27. kapitola: Mám tě rád

21. srpna 2011 v 12:02 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A je tu další kapča. Pohled Sirius. Jimmy a Lilly se už vrátili z Řecka, proto se u Potterů koná... No , ale to si přečtete v kapitole. :D

Jelen se tím výletem vyznamenal, Lilly je na něm nalepená jak sekunďákem. No a k našim milovaným studiím. Přišel nám dopis, že škola se opět otevírá za tři dny. Proto jsme se rozhodli, že se ten čas nesmí promrhat. Například já jsem zoorganizoval maraton po všech hospodách v okolí. James nás vytáhnul do nedalekého aquaparku, kde se málem zabil, protože se zasekl na tobogánu a odšpuntoval ho až chlápek, který velikostí i váhou nápadně připomínal plejtváka obrovského. Remus zase zoorganizoval noční stezku odvahy na místní hřbitov, kde jsme se málem rozloučili s Anitou, která čuměla jen po něm a spadla do čerstvě vykopaného hrobu.
Jelikož tyhle naše akce zabraly všechen čas, holky rozhodly, že ony vyhlašují na náš poslední večer táborák. To bylo právě dneska.
"Tichošlape, pojď nám pomoct nasbírat dříví!" zahulákal na mě můj vlčí přítel. S povzdechem jsem odtrhnul pohled od Zivy, která se právě shýbala pro špekáček, co jí upadl na zem. Dříví jsme nasbírali brzo. Jenže nastal problém s dopravou. Nakonec jsem byl donucený proměnit se a odtáhnout náklad dříví sám až k ohništi. Když jsem už byl zase v lidské podobě, Jam se pokoušel rozdělat oheň sirkami. Nechápal jsem dvě věci: a) proč nepoužije hůlku b) co je tak těžkýho na škrtnutí sirkou. Vylezlo z něj, že se vsadil s tátou Jaredem, prej rozdělat oheň hůlkou umí každej magor, ale sirkama je to těžší.
"No tak to pojď udělat." zasupěl Dvanácterák, když jsem se mu smál a sám se uraženě usadil vedle Lilizny. Řeknu vám, slavil jsem nečekaný úspěch. Stačilo vyškrtat naprázdno tři krabičky zápalek. Potom už se oheň konečně rozhořel. Nabodali jsme si špekáčky na opékací vidlice a strčili je do ohně. Po chvíli se ozvala zrzka.
"Jé, mě tam spadnul špekáček!" zvolala a ukazovala do největších plamenů. James se očividně chtěl angažovat a uzeninu jí zachránit. Jenže místo aby použil přivolávací kouzlo, vytáhnul hůlku, zamířil jí na můj těžce vydřený oheň a přikázal: "Aquamenti!" S hrůzou jsem sledoval jak se moje plameny mění v dým.
"Já si z tebe udělám loveckou trofej!" zařval jsem a a začal pronásledovat Paroháče okolo ohniště. Remus mezitím duchapřítomně vzkřísil oheň hůlkou.
"Hlavně ten oheň nezkoušejte přeskakovat." rýpla si moje drahá polovička. Po téhle větě jsme se Moonym složili smíchy. Aby jste rozuměli, slavili jsme kdysi tady u Potterů svatojánskou noc. No a až jsme byli řádně pod parou, někdo si vzpoměl na zvyk skákání přes oheň. Že prý když u toho požádáš o nějakou holku, v dalším roce ji dostaneš. Jimmy se pochopitelně okamžitě přichystal ke skoku. Dotyčná osoba, která za to všechno mohla (Jared) mu ještě řekla, že se u toho musí říkat taková divná rýmovačka. "Svatý Jáne, já tě prosím, já to děvče dostat musím." Jimmy jen přikyvoval, odrazil se a skočil.
"Svatý Jáne.. no to mě poser." zařval , protože skočil přesně doprostřed plamenů. My ostatní jsme se složili smíchy, teda až an mámu Jessicu, která svého syna uhasila. Ten potom celou dobu mlel něco o chudákovi malém Jamesíčkovi. Asi si domyslíte, kterou část svého těla myslel.
Právě tahle vzpomínka asi přinutila Jamese zase kecnout vedle Lilky. Ovšem aby zamaskoval rozpaky, vyndal si ze tmy svou kytaru a začal drnkat.
"Já tě čekal už dávno.." zakrákoral, a já okamžitě pochopil, co to hraje.
"A teď mám tě nejblíž." navázal jsem na něj a přitáhnul si Zivu blíž k sobě.
"Všechny smutky jsou za mnou" doplnil Remus a začučel se Anitě do očí.
"Teď si má,má ty to víš.." opět pokračoval Jelen.
"Mám tě rád,
mě říkat nech,
líbávám tě ve svých snech
a tu krásu tvou
nosím na rukou,
a chci víc, čím dál víc" zplodili jsme společně.
Já do toho potom vpadnul se svou replikou: "snům napovím a přání berou mi dech"
"Rád bych, vážně
řek své lásce.." to jsme opět slyšeli Moonyho.
"Já chci být s tebou sám,
a s tvou něhou,
mou něhu lehce splétat" zpíval James a pohupoval se s Lill do rytmu.
"Mám tě rád,
mě říkat nech,
líbávám tě ve svých snech
a tu krásu tvou
nosím na rukou,
a chci víc, čím dál víc,
snům napovím
a přání berou mi dech,
víš..." doklohnili jsme spolu refrén a kytaar zahrála závěrečný akord.
Zbytek opíkačky proběhl v klidu, takže jsme se přecpaní mohli uložit ke spánku, s čistým svědomím, že jsme pobyt tady nepromarnili.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 21. srpna 2011 v 12:28 | Reagovat

Tak to bylo fakt dobrý. Na Jimmyho tady neměl nikdo. Prej svatý Jáne. :D A ta písnička ke konci moc pěkná.

2 Lumisoid Lumisoid | Web | 27. srpna 2011 v 12:22 | Reagovat

Kua, tak to je hustý. Stačilo vyškrtat naprázdno tři krabičky zápalek. :-D

3 Míša Míša | 3. května 2013 v 19:53 | Reagovat

"Svatý Jáne...no to mě poser," :D  :D  :D Dost dobrá kapitolka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama