla.
"Nějaký nedůtklivý ne?" divil se Sirius a nasunul se na mě. Kretén, nemá v sobě ani špetku citu a taktu?! Podrážděně jsem ho od sebe odstrčila.
"Dej ty svoje psí pracky pryč ode mě!" sjela jsem ho.
"Kluci, měli bychom jít." ozval se Remus.
"Ty nemusíš, akorát pejska a poskoka pusť na dvorek." řekla mu Lilly. Rem se zasmál.
"No nic, my teda jdeme, když nás vyhazujete.." zabrblal James a přesunul se na chodbičku. Sirius se na mě ještě jednou podíval. Já mu pohled opětovala. Pak se zdekoval za Jimmym na chodbičku.
"Tak teda zdarel barel a někdy, až zrovna nebudeš brát ty dva ďasovce na procházku se za náma stav."rozloučila jsem se s Remusem a práskla za nima dveřma.
"Tak to bychom měly. Mimochodem, jaktože už z nich nejsi taková udělaná?" optala se mě moje zrzavá přítelkyně.
"Učinila jsem zásadní poznání. Jsou to kreténi, teda až na Rema." zamaskovala jsem pravý důvod změny svého chování. Lilly spokojeně pokývala hlavou. Pak jsme se vrátili k předchozímu rozhovoru.
Jenže po chvilce se dveře kupé zase otevřely. V domění, že se Pobertové zase vrátili jsem se prudce otočila.
"Jestli nezmizíte do třiceti vteřin.." vylétlo mi z pusy dřív, než jsem si stačila uvědomit, kdo přede mnou stojí.


















Byl tak podobný Siriusovi. Ale taky úplně jiný. Vlasy měl světlejší, kratší. Celý vypadal jako z nějakého krásného snu. Zamyšlený výraz mu an tváři vystřídal úsměv.
"Promiňte, špatné kupé." omluvil se, ještě jednou na nás hodil prasátka svými sněhobílými zuby a zmizel.
"No ty vole." vypravila ze sebe Lilly. Já jsem spíš byla nakvašená. Konečně mě zase vidí hezkej kluk a já mám na sobě obyčejný triko a džíny.
















































"Krása..."povzdychla jsem si.
"Haló, nečuč tady jak ježibaba, co přebrala perníku, a radši mi odpověz, víš kdo to byl?!" probrala mě moje kamarádka ze snění.
"Ne." hlesla jsem nejistě.
"Regulus Black." sdělila mi Lilly. Tak to je kec. Nevěřím tomu. Né, to není pravda. Tenhle anděl přece nemůže být dvojník mojí chyby!

On ji miluje, ale ona... Úvodní obrázek

17. září 2011 v 12:40 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Ahojík, mám tu pro vás vytvořený úvodní obrázek k nově započaté kapitolovce On ji miluje, ale ona... Doufám, že se vám líbí. A kdy bude první kapitola? Myslím, že bych ji mohla napsat už dneska, uvidíme. Takže tady máme obrázek:


Info o povídce On ji miluje, ale ona...

16. září 2011 v 15:54 | hplovehp |  On ji miluje, ale ona ...
Vítám vás u další povídky! Ačkoli mnozí očekávali, že bude o Jamesovi a Lilly, nakonec je z toho něco malinko jiného. O Jamesovi a Lilly v ní bude taktéž dost, ale hlavní postavy budou jiné...

Stručný děj:
Rose Stanleyová udělala v životě mnoho chyb. Jednou z nich byla i noc se Siriusem Blackem.Co když se ale do své chyby zamilovala? Nevadí, je tu přece náhradník... Jenže situace se opět komplikuje. Rose se zamilovala i do náhradníka. Sirius si až teď uvědomuje, jak moc Rose miluje. Vrátí se Rose k tomu co už jí ublížil a sama tak ublíží svojí nové lásce?

Rose:

Sirius:





















Regulus:





































Lilly:
















James:
















Remus:




















Tákže, začíná nám další povídka co? Jsem ráda, že se mi tohle Info povedlo zpatlat, protože tenhle nápad mi pořád nechce dát pokoj. To je holt moje otravná múza. Jinak napište, jestli se vám líbí výběr herců (a zpěváka) jako postav, kteří ne a kteří jo.. A taky, co říkáte na nápad.

Srdce z lásky maluju..

16. září 2011 v 15:18 | hplovehp |  Jednorázovky
Ahojík, další povídka je tady. Sirius se nám v ní představuje jako malíř.. No, a zbytek si přečtěte!

Seděl jsem rozvalený v křesle, v jedné ruce skleničku, v druhé uhel. Na kolenou jsem měl náčrtník. Dneska jsem zřejmě nemohl očekávat žádnou modelku, musel jsem si vystačit s fantazií. Na to právě byla ta sklenička plná whisky. Zrovna jsem ji zvedal k ústům, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Dřív, než jsem stačil odpovědět, vešla dovnitř nádherná dívka. Skleničku jsem odložil na stůl a vstal. Náčrtník mi spadnul na zem. Měla rudé, vlnité vlasy a temně modré, jakoby fialkové oči.
"V baru jsi říkal něco o tom, že potřebuješ modelku na kreslení. Tak jsem tady." usmála se a uvolvila pásek šatů, které měla na sobě. Spadly na zem. Oněmněl jsem úžasem, protože pod těmi šaty už neměla nic!
"Tady." ukázal jsem na sametovou pohovku naproti mého křesla. Spokojeně se na ni uvelebila, dokonce přesně v póze, jak jsem ji chtěl malovat. Usadil jsem se a vzal si znovu skicák a tužku.
"Počkej, ještě se protáhnu." upozornila mě a skutečně se labužnicky natáhla. Naprázdno jsem polknul. Potom se vrátila do původní pozice. Kývla, že už můžu. Začal jsem pracovat a s každým tahem ve mě vzrustalo vzrušení. Klouzal jsem pohledem po křivkách jejího dokonalého těla. Dokud ji maluju, tak patří jenom mě.
Po několika hodinách jsem byl s výsledkem své práce spokojen, ikdyž jsem si myslel, že se mi nepodařilo zachytit ani polovinu její krásy.
"Hotovo." oznámil jsem jí a musel se zhluboka nadechnout, když se její tělo dalo do pohybu. Podíval jsem se jí do očí, ta neobvyklá fialová byla neskutečně hypnotizující.
"Pojď ke mně." zavolala na mě jako na psa. Za normálních okolností bych se ohradil, ale tentokrát, omámený její přítomností, jsem pouze vyplnil její příkaz.Přitáhla si mě k sobě a začala líbat. Nejdřív jsem nijak nereagoval, potom mi došlo, co se děje a já začal spolupracovat. Brzo mě zbavila mého oblečení. Pokračovali jsme v líbání a dál..
O něco později, nevím o kolik, čas jsem vůbec nevnímal, jsme spolu leželi na pohovce, ona s hlavou na mé hrudi.
"A co mi namaluješ teď?" zeptala se tiše. Natáhl jsem se pro tužku a skicák. Zvědavě pozorovala, čím prázdný papír zaplním. Nakreslil jsem srdce a pod to připsal ten dobře známý verš: Samým blahem, jedním tahem, srdce z lásky maluju, protože já, protože já , protože já miluju... Tebe.
Přečetla si to a usmála se. Pak mě políbila a všechno to začalo znova.

38. kapitola : Nerozezná slanou vodu

16. září 2011 v 14:26 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Já vím, já vím. Nepřidávala jsem děsivě dlouho. Když já vážně nestíhám. Ale vynasnažím se to změnit. Je možné, že se tu dneska objeví info k On ji miluje, ale ona.. V hlavě mi totiž straší jeden, nápad. Ale nebojte se, s Ro(c)kem se hned tak nerozloučíme, jsme teprve na konci října a já chci potom zachytit v pár kapitolách i jejich životy po Bradavicích. Přeju příjemné počtení. Jo a pohled je Lilly. Plus, novinka, všechny španělské věty jsou pod šlánkem přeložené!

Pláž byla prázdná, samozřejmě až na nás. My holky jsme se opalovali, kluci blbnuli ve vodě.
"Lilly, Amy, Anito.. no prostě vy všechny, pojďte do vody!" zahulákal na nás James. Jelikož to bylo už asi po sté, zvedli jsme se a vběhli do vody za nimi. Teda až na Annie.
"Ann, pojď za mnou!" lákal ji Sev. Bylo mi to sice proti srsti, ale co už. Severus má an to právo. Já jsem si vybrala Jamese, tak on si může vybrat Annie.
"Ne Sevie, já se chci opálit. Ty bys to taky potřeboval, ty moje bledulko." zavrkala Annie. Kdyby mě James nedržel, asi bych se utopila.
V malém přístřešku, nazývaném bar byla jakási kapela místních.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=6NIreX5Mkqo

"Dímelo me juego!" zavolal na ně Jimmy. Přikývli a spustili. Můj kluk si zpíval s nimi. To se mi ale nelíbilo, protože jsem chtěla jeho rty zaměstnat úplně jinou činností. Pochopil můj výraz a políbil mě. Pak jsme začali tancovat. Jelikož jsme byli ve vodě, tak menší spršky odstřikovali na všechny strany. Ostatní usoudili, že je to dobrý nápad a přidali se. Jenom Sev stál osamoceně na břehu, Annie pořád odmítala opustit svůj rošt.
"Pojďte, uděláme hada!" zařvala Ziva. Nemusela nás pobízet dvakrát.
"Hele bledulko, otoč se, ať se tě můžu chytit." křikla jsem na Seva. Ten mě poslechnul, takže se z něho stal vůdce celého průvodu, protože byl první. za ním jsme následovali my ve sledu : já, Jimmy, Amy,Chad, Ziva, Sirius, Anita, Remus. Musím uznat, Severus si vedl báječně. Vedl nás hned mělčinou, hned zase hlubokou vodou. Jindy nás potopil. Prostě jsme bláznili. Unavení jsme se vrátili do domu.
Večer toužily Amy,Anita a Ziva po shlédnutí večerního představení corridy. Kluci jim to samozřejmě nemohli odepřít a Sirius sebou táhnul i Jamese. Ten se zase snažil přemluvit mě, ale já nechtěla vidět nějaké vraždění býků. Hezky jsem je vyprovodila, že si půjdu lehnout. Převlekla jsem se do dlouhé starodávné noční košile.


















Zrovna jsem se chystala vlézt do postele, když jsem zaslechla náraz. A další a další. Někdo mi házel kamínky do okna. Přesněji do balkonových dveří. Otevřela jsem je a vyšla ven. Ze spodu se na mě culil Severus.
ůNechceš jít ven. Jako kamarádi." vysvětloval rychle.
"Dobře. Za chvíli jsem dole." usmála jsem se na něj. Vzala jsem si šál od Jimmyho a přehodila si ho přes ramena. Namlouvala jsem si, že ho mám, aby mi nebylo chladno, ale: za a) ve Španělsku ani v noci není nějaká zima a za b) ikdyby byla zima, saténový šál by mi proti ní asi moc nepomohl. Spíš jsem ho měla, abych nezapomínala, koho jsem si vybrala. Dokud ho mám, vím, čí jsem. Na nohy jsem si nazula obyčejné sandály a vyběhla na pláž. Obdivně mě okouknul, neřekl ovšem ani slovo. ODvedl nás k tomu baru na pláži. Kapela tam ještě pořád byla. Sev k nim rychle něco zadrmolil a oni přikývli a začali hrát. Poznávala jsem v tom písničku, co mi Severus složil, když jsem měla splín ohledně Jamese a Miley.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=U91D-9Uqoks&NR=1

Quiero ser tu heroe

Ta písnička byla ale zpívána španělsky.

Si una vez yo pudiera llegar
a erizar de frio tu piel
a quemar que se yo, tu boca
y morirme alli despues
Y si entonces
temblaras por mi
lloraras al verme sufrir
ay sin dudar tu vida entera dar
como yo la doy por ti.

Přitáhnul si mě k sobě do náruče. Pomalu jsme se spolu začali otáčet do rytmu písničky. Jak melodie zrychlovala, přecházeli jsme do složitějších tanečních figur.

Si pudiera ser tu heroe
Si pudiera ser tu Dios
que salvarte a ti mil veces
puede ser mi salvacion.

Tohle sice moc na přátelskou procházku nevypadalo, ale mě to nevadilo. Pomalu jsme se tanečním krokem přemístili k moři.

Si supieras
la locura que llevo
que me hiere
y me mata por dentro
y que mas da
mira que al final
lo que importa es que te quiero

Vešli jsme do moře, ovšem nepřestávali jsme tančit. Oba jsme skopli své sandály a tančili bosý na mělčině.

Si pudiera ser tu heroe
Si pudiera ser tu Dios
que salvarte a ti mil veces
puede ser mi salvacion

V mezihře jsme zůstali stát a jen se dívali jeden na druhého. Nikdy bych nevěřila, kolik pocitů ve mně dokáže vyvolat pohled na Severuse, stojícího se mnou bosky na mělčině.

Ahaa......

dejame tocarte, quiero acariciarte
una vez mas, mira que al final
lo que importa es que te quiero

Šál mi sklouznul z ramen a spadnul do vody. Momentálně jsem tomu ale nevěnovala pozornost.

Si pudiera ser tu heroe
Si pudiera ser tu Dios
que salvarte a ti mil veces
puede ser mi salvacion

Zůstali jsme se Severusem stát. Potom jsme se prudce objali a tiskli se k sobě, jakoby to bylo naposled. Ikdyž i to byla jedna z možností...

Quiero ser tu heroe
si pudiera ser tu Dios
porque salvarte a ti mil veces
puede ser mi salvacion
puede ser mi salvacion

Quiero ser tu heroe....

Opatrně se dotkl svými rty čela.
"Lilly... rád bych na tebe zkusil zapomenout. S Annií.." zašeptal. Znělo to skoro jako povzdech.
"Přeju ti to." řekla jsem, alespoň z části upřímně a políbila ho na tvář. Připadalo mi to tak nepřirozené. Já ho chtěla líbat na rty, chtěla jsem ho povalit do vody, sundávat mu oblečení.. Něco se mi otřelo o nohu. Byl to můj šál. Zvedla jsem ho.
"Říkal jsem, že to bude přátelská procházka.." promluvil Severus, nevím, jestli an mě nebo sám na sebe.
"Taky že bude. Kryj se!" zvalšovala jsem úsměv i smích a stříkla po něm vodu. Samozřejmě mi to oplatil. Brzo mi kapky vody stékaly po vlasech, po těle i po obličeji. Za ty na obličeji jsem byla obzvlášť vděčná. Protože Sev nemohl vědět, co je kapka a co slza. Jak byste taky chtěli rozlišit slanou vodu od slané?

Pobertovské hlášky - díl čtvrtý + Pobertovská přísloví

10. září 2011 v 13:58 | hplovehp |  HP fun
Další várka, některé se mi opravdu líbí!

Sirius tě vidí. Protože má Pobertův plánek.

Sirius: Není paroháč jako Paroháč.

Nejlepší dárek k vánocům pro vlkodlaka? Plakát se zatměním měsíce.

Pozdě Pobertu honit. (Siriovo přísloví po vyjítí z Bradavic)

Každý jelen chce parohy, jenom ten náš ne. (Siriova hláška)

Sirius natáčí reklamu. Každá žena to ráda kouří. Má to různé délky, různé vůně, různou chuť. Zakupte si naše nové ovocné cigarety!

Co dělat, když dojde chlast? Koupit si novej.
Co dělat, když dojdou peníze? Řádně se ožrat.
Co dělat, když dojde chlast i peníze? Jít pracovat k Jelínkovi. (Siriovo řešení finanční krize)

Já řeším své problémy politicky.
A to je jak prosím tě?
To musíš se tvářit chytře, už to je nadlidský výkon, a pak říct: " Jsem velmi rád, že mě na mé pochybení upozorňujete. Jelikož ale nechci mít žádný průser a přijít o prachy,tak si polibte prdel!" (Rozhovor Sirius a Remus)

James leží rozvalený na gauči. Lilly se ho snaží vylákat ven.
"Pojď ven, krásně tam svítí slunce."
James pomalounku otočí hlavou k oknu.
"To vidím i odtud."

Kolik kolemjdoucích pobliješ, tolikrát si opilcem. (Siriova hláška poté, co se mu povedlo vyzvracet se do větrací šachty v mrakodrapu)

Proč piju alkohol? Protože je to zábavnější než ho nepít. (Pobertovské přísloví)

37.kapitola: Španělský ples

10. září 2011 v 12:09 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Nazdárek, díky úžasné paní Poterové, která na Brumbálovi vydyndala, že si může naši partu týden nechat doma, se všichni vypravili... No, ale to už si přečtěte v kapitole. A pohled Ziva. Jinak se dozvíte spoustu zajímavých věcí.

Rozesmátí jsme se procházeli po mořském břehu. Páte se, kde se u Potterů vzalo moře? No ono tam samozřejmě není, to jsme se my přemístili do Španělska, kam jsme byli pozvaní od Jamesovi babičky.
"Už bychom se měli jít nachystat, ten ples je za chvíli." začala starostlivě Lilly. Ta holka si taky nedá pokoj. Jo a s tím plesem, pořádala ho paní Esperanza de la Vega, alias Jimmyho babička. Chápala jsem, proč je naše zrzka nervózní, chce prostě dobře zapůsobit. Neochotně jsem se rozloučila s mořem a Siriusem. Potom se naše holčičí pětice (snad si nemyslíte, že jsme Amy a Annii nechali doma?!) šla upravit. Šaty jsme měly všechny od paní Potterové, až na Annii, která si je koupila v jakémsi vyhlášeném mudlovském obchodě.
Šaty:
Já:


















































Lilly:


















































Anita:


















































Amy:


















































Annie:
























Jessica Potterová:



















































I Jessica měla na sobě svůj vlastní výtvor, jako obvykle překrásný a dokonale padnoucí. Ozvalo se zaklepání na dveře. To si pro nás přišli kluci. Jimmy, Remus, Chad, Severus a Sirius napochodovali dovnitř a otevřeli ústa dokořán. Potom nám nastavili rámě.
Přišli jsme na volné prostranství mezi dvěma budovami, které bylo ozářeno stovkami svící. Vzduch tu byl cítit mořem a spustou růží, rozmístěných ve vázách strategicky po celém okolí.
"Prosím všechny na parket, zahajuji ples." ozvalo se ze středu placu. Stála tam žena v černých elegantních šatech, Jamesova babička. Byla z těch lidí, u kterých nedokážete přesně určit věk. V bujných černých vlasech sice tu a tam vykukoval šedivý pramen, ale její živé hnědé oči, stejná jako mají Jessica a Jimmy, hrály veselými jiskrami a mohly patřit i velmi mladé ženě. Já na ní hlavně obdivovala způsob, jakým se pohybovala. Tak vznešeně, elegantně. Její manžel Diego k ní přišel a oba se postavili naproti sobě. Kapela, které jsem si až doteď nevšimla, protože byla z mého pohledu skrytá za růžovým keřem spustila energickou melodii.
Odkaz na písničku.
http://www.youtube.com/watch?v=6phWjBkGK3U
A pak jsem zůstala zírat jak King Kong na Godzillu. Jak rychle, rytmicky a elegantně se Esperanza s Diegem při tanci pohybovali. James vytáhnul Lilly do kola. Ta byla nejdřív nervózní, ale pak se poddala hudbě a vypadala stejně kouzelně jako Esperanza. Chtěla jsem to vyzkoušet taky. Významně jsem se podívala na Siriuse. Pochopil a vmžiku jsme kroužili po parketu. Postupně se osmělovali i ostatní, jako poslední z naší skupinky se připojil Severus s Annií, kteří se na dnešní večer spárovali. On se sice zdvořile usmíval, ale moc nadšeně nevypadal. Písnička skončila.
"Sólo pro Jessicu a Jareda!" vykřikla vesele Esperanza a všichni se klidili z parketu.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=Vc2e9Cgum6g

Tak, a teď vážně nevím, k čemu připodobnit svůj údiv, když jsem viděla tenhle tanec. Bylo to něco neskutečného. Bylo to tak plné vášně.. no jedno přirovnání, čemu se to podobalo by bylo, ale to si snad domyslíte i bez mojí pomoci. Když to skončilo, všichni ještě několik vteřin hleděli před sebe, až potom se ozval hlasitý potlesk.
"A teď něco pomalejšího. Můžete si vystřídat partnery." vydala další pokyny Esperanza, sama ale zůstala u Diega. Změny v naší skupince byly následující : Já sem si k sobě vzala Remuse, Anita Chada, Amy, Jamese, Annie Siriuse. No a samozřejmě jak to vyšlo, Lilly byla se Severusem. Byli jsme spokojení.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=nV3WvlqRwdI&feature=related

Když začala hrát hudba, tančili jsme všichni. Po chvíli ale zůstali na parketu jen Lillka a Sev. Všichni na ně okouzleně hleděli. Byl to skoro naprostý opak předchozího tance. Dotýkali se tak opatrně, jakoby jeden silnější stisk mohl tomu druhému ublížit. Oba dva měli na tváři zasněný úsměv, zřejmě vůbec nevnímali okolí. Jejich oči, zelené a černé, byli zaseklé do sebe, ani jeden z nich neuhýbal pohledem. Naokamžik mě napadlo, že snad se snad ani nedotýkají nohama země, tak lehce a samozřejmě se pohybovali. Bylo to naprosto kouzelné. Na závěr tance se navzájem uklonili. Tentokrát trvalo okolí dýl, než se vzpamatovalo. Pak propuklo v hlasitý jásot. Ještě jednou se uklonili a vrátili se k nám. Doposud byli zavěšení do sebe. Jakmile ovšem byli asi tři kroky od nás, zasáhl je jakýsi impuls a oni od sebe odskočili. Lilly se vrátila do Jamesovi otevřené náruče a na Severuse se nalepila Annie.
"Sevie (Sejvi), to bylo úžasný!" prohlásila s americkým úsměv. Lilly se tiše zachichotala.
"Neříkej mi Sevie! Jmenuje se Severus." ohradil se otráveně Sev.
"Ale Sevie.."začala Annie znova. To už se Lill neudržela a začala se smát naplno. Podráždění ze Severusovi tváře skoro vyprchalo, jakmile ten zvonivý zvuk zaslechl.
O pár minut později jsme s Lilly šly pro další pití do domu. Ona čekala venku, zatímco já jsem v domě hledala flašky.
"Lilly, zatancuješ si se mnou?" zaslechla jsem hluboký chraplák.
" Ale Sevie, nebude to Annie vadit?" odpověděla moje kamarádka. Vzápětí jsem zaslechla dvojí smích. To už jsem ale konečně měla nahromaděných dostatek pití, aby to vydželo až do rána. Hodial jsem to do plátěné tašky, co tu ležela a vyšla před dům. Tam jsem zastihla Lilly se Severusem, pořád ještě zlomené smíchy.
"Mám to, můžeme jít zpátky." oznámila jsem.
Sev galantně vzal tašku s lihovinami do své ruky a vrátili jsme se do společnosti.

36. kapitola: Jednou takhle poránu po flámu...

7. září 2011 v 17:11 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Zdravím a vítám mezi komentátory Maeve! Dnešní kapitola je z pohledu Anity. Propařit celou noc je příjemný, ale to ráno...

Pomalu jsem otevřela oči. Sluneční světlo bylo nepříjemně ostré. Když jsem konečně jaksi zaostřila, mohla jsem pozorovat, že moji kamarádi se právě také probírají.
"Kde mám hlavu?" zaúpěl Sirius.
"Na krku." odvědil nesmírně inteligentně James a pokoušel se vstát.
"Si bystrý!" zabručel Tichošlápek. Potom nás všechny překvapil ladností, s jakou vstal.
Naše zombie armáda se dopotácela do kuchyně.
"Dobré ráno." zašveholila Jessica.
"Pššššt." ozvalo se osm zmučených hlasů, Amy s Chadem zůstali taky. Vděčně jsme přijali obložený chléb, ani jsme nezkoumali s čím a hrnek čaje. Myslela jsem, že jídlo se za chvíli objeví na světle světa podruhé, ale udělalo mi to překvapivě dobře.
"Bradavice!" zařvala Lilly. Chleba, který měla v ruce, se s neuvěřitelnou přesností vymrštil a úplně podle Murphyho zákona přistál namazanou stranou dolů. Ovšem ne na podlaze, ale na Siriově obličeji.
"Neboj, mluvila jsem s Brumbálem, dokonce se mi podařilo vydyndat, že si vás tu smím týden nechat." uklidňovala ji Jessica, mezitím co si Sirius otíral z obličeje červený cosi.
"Načelník Rudej pes." komentoval to James. Po snídani jsme se rozebrali do pokojů, nebyli jsme schopní normálního provozu. Ostatně, zejtra je taky den.

Druhý den ráno už jsme zase byli v normálu. No, některým z nás se ještě trošku držely kruhy pod očima, ale jinak jsme byli naprosto svěží. Amy s Chadem se rozhodli u Potterových pobýt ten týden s námi. Taky se k nám přidala Annie.
Domluvili jsme se, že vyrazíme na procházku. Venku jsem byla jako první já.
Většina listí už ležela na zemi jako barevný koberec. Bylo tu také nádherné, skoro až posvátné ticho. To bylo ovšem brzy zničeno hlasitým prásknutím, s kterým se tu objevil Snape.
"Jste si tu chtěli pařit beze mě!" řekl nám (ostatní mezitím přišli) a pak se rozesmál. Všimla jsem si, jak se na něj Annie dívá. Tak jako se zájmem, skoro až flirtovně. Bůh ví proč, vzedmula se z toho ve mě vlna nevole, stejně jako když se tu Severus objevil, jsem cítila radost. Páni, odkdy mu říkám Severus? No, to je jedno. James Seva všem představil. Annie na něj pořád jen tak pomrkávala. Dobře jsem viděla její odpor, přede mnou ho neschová. Ale vrtala mi hlavou jedna věc. Proč to v Lilly vzbouzí takové pocity chápu. Kde se ale ty samý pocity berou ve mě?!

35.kapitola: Párty u Potterů

6. září 2011 v 20:18 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Nazdárek, máme tu další kapitolu. Jelikož mám pařičskou náladu, bude se i v týhle kapitolce odehrávat pařba! Jo a pohled je Ziva.

Dneska je neděle a večer nás čeká pařba! To se má tak. Jessica s Jaredem slaví (nevím kolikátý) výročí své svatby, a tak pořádají řádnou párty. Samozřejmě tam chtěli mít svýho syna. Jenže ten by nešel bez Lilly a ona by zase nešla beze mě atd. No dobře, Lilly by beze mě asi šla, ale každej důvod zapařit si s partou dobrej ne?
Šaty nám Jessica dala dopoledne. Teďkom je pět večer a zachvíli se máme přemisťovat k Potterovým. Byly jsme vyjímečně nachystané včas a v dobré náladě. Akorát Anita trošku bručela, když jsem jí řekla, že její šaty vypadají jako podprsenka s přišitými cáry hedvábí. Co na tom, hlavně, že jí to sluší.

----------------------------------------------------------------------------------------------------
Ukázka šatů:

Ziva:



































Anita:






























Lilly:


































-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slezli jsme do spolky, kde jsme ještě chvíli čekali na kluky. Ti byli taky vyfiknutí.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Oblečení kluků:
Sirius:





















+klobouk (ten bohužel na fotce není, jinak by byla dokonalá)

Remus:





















James:




































------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Konečně jsme mohli dojít za hranice bradavických pozemků a přemístit se. S hlasitým prásknutím jsme se ocitli na Potterovic dvoraně, přímo ve středu dění. Okamžitě k nám naklusala Jessica v dlouhých rozevlátých červených šatech.
"Moc vás tady všechny vítám. Jimmy.. Siriusi.. Remusi.. Lilly.. Zivo.. Anito.." obešla nás a každému dala pusu na čelo. Potom byla zase odvolána někam jinam. James se pilně rozhlížel, asi jestli neuvidí někoho známýho. A taky že viděl. A mi jenom zírali, koho to k nám vede.






















































"Chad a Amy." představil nám pár, který právě zakončil tanec za bouřlivého potlesku.
"A tohle je Annie." dodal a ukázal na osamocenou dívku v úchvatných šatech.
Chad s Amy se dostali k nám.
"Ahoj, tancovali jste fakt skvěle." přivítala jsem je.
"To víš no, my mistři." prohlásil sebevědomě ten dlouhán.
"Omlouvám se za něj, má někdy takové ego, že kdyby z něj spadnul na hubu, nezbyde po něm ani ten mastnej flek." usmála se na nás Amy.
"My vás v tanci určo trumfnem!" zahlásil Sirius Chadovi a hned mě vlekl na parket. Začínali zrovna nějakou energickou písničku, tak to nám přesně vyhovovalo.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=2zF5v6qYw5w

Protáčeli jsme se neskutečnou rychlostí, střídali styly tance. Teď jsme byli středem pozornosti my. Bylo to... nevím jak to popsat. Asi jako Horečka sobotní noci a Hříšný tanec dohoromady.
"Teď my!" zahulákal Jimmy. Lilly si povzdechla něco v tom smyslu, ež ještě ani není ožralý a už vymýšlí krávoviny, ale přesto s ním šla tancovat.Nakonec to však byla ona, kdo to na parketu pořádně roztočil.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=76VY054ghpk

Tak na tohle už nebylo vážně žádné přirovnání. Bylo to tak intimní a zároveň tak stvořené pro show. Písnička byla hooodně rychlá a to by nebyla Lilly, aby to toho nenarvala paso doble. Se prostě musela předvést, že to umí.
"Remusi, my jdem taky." rozhodla jako jediná z holek Anita a vytáhla Rema na parket. Nakonec jsme museli uznat jejich vítězství v týhle předváděcí soutěži.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=9XP-UWJfkqc

Ti dva si do tance totiž namontovali krasobruslařské figury. No a když Remus na závěr vyhodil Anitu do výšky, aby ji vzápětí chyti ldo náruče, strhl se šílený pokřik. Všichni na ně pěli chválu a tleskali jim.
"To neplatí!" protestoval Chad, ale po usměrnění od Amy (dupnutí na nohu jehlovým podapadkem) se už začal chovat normálně.
"Jé, to je moje oblíbená!" vypískla až doteď tichá Annie a vrhla se na parket. Vůbec nám neseděla k tý melodii, co se linula bůhví odkud.

Odkaz na písničku:
http://www.youtube.com/watch?v=CowTNXOyoVo

Ovšem Annie překvapila. Její styl byl naprosto špičkový a profesionální. Tak tenhle tanec byl teprve pro můj mozek zabíračka. Vidím malinko hip-hopu, vidím rock´n´roll.. Radši to nebudu řešit. Každopádně Annie nevadilo, že nemá partnera, vystačila si s přehledem sama. Když se pak vrátila k našemu stolu, nebyla ani moc zadýchaná.
"Ty kráso.." vydechla Lilly. To už k nám ale přistoupil hlouček kluků.
"Ahojky, já se jmenuju Chris a rád bych se jménem celé party zeptal, jestli by sis s někým z nás nechtěla zatancovat." promluvil k Annie vysoký černovlasý a modrooký kluk, který byl přímo vepředu. Jak malý kluci, když hrozí průšvih nebo propadák, choděj ve stádě. Annie se na ně shovívavě usmála a pak zamířila ke klukovi, co zůstal sedět u stolu, od kterého tahle tlupa vstala. Myslela jsem, že s Chrisova výrazu asi umřu.
"Měl by sis nechat přidrátovat čelist." poradila mu vhlídně Lilly, když Annie s tím ne moc vysokým, hnědookým brunetem kroužila po parketě. Chris si asi chtěl zachovat ještě poslední zbytky sebevědomí a něco Lilly odpovědět. Zrovna v tu chvíli se ale James, nevím jestli úmyslně, protáhnul a dal tím na odiv svoje svalstvo. Nemusím snad dodávat, jak rychle byl Chris i se svými kumpány pryč.
Byli jsme po tanci vyprahlí, jediná Annie pořád neunávně se svým objevem udivovala okolí na parketu. Můj milovaný boyfriend dokázal, že si ten titul zaslouží, protože přesně věděl, kdy má donést flašku whisky. Každému nalil.
"Na nás!" navrhl. Všichni jsme to po něm zoopakovali a kopli tekutinu do sebe. Příjemně zahřála a povzbudila k její další konzumaci.
Mnohem později, když už hosté odešli, seděla ještě naše skupinka u stolu a připíjela na nejrůznější kraviny.
"Na vycpanou McGonagallku!"
"Na chcíplýho soba!"
"Na krajinu Dúdedu!" zařval Remus, konečně zas jednou taktéž opitý.
"Co to je?" optal se Sirius s neobvyklým zájmem.
"Básnička. Do velké krajiny Dúdedu, jednou s Frachrrr.." nestačil doříct a hlava mu spadla na stůl.
"A kdo to napsal?" vyptával se dál můj kluk. Týjo, ten chlast v něm vyvolává nějakou touhu po vědění. Třeba kdyby se před každým přeměńováním ožral... Radši ne, on by se ožral a McGonagallová by ho sežrala.
"Magor..chrr.." odvětil usínající Rem.
"By odpovídalo." prohlásila Lilly, taktéž nádherně navoněná výpary whisky, načež se tomu začala řehtat jako nejlepšímu vtipu. Přidali jsme se k ní a vzápětí jsme jsme padli vedle Remuse s dobrým pocitem a naprostým vyčerpáním.

Pobertovské hlášky - díl třetí

4. září 2011 v 10:46 | hplovehp |  HP fun
A máme tady pokračování. První hláška se asi bude nejvíc zamlouvat mojí ségře, páč ta to zná nejlíp.

Pobertové sedí u stolu v hodpodě, přirozeně už jsou pod parou.
James: Kolik je hodin? * zajímá se asi proto, že měl mít s Lilly rande, a chce vědět, kolik hodin má zpoždění*
Sirius. *pracně zaostří na hodiny* Je pět minut po třiceti minutách po jedné po půlnoci.

Remus na Anitu: Vlkodlakům nemůžeš nikdy věřit, to mi věř.

Sirius na návštěvě u Potterových. James navrhne, že v televizi je dobrý film, že se budou dívat. Harry ale pořád něco žvatlá, z filmu tím pádem slyšej každý desátý slovo. Sirius se nabídne, že on Harryho pohlídá, aby se Lilly s Jamesem mohli dodívat. Ti souhlasej. Asi za půl hodiny slyší z patra dvojí smích a tekoucí vodu. Vyběhnou nahoru, a co nevidí?
U umyvadla je urvaný kohoutek, ze kterého tryská voda všude kolem. Sirius se válí smíchy v kaluži na podlaze. Harry si s typickým sladkým dětským výrazem kecne vedle něho a prohlásí: " Je ťo nějaký jožbitý!"

Jimmy s Lilly dojdou domů z večírku, Harryho mezitím hlídal Sirius. Nejdřív se jdou dívat do dětskýho pokojíčku. Harry totiž dostal novou postýlku a dneska ji měl poprvý zkoušet. Ovšem v pokojíčku na podlaze leží jen polámané kusy dřeva. Poděšení rodiče se vydají do obýváku, kde spí Harry v křesle a Sirius sedí na pohovce, na očích má černé brýle.
"Nestalo se Harrymu nic, když se ta postýlka rozlámala?" stará se Lilly a pohledem hledá na svém synovi známky zranění.
"Říkali jste, že se to musí vyzkoušet. Jedna z těch tyček mi dala řádnou šlupku." postěžuje si Tichošlápek a sundá brýle. Okolo pravého oka má obrovský temně fialový monokl.

Přeju příjemné čtení a snad se i zasmějete.



Jelenův problém

4. září 2011 v 10:36 | hplovehp |  Drabbles
Drabble, doufám, že vás pobaví. Mělo by mít přesně sto slov, ale na PC se mi to blbě počítá :D.

"Lilly prosím, potřebuju s tím pomoc." zaúpěl brýlatý muž zpocený námahou. Jeho manželka se ochotně chopila věci, která bránila provozování činnosti, které se se chtěli věnovat.
"Ale né, sundám to sám, jen s tím zasunutím budu potřebovat pomoct." zasupěl James. Po odstranění překážky se oba dva připravili do tradičních pozic a celým tělem zabrali dopředu.
Za několik minut leželi oba naprosto vyřízení na podlaze.
"Jimmy, takhle to dál nejde." prohlásila Lilly. Jelen se na ni smutně podíval, věděl, že budou následovat ultimáta.
"Buď si pořídíme nový gauč, nebo bude Sirius při každém nocování u nás spát na zemi!" prohlásila.

34.kapitola: Myslela jsem si, že nemám nic

3. září 2011 v 13:22 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Hojky, potřebuju ještě jeden pohled Lilly, abych mohla vysvětlit to nedoruzumění. Jinak tahle kapitola bude hodně veselá, protože jsem kvůli jednomu člověku trochu smutná. Možná to zní nelogicky, ale potřebuju aspoň někde prožívat radost, a jelikož se hodně vciťuju do svých postav, bude Lilly šťastná. Tak přeju po tomhle zmateném úvodu příjemné čtení!

Byla jsem zrovna v dívčí umývárně, zavřená v jedné z kabinek. Slyšela jsem, jak se otevřely dveře. Místností se rozlehlo štěbetání hlasů. Chtěla jsem zařvat, ať táhnou do jiné úmývárny, ale škvírou mezi dvemi a zdí jsem zahlédla hřívu blond vlasů. Přesně stejných, jako měla ta holka, která byla s Jimmym.
"Tak co Miley, jak se ti povedl tvůj plán s Jamesem Potterem?" potvrdila mi moje podezření blondýnčina kamarádka.
"Ale nic moc. Akorát jsem ho jednou políbila. Pak mě odstrčil a pořád dokola opakoval, že miluje Evansovou. Nechápu co na ní vidí. Taková kráva." poznamenala Miley. To už jsem nevydržela a vyšla z kabinky. Ty dvě na mě zírali jak na zjištění, že Bůh je Michael Jackson.
"Jé ahojky. Slyšela jsem se jak mile jste si o mě povídaly." řekla se jsem faleně sladkým hláskem. Miley jen naprázdno otevřela pusu, jako kapr vytažený z vody.
"Moc mě mrzí," pokračovala jsem, a ironie z mého hlasu přímo čišela", že pro vás nejsem ten správný typ krávy. Teď se s dovolením půjdu omluvit svýmu nejúžasnějšímu klukovi na světě za to, že jsem ho podezřívala, že mě podvádí s něčím jako jsi ty." hodila jsem jeden znechucený pohled na Miley a triumfálně odešla. Jakmile jsem byla z doslechu, rozesmála jsem se. Jednak úlevou, James mě nepodváděl, to jen ta blonďatá koza se ho pokoušela omámit. No a taky jsem se nemohla udržet při vzpomínce na její výraz, když jsem vyšla z té kabinky. Nevím, proč ze mě byla tak vyděšená. Jo jasně, umím různý zaklínadla, třeba na vypadání vlasů, napuchnutí očí. Taky bych ji mohla přenést do Zapovězenýho lesa, nebo ji proměnit v mouchu, ale to přece není důvod, aby se mě bála, nebo jo?
Došla jsem až do Nebelvíru. James seděl rozvalený v křesle u krbu a vyspával včerejší flám. Tiše jsem došla k němu. Sedla jsem si mu na klín. Zamrkal, pak otevřel oči dokořán.
"Jsem si říkal, že mi něco chybí.." zabrumlala ospale.
"Musím ti něco říct.." nakousla jsem a po malém zaváhání jsem mu vysvětlila celou mou včerejší příhodu, včetně času se Seevrusem. Když jsem skončila, bláznivě se rozchechtal. Dívala jsem se na něho nechápavě, já byla naštvaná sama na sebe, on by se měl zlobit ještě víc, místo toho se tu chláme jak vyvrženej vorvaň.
"Ty...jsi..si ...vááážně ..myslela... že by se mi líbila... Miley?... Uáá.. Tak to je... Podle sebe jsi mohla posoudit... jakej..mám.. vkus... na holky... A vážně by mě zajímalo... jak s tvářila.. chudinka... měla blbej..den... nejdřív ji kluk jejích..snů... hehe.. to jako já, chápeš... pošle doprdele... a pak ji ještě jeho holka takhle setře..." vysvětloval mi trhaně. Pak si mě přitiskl na prsa a políbil mě do vlasů, pořád se ale otřásal smíchem. Musela jsem se taky smát. Fakt absolutní pitomost, tohleto všechno.
"Ale nečekal bych, že se Sn..Severus zachová tak šlechetně." podivil se, když se konečně uklidnil. Nadzvihla jsem obočí.
"Jo, jsem rád, že to udělal!" vyhrkl spěšně. Spokojeně jsem přikývla.
"Pojďme ho překvapit." navrhl a já na něj zírala jak proslulý karbaník na pět es v balíčku. Jimmy mě čapnul za ruku a ve chvilce už jsme stáli před Zmijáckou společenkou. Bohužel když jsme otevřeli vchod, nebyl tam jen Sev, ale i Malfoy, Bellatrix, Rudolfus a Regulus, Siriusův bratr.
"Co tady chce chudáčkové?" ozval se posměšně Malfoy.
"Víš co si můžeš políbit." odbyla jsem ho a gestem naznačila Severusovi, aby šel za námi. Musel si ještě uklidit knížky do brašny.
"Promiň, já zapoměla jak seš strašně slušnej. No to co si můžeš políbit je takové velké, má to dvě půlky a velkou černou díru uprostřed. Jejda promiň, sem zapoměla, že tak vypadáš i v obličeji." uškíbla sjem se na blonďáka. Zajímavý, že jsem dneska stírala dva lidi a oba byli blonďatí. Asi nějaká speciální genetická mutace.
"Ale, ale, Evansová je nějaká ostrá!" chechtal se posměšně Malfoy.
"Vyhul si. A teď mi vážně netvrď, že nevíš co." schladil ho James a Regulus se rozesmál stejným štěkavým smíchem, jakým se vždycky směje jeho bratr. To už byl naštěstí Sev nachystaný a mohli jsme vypadnou. Vylezli jsme na školní pozemky.
"Dík, že s Lilly pomohl." dostal ze sebe Jimmy.
"Samo." odvětil Severus. Potom už se k tomu nevrátili. Celé odpoledne jsme bláznili v kupách spadaného listí, a když se k nám později připojili i Remus, Sirius, Ziva a Anita, hráli jsme obří listovou bitvu. Už dlouho jsem se tak dobře nebavila.