11.kapitola: Jen počkej.. Jelene!

1. srpna 2011 v 11:46 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Vím, že by nyní měl následovat pohled Remuse, ale to semi nehodí do krámu, takže si můžete užít pohledu Lilly. Jak na ni Jamesovi rodiče působí? Kde jsou kluci? A jsou v pořádku? Čtěte a dozvíte se!

"Neublížily jste si, mis bellezas?" ptala se starostlivě paní Potterová. Překvapilo mě, když jsem z jejích úst uslyšela španělštinu. Sice nám pomáhala se šaty, ale to nikdy španělsky nepromluvila. Ikdyž podle jejího vzhledu mi to mohlo dojít, že má v sobě nějakou jižanskou krev. Temně černé dlouhé vlasy jí spadali přes záda, v temně hnědých očích se jí zračila starost. Oblečena byla jen v dlouhých bílých šatech, nejspíš noční košile.

Zatímco jí Ziva popisovala události z plesu, já si prohlížela pana Pottera. Byl o hodně vyšší než jeho žena, působil také starší. Měl na sobě světlé kalhoty a košili, klidně to mohlo být pyžamo, a přes košili si přehodil hnědou bundu. Teď když soustředěně poslouchal Zivu, hrozně připomínal Jimmyho. Projel mnou bodavý osten strachu a vzteku. Až se tu ten parohatý idiot objeví, pořádně mu vynadám. Ale už aby tady byl..... Pan Potter se pokusil povzbudivě usmát.




























"No nic, pojďte dovnitř, tady s tím teď ve tmě nic neudělate." řekl nám a ukázal rukou k hlavním dveřím.
"Sí, vamos a entrar." potvrdila španělsky paní Potterová a nahnala nás do domu.
Vstupní hala, ve které jsme se ocitli, byla obrovská. Na stěnách byly rozvěšeny portéty různých lidí ve starodávných šatech, ale i různé abstraktní výjevy. Přes velká francouzká okna muselo ve dne pronikat spousta světla, teď se přes ně vzánešely lehce průsvitné rudé závěsy. Vedla odtud velká spousta ozdobně vyřezávaných dveří a taky tu byly schody do dalších pater. Paní Potterová jediným pohybem hůlky rozsvítila nádherný lustr a její manžel nás zahnal do vedlejší místnosti. Ukázalo se, že je to jídelna, propojená s kuchyní. Byl tu veliký dřevěný stůl, okolo něj spousta starodávných židlí. Na zdích visely obrazy ovoce a květin. Kuchyně byla úchvatná. Starodávné skříňky a police byly zkobminovány s moderní keramickou varnou deskou, lednicí a kávovarem.
"Nedáte si něco k jídlu? Por amor de Dios, kdy jste jedly naposledy?!" začala rázně pochodovat po kuchyni a aniž by čekala na naši odpověď, začala něco kutit. Po chvíli před nás přistrčila obří nablýskaný podnos. Na něm byla nakupena ta největší hromada obložených chlebů, jakou jsem kdy viděla. Před každou z nás také přistrčila hrnek s horkou čokoládou.
"Děkuju paní Potterová." řekla jsem zdvořile.
"Tu paní Potterovou si nech od cesty, snad nejsem ještě tak stará." rozesmála se hostitelka.
"Jmenuju se Jessica, tak mi říkej Jesicco, belleza. Sí?" dodala a koukla na mě. Usmála jsem se a přikývla.
Všichni jsme se pustili do jídla. Netušila jsem, jaký mám hlad, dokud jsem si poprvé nekousla. Když jsem to řekla ostatním řekla, pan Potter, teda vlastně Jared, protože mi ihned nabídl tykání, se zasmál.
"Jsi přesycená obav." vysvětlil. A měl pravdu. Paní Potterová zapnula potichu kuchyňské rádio, asi aby během pauz mezi hovorem nebylo ticho. Z rádia a se linula svižná melodie, doplňovaná přijemným hlasem zpěváka, který se nám cosi snažil španělsky sdělit. Zrovna, když jsem se chtěla natáhnou už asi pro pátý chleba, ozvalo se ze zahrady hlasité prásknutí. Všichni jsme se okamžitě zvedli a vyběhli za tím zvukem, Jared a Jesicca v čele. Sotva jsem stačila rozeznat obrysy tří postav, paní Potterová už se prní z nich vrhla kolem krku.
"Jamesi, ty jsi moc niño travieso. A ty taky Siriusi, chico de oro." dodala a objala druhou postavu, stejně láskyplně jako první.
"Remusi, mensuales a un amigo, jsi zase moc hubený. Neboj se, to se změní. U Potterů nehrozí, že bys byl hladový jako vlk." zasmála se Jesicca. Pan Potter, který ji následoval, každého chlapce taky obejmul, jenže tak nějak mužně.
To už jsem se dostala tak blízko, abychom si s Jimmym mohli koukat do očí. Vytáhla jsem hůlku a strčila mu ji přímo pod nos.
" Ty idiote jeden parohatý, nechopný třikrát na druhou praštěný magore, jak ses vůbec opovážil mě takhle poslal pryč? To už nikdy nedělej." zařvala jsem na něj. James jen vykulil oči a lehce kývnul hlavou.
"Víš jak jsem se o tebe bála?!" pokračovala jsem už tišeji. Najednou mě přemohly emoce, nevydržela jsem to a skočila mu kolem krku. Jeho silné ruce mě zachytily a sevřeli v objetí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Koki Koki | 1. srpna 2011 v 11:56 | Reagovat

Fakt dobrý. Lily má stejnou reakci jako bych měla já. Taky bych ho nejřív seřvala a až pak objala. :-D

2 hplovehp hplovehp | Web | 1. srpna 2011 v 12:11 | Reagovat

Když jsem psala tuhle kapču, tak jsem brečela. Když jsem si uvědomila, co chci později udělat.. No ale to teď neprozradím. Jinak Pokud se k tomu teď dohodlám, další kapča bude hned.

3 Koki Koki | 1. srpna 2011 v 12:13 | Reagovat

[2]: Mě něco napadlo už předtim že uděláš. Jestli někoho zabiješ? Myslim tim někoho koho mam ráda tak si mě nepřej.

4 hplovehp hplovehp | Web | 1. srpna 2011 v 14:05 | Reagovat

To nevím, jestli to bude někdo, koho máš ráda. Ale Mě jenom z toho nápadu tekly slzy.

5 Míša Míša | 29. dubna 2013 v 20:12 | Reagovat

[1]: Já bych reagovala taky stejně :-D
A co ta španělština? Doufám, že jí brzo vysvětlíš ;-) Moc povedená kapitolka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama