14.kapitola: Karty už jsou rozdané

3. srpna 2011 v 17:44 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Vítám vás u 14. kapitoly Ro(c)ku z Bradavic. Udělala jsem výjimku a tato kapitola je z pohledu Snapea. Vím, nepatří mezi hlavní hrdiny, kteří až doposud vyprávěli. Jenže včera jsem našla na youtube jedno úžasné video - http://www.youtube.com/watch?v=KFEg1FPeEfM&feature=mh_lolz&list=LLqsVc98b1slI- a to mě inspirovalo. Myslím, že ta písnička, která v něm hraje, Dokonale vystihuje pocity Severuse. No dost bylo řečnění, dejte se do čtení.

Celou noc jsem nespal, pochodoval jsem po pokoji. Pořád dokola mě užíraly vzpomínky na včerejší večer. Jak ji líbal, hladil , držel...
Vztekle jsem nakopnul noční stolek, vzápětí jsem se ale zastyděl. Rodiče nemůžou za syna, nemám právo ničit Potterovým dům. Vlastně ani James nemůže za mé utrpení.
"Lásku nám daruje Bůh." říkávala mi moje matka. Jestli za tohle opravdu může Bůh, rád bych mu vmetl do obličeje jeho nespravedlnost. Za celý svůj dosavadní život jsem miloval dvě ženy. Matku a Lilly. První je mrtvá a druhá je náručí jiného. Vztekle jsem zatnul pěsti, abych se zase nepustil do vandalismu na nábytku.
Sám sobě jsem slíbil, že to nevzdám. Ale když o tom teď přemýšlím, asi bych to měl nechat být. Lilly je šťastná s ním. Asi se to tak osudu líbí. Věřím na osud? Ano. Nechám to jen na něm? Ne.
Sešel jsem dolů do jídelny. Ostatní právě dosnídali.
"Dobré ráno Severusi, mám ti podat něco k jídlu?" usmála se na mě paní Potterová. Zavrtěl jsem hlavou a úsměv jí oplatil. Tuhle ženu jsem si stihl za těch pár dní oblíbit.
"Lilly, šla by ses se mnou projít? Prosím." otočil jsem se na dívku svých snů, která seděla na Jamesově klíně.
"Jasně." věnovala mi úsměv. Jejímu sedátku se ve váři objevi lstín.
"Neboj se zlato, hned jsem tady." sklonila se a políbila ho.
"Te amo, James." dodala.
"También." odpověděl a znovu spojil jejich rty. Teprve po tom jí pusti lze své náruče.
Beze slova vyšla z domu. Já ji následoval. Zastavila se u lavičky poblíž jezera, skryté za hradbou keřů a posadila se. Opět jsem okopíroval její pohyby, dosednul jsem vedle ní.
Pořád panovalo ticho, během té chvíle jsem si stihnul všimnout jak jí její bílé šaty sluší.
"Co mi chceš?" prolomila po chvíli mlčení.
" Chtěl jsem někomu říct... o smrti rodičů... máma měla zoohavený obličej..." řekl jsem smutně. Na jednu stranu jsem se opravdu potřeboval někomu svěřit, na druhou stranu jsem musel mít nějakou záminku pro hovor.
"Severusi.. je mi to líto.." řekla soucitně a objala mě okolo ramen. Teď nebo nikdy, blesklo mi hlavou, všechno nebo nic. Přiblížil jsem se k jejímu obličeji. Zrušil jsem jakoukoliv vzdálenost, políbil jsem ji.
Prudce mě odstrčila a vstala.
"Ne." řekla hlasitě. "Nabízím ti přátelství. Nic víc!"
"Nabízet přátelství někomu, kdo touží po lásce je jako nabízet chleba někomu, kdo umírá žízní."
"Tak to ber tak, že u mě pro tebe voda vyschla." oznámila mi tvrdě a odešla.
Zůstal jsem sám, napůl šílený zoufalstvím. Takhle jsem si polibek nás dvou nepředstavoval. Všechno jsem zkazil. Nechápal jsem, k čemu jsem byl vlastně stvořen, jaký je můj úkol na tomhle světě.
Karty už jsou rozdané. A James Potter má v ruce trumfy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 3. srpna 2011 v 18:01 | Reagovat

Moc pěkně udělaný. Chápu jeho bolest ale když ji miluje tak by měl chtít aby byla šťastná i když to bude s jiným. Když bych to měla říct karetně tak bych řekla že James vyhrál hru při níž využil své trumfy.
A v tý anketě je těžký si vybrat. James a Sirius jsou na tom u mě asi stejně. Stejně tak Lily. Ale James je tady fakt sladkej. To jak vyzdobil sál. A pak taky Brumbál. Takový ředitele by bral snad každej. Ještě by tu mohla bejt McGonnagallka i když v povídce o ní není moc zmíňka. To my připomnělo super hlášku McGonnagallový v relikviích. Ona může za chvíli zemřít a rozjařeně jak malý dítě prej: "Tohle kouzlo jsem chtěla vždycky vyzkoušet." To mě fakt dostalo. :-D

2 hplovehp hplovehp | Web | 3. srpna 2011 v 18:19 | Reagovat

Jo, ta byla fakt super. Ale jsem ráda, že jsi Snapea pochopila, takový byl můj záměr. Je jasný, že by ji měl nechat být šťastnou, když ji miluje, ale přiznejme si, kolik lidí by to asi udělalo? V každém člověku je alespoń kousek sobectví. Pokud budeš číst pozorně, Snape o tom uvažoval, že by ji nechal být, ale potom to sám sobě rozmluvil. On si prostě myslí, že Lilly má v hlouby duše ráda jeho, nebo v to spíš doufá, a že James je jen chvilková známost, jen takové pobláznění. Taky si můžeš všimnout, že si sám vyčítá, že všechno zkazil. Nechce Lilly trápit, ale někdy už se prostě neudrží. Připadá mu, že James má všechno a on nic. Když to tak vezmeš, má pravdu. James má partu kamarádů, domov s milujícími rodiči a Lilly.
Co Snape? Rodiče mrtví, dům rozhodně není útulný, bavit se s ním chtějí akorát adepti na Smrtijedy  ( ve skrytu duše je rád, že ho naše parta takhle vlastně trochu a na chvíli vzala mezi sebe), a po Lilly může jenom toužit. Kdybychom to brali na procenta, tak James má 105% a Severus -5% .Odhadem. :-P
Takže myslím, že má dost důvodů být na Jamese naštvaný. Ale jak sis mohla přečíst v kapitolce, neobvyňuje ho z toho. Ví, že za svou lásku k Lilly nemůže nikoho obviňovat.

3 Koki Koki | 3. srpna 2011 v 18:36 | Reagovat

[2]: Jo já to přesně tak jak jsi to napsala chápu. Je jasný že málo lidí by se vzdalo toho koho miluje. Láska je stejně zvláštní. Mě například přijde hodně těžké najít si znovu někoho když člověku zemře partne. Moje babička by se dala uvést jako příklad. Děda zemřel když babičce bylo 36 a zůstaly jí jen mamka s tetou. Nikdy si znovu nikoho nenašla. A její otec když přišel o její maminku se znovu oženil po letech jen proto že ho spousta lidí přesvědčovala. Život je někdy fakt těžkej a jinky zase krásnej. Jde jen o to aby ta dva rozdíli byli správně vyváženy.

4 hplovehp hplovehp | Web | 3. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

To si řekla hezky.

5 Koki Koki | 3. srpna 2011 v 18:48 | Reagovat

[4]: No jo. I z takovýho blázna jako jsem já někdy vypadne moudro. Mě přijde že na povrch a na první pohled můžu působit jinak než jaká jsem uvnitř. A to jaká jsem ví málokdo. Protože málokdo se snaží druhého člověka pochopit a zjistt jaký ve své podstatě je. A spousta lidí se bojí ukázat světu jací ve skutečnosti jsou. Skara ze mě bude fylozof. :-P

6 hplovehp hplovehp | Web | 3. srpna 2011 v 19:05 | Reagovat

No jo, Palacký se před tebou třese strachy. :-P Právě na tohle se já v povídce snažím zaměřit. Pochopit postavy, jaké doopravdy jsou. Protože i moje vymyšlená postav musela prožívat nějaké dětství, musí mít nějaké vzpomínky a tak. Dávám do postav kousek sebe, v každé z nich se trošku poznávám.

7 Koki Koki | 3. srpna 2011 v 19:20 | Reagovat

[6]: To přesně chápu. Stejně jako já když si vymyslím postavu tak je to například mé pozměněné já. Má jiný život, jinou rodinu ale ve své podstatě je mi dost podobná. Když jsem naposledy psala povídku do školy tak hlavní postava dělala to co baví mě. Nebo to co bych chtěla dělat. Například jsem jí dala že dělá různá bojová umění což mě už od dětství lákalo. Né že bych pak chtěla někoho mlátit ale pod dobrým dohledem se člověk naučí sebekázni. Já jsem dost moralista. Například i když bych se bála a věděla bych že můžu zemřít tak bych asi nedokázala jen tak utéct z boje. A smrti jako takové se nebojí. Spíš jak řekl jeden náš spisovatel: "Nebojím se smrti ale umírání." Vždyť řikám že jsem fakt zvláštní člověk. :-P

8 hplovehp hplovehp | Web | 3. srpna 2011 v 19:47 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. Mě smrt nepřijde hrozná. Spíš se bojím, že umírání bude bolet. A nebo, že umře někdo z mých blízkých. Na těch jsem já totiž závislá.

9 Koki Koki | 3. srpna 2011 v 19:52 | Reagovat

[8]: Přesně tak jsem to myslela. Já se nejvíc ze všeho bojim právě toh že mi umře někdo z blízkých. Minulý rok jsem přišla o babičku která pro mě byla jeden z nejdůležitější lidí co mám. A furt je to hrozně těžký když si člověk uvědomý kolik toho chtěl říct tomu o koho přišel. Jediné co je pro mě alespoň malinko utěšující je že už jí nic nebolí protože ona měla po letech práce dost zdravotních problémů. A taky byla věřící takže si říkám že se na nás tam ze shora dívá.

10 hplovehp hplovehp | Web | 3. srpna 2011 v 19:57 | Reagovat

Máme fakt hodně společného. Já jsem babičku ani nepoznal, teda jednu z nich, a tak si říkám, že na mě dává pozor. Třeba když jsem jednou brečela, že se mi někdo posmíval (už to bylo k nesnesení)
zdálo se mi, že mě někdo utěšuje, ale v místnosti se mnou nikdo nebyl. Věřím, že se o mě babička stará a hlídá mě.

Týjo, díky těm řečem o smrti vypadáme jak dva sebevrazi. :-D

11 Koki Koki | 3. srpna 2011 v 20:23 | Reagovat

[10]: Tak do sebevraha mám snad ještě daleko. Jen mi někdy přijde že se se smrtí tak trošku znám. Mě když byli tři tak mi zemřel děda před očima. Takže vždycky když je někde zmíňka o testrálech tak si říkám že já bych je viděla. Ale teď mě tak napadá že po velký bitvě v Bradavicích už by je viděl snad každej kdo přežil.
Člověk si řiká že je to nespravedliví když znám někoho komu je čtyřicet a má babičku a já o ní přišla tak brzy. A hlavně je nespravedliví když máma přišla v jedenácti o táta. A ještě se v tý době našli lidi kteří jí znepříjemňovali život a ničili jí černou smuteční pásku co nosila. To já bych na jejim místě v tu chvíli asi vraždila. Je hrozný že se najdou i lidi co nemají kouska citu i když někdo o někoho přijde.

12 hplovehp hplovehp | Web | 3. srpna 2011 v 21:00 | Reagovat

Já mám díkybohu do sebevraha taky daleko. A to co popisuješ je fakt děsný. Lidí někdy umí být strašní pošuci. Zvířata jsou někdy víc lidi než lidi, proto je mám tak ráda. A to video se Siriusem už jsem pro tebe udělala,mám ho pojmenovaný Hp Sirius Black 0001 , doufám, že ho najdeš.

13 Koki Koki | 3. srpna 2011 v 21:12 | Reagovat

[12]: Jé díky.To je super. A zvířata mám taky moc ráda. Ale teď kromě mě už žádné nemáme. A to jsme mívali menší zoo. Suchozemskou želvu, psa křížence, kočky, andulky, osmáka a teď už bohužel nic. Ale přemejšlim zase o osmákovy nebo činčile protože vim že rodiče psa nechtěj a kočku njespíš taky ne.

14 Koki Koki | 3. srpna 2011 v 21:24 | Reagovat

[12]: Já to nikde nemůžu najít. Mohla by si sem hodit odkaz? Nevim proč ale kolikrát to nechce najít ani věci o kterých člověk ví že někde jsou. Třeba když hledám povídku a vim že blog neni zrušenej ale pořád funguje.

15 hplovehp hplovehp | Web | 4. srpna 2011 v 8:05 | Reagovat

Ahoj, tady je ten odkaz. http://www.youtube.com/watch?v=MFRgS8E-onQ

Doufám, že se bude líbit.

16 Koki Koki | 4. srpna 2011 v 9:19 | Reagovat

[15]: To je moc pěkný video. A  It's my live zpomaleně tam vážně sedí. Já věděla že jsem toho herce už někde viděla ale nenapadlo mě že je to ten co hrál v Elise z Rivombrosy. My z toho kámoška pouštěla pár videí a když jsem tam pak viděla ti fotku tak mi to docvaklo. Ale je to vážně povedený video. Fakt se mi líbí. :-)

17 hplovehp hplovehp | Web | 4. srpna 2011 v 9:29 | Reagovat

To jsem ráda. Jo, je to ten heer z Elisy z Rivombrosy. Tehdy jsem si ho (bylo mi odvhadem sedm) zamilovala a teď jsem si zjistila jeho jméno a použila ho jako Siriuse, prootže se mi na něj prostě hodil.

18 Koki Koki | 4. srpna 2011 v 10:16 | Reagovat

[17]: Nojo. Jak řikám. Já z toho viděla jen pár videí ale slušelo mu to tam tak jsem si ho zapamatovala.

19 hplovehp hplovehp | Web | 4. srpna 2011 v 10:48 | Reagovat
20 hplovehp hplovehp | Web | 4. srpna 2011 v 10:58 | Reagovat

Aještě se podívej na tohle. Je to jak Fabricio učil Elisu šermovat.
http://www.youtube.com/watch?v=m85ySwqM43c&feature=related

21 Koki Koki | 4. srpna 2011 v 19:13 | Reagovat

To jsou dobrý videa. Ještě jsem si pouštěla jeho vyznaní na jejich svatbě. To bylo taky moc pěkný. :-)

22 hplovehp hplovehp | Web | 4. srpna 2011 v 21:34 | Reagovat

Jo? A pošleš odkaz?

23 Koki Koki | 4. srpna 2011 v 22:31 | Reagovat
24 hplovehp hplovehp | Web | 5. srpna 2011 v 12:01 | Reagovat

To je božský!

25 Koki Koki | 5. srpna 2011 v 15:29 | Reagovat

Že jo? Taky jsem si řikala že je to super.[24]:

26 hplovehp hplovehp | Web | 5. srpna 2011 v 17:00 | Reagovat

Ale nejsmutnější z celého toho příběhu je Fabriciova smrt. My jsme po tom s mamkou řvaly dvě hodiny a nebyli k utišení. Jinak dneska se plus mínus na týden stěhuju k babičce, domluvila jsem si s ní takovou menší brigádu sklízení ovoce. Zrovna můj nejoblíbenější zbůsob. Utrhneš a sníš! :-D Možná zaběhnu domů a něco přidám.. možná ne. Ale u babičky mě vždycky napadají bezvadné nápady, takže po návratu můžeš očekávat velký příval kapitol. Jinak mám napsaný začátek Pobertovských hlášek- díl třetí, ten by se tu taky měl brzo objevit.

27 Koki Koki | 5. srpna 2011 v 18:56 | Reagovat

[26]: Super. Já dříve u babičky taky trávila tak týden z prázdnin. Ale teď už tam bydlí brácha s rodinou.

28 hplovehp hplovehp | Web | 13. srpna 2011 v 20:04 | Reagovat

Jsem zpět. Dnešní večer si dám relax a zítra okamžitě přidávám moc a moc článků.

29 Koki Koki | 14. srpna 2011 v 12:07 | Reagovat

[28]: Supr. To pro mě bude takovej dárek když sem tenhle tejdem měla svátek. :-)

30 Míša Míša | 29. dubna 2013 v 22:07 | Reagovat

Nejprve k povídce :-) Znám sice přísloví: "Odvážnému štěstí přeje." Ale být na Severusově místě bych ho nepoužívala :-D
Teda holky, vy jste se tu rozepsaly :D  :-D
[15]: To video je krásný, ale tak smutný :-( Ani nevím, co mi přijde smutný :-D
To je hrozný už jsem měla myš na tlačítku "Vypnout", ale já jsem se na to vykašlala a šla jsem si dál číst :D Asi jsem se stala závislá na tvých povídkách ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama