24. kapitola: Pláč a usínání

19. srpna 2011 v 22:58 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Ahojky, máme tu kapitolku. Opět pohled Lilly - asi na delší dobu poslední (berte s rezervou, možná vymyslím další bezav zápletku a pohled Lilly bude zapotřebí :D ) Příjemné čtení.

Seděla jsem, hlavou opřená o studené vlakové okno, po kterém stékaly dešťové kapky. Snažila jsem se zadržet slzy, ale podle potůčků na tváři jsem poznala, že to snažení bylo neúspěšné. Nesnáším loučení. Severus si tohle nezasloužil. Byla jsem ráda za kupé, které jsem měla jen pro sebe, zrovna teď bych o společnost nestála.
Krajina za oknem, ačkoli pršelo, byla zbarvená do sépiového odstínu. Každá barva byla neuvěřitelně sytá. Takhle nějak jsem si představovala ráj. Ovšem tohle nemohl být ráj, nebyl tu James. Nad kopcem se objevila duha. Už odmala mě duhy fascinovaly. Tolik barev na obloze, zářící barevný most. Obdivně jsem ten zázrak přírody pozorovala, dokonce jsem zapoměla plakat. V duchu jsem děkovala komukoliv, kdo tu duhu vytvořil. Dodal mi sílu a optimismus. Otřela jsem si z tváří stopy po slzách. Odteď už nesmím brečet. Nebudu to nikomu ztěžovat. Musím být silná Lilly, která všem pomáhá a která má jasno sama v sobě. Ikdyž to pro mě znamenalo snahu o vymazání vzpomínek na důvěrné chvíle se Severusem, byla jsem rozhodnutá. Nebudu žít ve snu, budu si žít svůj sen. S Jamesem.
Vlak zastavil na nádraží King´s Cross v Londýně. Vlastně ani nevím, proč jsem chtěla na tohle místo. Vystoupila jsem a rozhlédla se po obrovské aule. Známé místo mi dodalo pocit klidu. Jen dokud jsem nezahlédla přepážku mezi nástupišti devět a deset. Tudy jsem poprvé procházela se Severusem. Pohladila jsem starou cihlovou zeď. Ne, zakázala jsem si okamžitě, na tohle teď nevzpomínej. Vyšla jsem z nádražní budovy a uchýlila se do postraní uličky.
Odtamtud jsem přes Patrona poslala Jamesovi zprávu, jestli by mě tady mohl vyzvednout. Asi po minutě se tu s hlasitým prásknutím Jimmy skutečně objevil. Jen se rozkoukal, vrhnul se ke mně a políbil mě. Sálala z něho láska a starostlivost.
"Co se stalo?" zeptal se mě.
"Doma." zaprosila jsem. Na tváři se mu na okamžik objevil úsměv, nejspíš proto, že jsem jeho domu říkala domov. Potom mě chytil za ruku a s další ohlušující ránou nás přemístil.
U Potterů na nás čekal celý uvítací výbor. První stáli Jessica s Jaredem, kterým se očividně ulevilo, když nás viděli. Za nimi se nacházeli Remus a Anita alias pan Zamyšlený a slečna Ustaraná, takové výrazy měli ve tváři. Sirius, držící Zivu za ruku, si mě prohlížel, jakoby ze mě měl co chvíli vyskočit mimozemský vetřelec. Sama jsem se svému přirovnání v duchu uchechtla.
James mě vzal do náruče a vynesl mě k nám do pokoje.Bez jakýchkoli hříšných doteků mě převléknul do svého vlastnáho famfrpálového dresu, teď už do mojí noční košile. Uložil mě pod přikrávku a lehnul si vedle mě.
"Spi, krásné sny." řekl a dotknul se svými rty mého čela, tak nějak otcovsky. To se mi nelíbilo, proto jsem ho políbila na ústa a to dost vášnivě. Jemně se mi vykroutil, v očích něžný výraz.
"Musíš se vyspat, zítra je taky den." zkoušel to na mě.
" A co když neusnu?" zeptala jsem se jako malá holka, co spí poprvé sama v pokoji. Jimmy se tichounce zasmál, zastrčil mi pramen vlasů za ucho a začal notovat nějakou písničku.

Zavři pusu a jdi spát
vždyť už bude brzo den
nech si o mě něco zdát
ať je krasný ten tvůj sen

Já budu chodit po špičkách
snad tě tím nevzbudím
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím.

Jdi si lehnout ať už spíš
ať z toho snu něco máš
ráno až se probudíš
polibek mi taky dáš

Já budu chodit po špičkách
snad tě tím nevzbudím
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím.

Já budu chodit po špičkách
snad tě tím nevzbudím
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím.

Rozhoď vlasy na polštář
a sni o mě krásnej sen
nebo ráno nepoznáš
že je tady nový den.
Já budu chodit po špičkách
Já budu chodit po špičkách
áaaaaáaá

Skutečně do účinkovalo, víčka mi ztěžkla. Chytila jsem ho za ruku, přitulila se k němu jako dítě k plyšovému medvídkovi a zavřela oči. Poslední, co jsem viděla, byly jeho oříškové oči, hledící na mě s oddaností a láskou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 20. srpna 2011 v 9:35 | Reagovat

Pěkná kapitola. Tohle je pěkná písnnička. Tu mam ráda. Ale jako fakt. Takovou noční košili bych taky brala. :-)

2 Míša Míša | 1. května 2013 v 22:01 | Reagovat

Tuhle písničku miluju už od chvíle, co jsem poprvé viděla Rebely :D Nádhera :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama