Nejcenější věc na světě

29. srpna 2011 v 11:50 | hplovehp |  Jednorázovky
Včera jsme tu měli šílenost s opilým Jamesem, dneska tu máme povídku z úplně jiného soudku. Je o Snapeovi a Lilly. Není moc dlouhá, ale napadlo mě to teprve včera večer. Přeju příjemné počtení.

Vyčouhlý bledý temnooký chlapec s černými mastnými vlasy seděl na stařičké houpačce a hleděl upřeně před sebe. Rudovlasé děvčátko na houpačce vedle něj ho pohladilo po ruce. Otočil se na ni.
"To bude dobrý Seve." snažila se dívenka svého přítele nějak ukonejšit.
"Ale on říkal, že toho pořád lituje. Než prý mít takový blbý a hnusný dítě.."popotáhl chlapec a schoval si obličej do dlaní, nechtěl, aby ho ta osoba vedle něj viděla při jeho slabé chvilce.
Dívka vstala z houpačky a s razancí, jakou byste u ní ani nečekali, odsunula chlapcovi dlaně, aby se mu mohla podívat do očí. On, jako pokaždé, když se do nich podíval, se ztrácel v hloubce jejích smaragdů.
"To je ta největší pitomost, jakou jsem kdy slyšela. Ty jsi hodnej , krásnej a strašně chytrej. Znáš přece tolik věcí, všechno o kouzelnících a kouzlech si my přece řekl ty. Spíš tvůj táta je hloupej. A slepej."důrazně mu vysvětlila. Chlapec taktéž vstal.
"Zřejmě si jediná, kdo to tak vidí.." zabručel.
"Protože jen mě se ukazuješ takovej, jakej si. Jseš můj jedinej a nejlepší kamarád. Mám tě ráda Seve." usmála se na něho. Chlapec jí úsměv oplatil a potom ji vyzvidvihnul do své náruče a roztočil se. Když už rozesmátí upadli do trávy, dávno zapoměl, že ho trápila slova jeho otce.
"Taky tě mám rád Lilly. Naše přátelství je pro mě to nejcenější na světě." oznámil s vážným pohledem. Ona mu ten pohled nejdřív opětovala, potom se rozesmála a rozběhla se k obrovské červené skluzavce. On se taky usmál. Měl rád, že byla tak dětská, že nebyla donucena dospět jako on. Vydal se za ní ke skluzavce.
"Chytej mě Seve!" vypískla a spustila se nevídanou rychlostí dolů. Stihl rozevřít náruč právě včas, aby ji zachytil. Opatrně ji postavil na zem. Chytila ho za ruku a společně se vrátili k houpačkám.

Muž s hákovitým nosem už nedokázal zadržet slzy.Už je to dvanáct let, co umřela. Stejný počet rudých růží položil na její hrob. Jeho temně černé oči byly plné smutku a bolesti. Zvedl ukazovák pravé ruky a přejel jím po jejím jménu na náhrobku.
"Tvůj syn se má dobře. Sice byl v mnoha nebezpečích, ale poradil si s nimi. Jo a seznámil se s Lupinem, To by sis přála viď? Bohužel se hodně podobá svému otci." trhnul hlavou směrem ke jménu jejího manžela, vyrytému hned vedle jejího.
"Ale má tvoje oči.Neumíš si představit.." zlomil se mu hlas.
Jemný vánek ho pohladil po tváři a hrál si s pramenem jeho vlasů. Tak jako to dělávala ona. Dokonce i voněl podobně. Muž vstal a otřel si slzy.
"Už musím jít. Slibuju, že se zase zastavím. Minimálně zase za rok." slíbil chladnému kameni. Pak s hlasitým prásknutím zmizel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Ro(c)k z Bradavic?

Ano
ne

Komentáře

1 Lumoloid Lumoloid | Web | 29. srpna 2011 v 18:21 | Reagovat

Smutná, ale dobrá. 8-O

2 hogwartsworlds hogwartsworlds | Web | 3. září 2011 v 20:56 | Reagovat

Krásný

3 Maeve Maeve | Web | 6. září 2011 v 20:34 | Reagovat

Mylsím, že tohle by se dalo popsat jediným, naprosto vystižitelným slovem - krásné. Je to smutný až za hrob, to jo, ale málem mi tu kapou slzičky, jak mě to dojalo... Nojo, nesmím furt dokola číst něco o Lily a Snapeovi, nebo se z toho zcvoknu :D Jinak musím vyjádřit svůj obdiv, je to moc pěkně napsané...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama