31.kapitola: Bezcitná mrcha

27. srpna 2011 v 19:00 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A máme tu další kapitolku, pohled Lilly. Co všechno je ochotná udělat, aby zůstala jen Jamesova? Jak velká a bolestivá pro ni bude její oběť?

Zatím mi to vycházelo. Mé rozhodnutí vystrnadit Severuse ze svého života. Za každou cenu. Nevím, kde jsem na to přišla, ale napadlo mě, že ho od sebe nejlíp odradím tím, že ho zraním. Ale byla v tom potíž. Mě to bolelo možná ještě víc než jeho. Ovšem chtěla jsem dodržet své cíle. James mě miluje a já jeho. Byla by to jasná rovnice, nebýt jednoho x, totiž Severuse. Řešit rovnice o dvou neznámých mi nikdy nešlo.
Každopádně, dneska byl čas na další fázi mého plánu. Večer totiž byli kluci v hospodě, takže jsem o tom nemusela říkat Jamesovi. Vím, že by mi to vymlouval, ale stejně by to nezměnil. A já sama jsem byla ze sebe tak zděšená a znechucená, že by mi stačilo jediné rozmlouvavé slovo a upustila bych od toho. To jsem nechtěla. Musela jsem tu situaci vyřešit.
Takže první úkol, řádně se vystrojit. Pokud možno úplně jinak, než se mu to líbí. Světlounké džíny rozšířené do obrovských zvonů, džínová bunda stejné barvy, elastické černé triko na ramínka, kožené kotníkové kozačky a na vlasy stažené do culíku posadit Jamesovu odrbanou kšiltovku s vyšitou anglickou vlajkou. A make-up. Má rád, když jsem nalíčená něžně, romanticky. Takže pravý opak. Hodně zdůrazněné řasy, na rzy krvavě rudou rtěnku. A kouřové oční stíny. Když jsem mrkla do zrcadla, výsledek se mi moc líbil. Nejenže to byl naprostý opak Sevova vkusu, ale navíc to bylo děsně sexy.
Povedlo se mi vyplížit z Nebelvíru. Holky o něčem zaujatě debatovaly, takže si ani moc nevšimly, že mizím. Vydala jsem se do společenky Zmijozelu, věděla jsem kde je, Severus mě sem občas vzal. Samozřejmě jsem neznala heslo, ale to nebyl až takový problém. Jelikož ho vymýšlel Slizohrab, jeho omezená mozková kapacita neslibovala přílišné množství nápadů. Vlastně jsem heslo uhodla hned na druhý pokus. První co mě napadlo bylo "nesnáším mudly". No a druhý pokus, co mi otevřel Zmijáckou společenku byl "čistá krev" .
Vešla jsem dovnitř. Osoba, za kterou jsem šla, byla sama, přímo na ráně. Severus ležel natažený na zelené sametové sedačce.
"Myslel jsem, že se tu ukážeš dřív." prohodil, vstal a vydal se ke mně s otevřenou náručí. Jeho chování mě vytočilo k nepříčetnosti. Copak si myslel, že mi zakrákorá nějakou úděsně romantickou písničku, jak mě nemůže přestat milovat a já se mu vrhnu kolem krku?! Že se budu chovat jako některá ze Siriusových předchozích holek? Ustrašená nanynka, co čeká na klukovo zavolání?! Vyhnula jsem se jeho objetí. Překvapeně zamrkal. Na tváři se mu rozhostil nejistý výraz.
"Nepřišla jsem se s tebou vášnivě usmiřovat. Chci abys mi už konečně dal pokoj! Nechci, abys mi zpíval písničky, objímal mě. Už s tebou nikdy nechci nic mít!" křikla jsem na něho své nesmyslné lži a v duchu se modlila, aby ke mně byl Bůh milosrdný.
"Lilly, já to bez tebe nezvládnu. Prosím.." začal.
"Už jsem ti jednou řekla, že mě v životě nemáš o nic prosit. Jak jsi vůbec mohl uvažovat o tom, že bych takhle ublížila Jimmymu?! Si jen hloupej sobec, který chce všechno, po čem touží, aniž by myslel na ostatní, Snape."řekla jsem mu záměrně přijímením. V očích se mu objevil smutek.
"Lill, ty víš, že to není pravda, to co jsi řekla. Dobrá, když tě nemůžu o nic žádat já, tak tě prosím, zapřísahám,kvůli tobě samé, nezatracuj mě. Vždyť se podívej, jak už tě stihnul změni!" trhnul hlavou směrem k mému oblečení.
"Copak nelíbí?" zeptala jsem se a zadočila se dokola jako malá holčička, která si zkouší slavností šaty a připadá si v nich jako princezna.
"Ne." hlesl .
"To je mi ovšem líto. Upřímě, je mi jedno, co si o mě myslíš. Ale tohle je jedna ze stránek mé osobnosti, to se nedá změnit." ušklíbla jsem se.
"Ale dalo by se, kdybys dovolila, abych.." opět jsem ho nenechala doříct větu.
"Abys mě stáhnul na Voldemortovu stranu? Pěkně děkuju za takovou službu." zamračila jsem se.
"Ale bylo by to bezpečnější." zkusil mi vysvětlit, proč byto pro mě chtěl.
"Bezpečnější? Posloucháš se vůbec co říkáš? Ty by ses klidně podílel na mučení a vraždění, jen aby si byl v bezpečí?!" vyjekla jsem nevěřícně, tohle mi k němu nesedělo.
"Kvůli svému bezpečí ne. Ale kvůli tvému ano. Klidně bych udělal cokoli, abys byla chráněná před útoky Pána zla." přiznal. Dost mě to dojalo, ale povedlo se mi nedat na sobě nic znát.
"V tom případě si můžeš ušetřit starost. Já budu radši bojovat a umírat po boku svých přátel, než abych jednu po druhé ničila jejich rodiny a je samotné. A ochránit se dokážu sama. Navíc mám Jimmyho. My se milujeme a budeme stát vedle sebe v dobrém i zlém." odpověděla jsem.
"A co tvoje city ke mě?" zeptal se.
"Ty už neexistují." sklopila jsem pohled.
"Uvěřím, až mi to řekneš do očí." odvětil. Zadívala jsem se do jeho černých očí, pořád láskyplných, ikdyž jsem si to vůbec nezasloužila, odhodlaná vyslovit největší lež, jakou jsem mu mohla sdělit.
"Já už tě nemiluju Snape." řekla jsem důrazně, otočila se a vyšla ze společenské místnosti.
"Lilly.." zaslechla jsem ještě zašeptání, než se vchod zavřel.
Okamžitě jsem zamířila na místo, kde, jak jsem doufala, mě nebude nikdo rušit. Stačilo třikrát přejít před skrytými dveřmi a komnata Nejvyšší potřeby mě vpustila do svých útrob.
"Nechci, aby mě tu někdo viděl." oznámila jsem, nechápu proč nahlas. Komnata byla zařízená podobně jako Jamesův pokoj u nich doma. Schoulila jsem do červeného sametového křesla, zula si boty a obejmula si nohy pažemi. Potom už jsem nedokázala zastavit pláč. Jak jsem to proboha mohla udělat. Jak jsem mohla být tak krutá, tak moc mu ublížit. Jsem jenom bezcitná mrcha. Nezasloužím si, abych měla nějaké přátele, nebo abych poznávala lásku.
Byla jsem tu asi hodinu, když tu se dveře otevřely. Byl to James. Chvíli stál bez hnutí. Ani jeho přítomnost ovšem nezastavila můj pláč. Navíc, stejně o mě neví.
"Lilly, jsi tu. Prosím, ukaž se mi." překvapil mě. Požádala jsem komnatu, aby mě Jimmy viděl. Když se tak stalo, vyditelně si oddechl. Přidřepnul si k mému křeslu a zahleděl se mi do očí.
"A teď mi prosím pověz, proč tu sedíš a necháváš si řasenku téct po tvářích." pousmál se. Rychle jsem si přejela rukou po líčku, měl pravdu, řasenka mi se slzami stékala po obličeji.
"Neboj sluší ti to i tak. Nebo aspoň mě se tak líbíš." ujistil mě tak pravdivě, že o tom nešlo pochybovat. Vyhověla jsem jeho předchozí prosbě. Stručně mu vylíčila svůj plán a události ze sklepení. Když jsem skončila, nadzvedl mě z křesla, uvelebil se tam a mě si posadil na klín.
"Jsem hloupá, viď?" zeptala jsem se ho.
"To si nemyslím, spíš si krásná. V hospodě se mnou nebyla řeč a ani jsem pořádně nepil. Však jsem taky chytil od Siriuse pěknej kartáč." ušklíbnul se. Když dopověděl, začal mi zase notovat. Sice v té písničce se zpívá o tom, že se ti dva neviděli mnoho dní, ale asi šlo o ten pocit.

Hello Beautiful
How's it going
I hear its wonderful
In California
I've been missin' you
It's true

But tonight, I'm gonna fly
Yeah tonight, I'm gonna fly!
Cause I can go across the world
And see everything, and never be satisfied
If I couldn't see those eyes

Hello Beautiful
It's been a long time
Since my phone rung
And you've been on that line
And I've been missing you
Its true

But tonight, I'm gonna fly
Yeah tonight, I'm gonna fly! Oh Yeah!
Cause I can go across the world
And see everything, and never be satisfied
If I couldn't see those eyes

Se závěrečným slovem mě políbil. Bylo tak uklidňující, tak příjemné, po tak těžkém večeru, plném nesmyslných lží, zase skončit v jeho teplé náruči. Nechala jsem se jím kolébat. Tu noc jsme přespali v Komnatě nejvyšší potřeby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Ro(c)k z Bradavic?

Ano
ne

Komentáře

1 Koki Koki | 28. srpna 2011 v 11:02 | Reagovat

Dobrá kapitola. Když vidí že je šťastná tak by jí měl nechat bejt a né jí to ničit. Vybrala si tak by to měl respektovat.

Nevim jak často se tu teď budu objevovat. Muj počítač se rozhodl exnout. Takže buď novej nebo oprava. Ale budu se snažit.

2 hplovehp hplovehp | Web | 28. srpna 2011 v 11:30 | Reagovat

Ok, to určitě nějak půjde. Já taky nevím, jak to bude bývat s kapitolama, začíná škola, asi nebude tolik času, ale budu se snažit minimálně jednou do týdne přidat kapitoly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama