Srpen 2011

32. kapitola : I just wanna be with you

31. srpna 2011 v 21:09 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Ahojík, máme tu pohled James. Tohle je trošku oddechová kapča. Sice se i v ní stane pár zajímavých věcí, ale hlavní děj sem skoro nezasahuje. Jinak přeju příjemný první den ve škole. No a vzhledem k tomu, že teď tu máme krátkou kapitolu bez děje, příště by měla následovat delší a hodně dějová. Těšte se.

Dny po té, co se Lilly tak nešťastně poškorpila se Sn.. Severusem, ubíhaly poklidně. Jo, začal jsem mu říkat jménem a jo, říkám nešťastně, protože nemá rád, když je moje holka smutná, tím spíš, že za to nepřímo můžu i já. Každopádně se Severus po tomhle výstupu stáhnul. Nejdřív jsem o tom zkoušel s Lilly promluvit, ale vždycky dokázala najít nějakou věc, kterou jsme museli udělat, takže po asi dvacátem marném pokusu jsem toho nechal.
Až na tohle nám nastaly perfektní dny. Kvůli kapele a divadlu jsme byli omluveni z většiny hodin. No hlavně kvůli divadlu, blížilo se totiž vystoupení.Při poslední zkoušce jsem byli už tak popletení, že Theather navrhl, abychom si zahráli nějaké cvičné scény. Je to jeho výmysl. Vybral z našich řad Siriuse se Zivou, aby přeříkali tenhle text :
"Slečno, kouříte?"
"Ne."
"Tak to vás asi miluju!"
Absolutně jsme nechápali, k čemu to bude, ale museli jsme se podvolit.
"Slečno, kouříte?" zahájil Sirius.
"Jak co." poznamenala Ziva a její partner se zlomil v pase. Po několika výčitkách z Theatherovi strany se to jelo znovu.
"Slečno, kouříte?" zoopakoval Sirius s prapodivnou grimasou, jak se snažil potlačit smích.
"Jasně, hulím jak fabrika!" přitakal Ziva. Tichošlápek tentokrát škubavými pohyby vytíral podlahu. Profesor gestem naznačil, že to vzdává. Ale i jemu cukaly koutky. Tím zkouška skončila.
"Tak co jsi nám chtěl Moony?" zeptal se Tichošlápek Remuse.
"Složili jsme s Anit takovou písničku a chtěli bychom si ji s váma zazpívat." předvedli nám vlkodláček a jeho holka prosebný kukuč.
"Proč ne."souhlasila Lilly A táhla mě ke klavíru.

I got a lot of things i have to do
All these distractions our future's coming soon
We're being pulled

Začal Remus. Pak se k němu připojila Anita.

But whatever happens
I know I've got you

To už jsme se s Lilly taky zaposlouchali do melodie, a díky textu, co ležel na klavíru, jsme mohli zpívat taky.

You're on my mind
You're in my heart
It doesn't matter where we are
We'll be alright
Even if we're miles apart

Sirius už se nenechával dále od Zivy přemlouvat, proto refrén zpívalo všech šest hlasů.

All I wanna do is be with you
Be with you
There's nothing we can't do
Just wanna be with yon,only you
No matter where life takes us
Nothing can break us apart
You know it's true
I just wanna be with you

Yeah,yeah
Just be with you

Teď ukázal Rem na mě. Sice jsem se trošku polekal, ale zvládnul jsem to.

You know how life can be
It changes overnight

Pak už se ke mně naštěstí na Anitin pokyn připojila Lilly.

It's sunny then raining,but it's alright
A friend like you
Always makes it easy
I know that you get me
Every time

Dozpívali jsme to zase všichni společně.

Through every up,through every down
You know I'll always be around
Through anything you can count on me

All I wanna do is be with you
Be with you
There's nothing we can't do
Just wanna be with you, only you
No matter where life takes us
Nothing can break us apart
You know it's true
I just wanna be with you

I just wanna be with you

"To bylo ohromný!" pochválila Ziva písničku a Tichošlap to doprovodil uznalým zahvízdnutím.
Ten text opravdu seděl. Prostě jsme chtěli být spolu a užívat si. Za tím účelem jsme vyrazili do Prasinek, ke Třem košťatům.

Nejcenější věc na světě

29. srpna 2011 v 11:50 | hplovehp |  Jednorázovky
Včera jsme tu měli šílenost s opilým Jamesem, dneska tu máme povídku z úplně jiného soudku. Je o Snapeovi a Lilly. Není moc dlouhá, ale napadlo mě to teprve včera večer. Přeju příjemné počtení.

Vyčouhlý bledý temnooký chlapec s černými mastnými vlasy seděl na stařičké houpačce a hleděl upřeně před sebe. Rudovlasé děvčátko na houpačce vedle něj ho pohladilo po ruce. Otočil se na ni.
"To bude dobrý Seve." snažila se dívenka svého přítele nějak ukonejšit.
"Ale on říkal, že toho pořád lituje. Než prý mít takový blbý a hnusný dítě.."popotáhl chlapec a schoval si obličej do dlaní, nechtěl, aby ho ta osoba vedle něj viděla při jeho slabé chvilce.
Dívka vstala z houpačky a s razancí, jakou byste u ní ani nečekali, odsunula chlapcovi dlaně, aby se mu mohla podívat do očí. On, jako pokaždé, když se do nich podíval, se ztrácel v hloubce jejích smaragdů.
"To je ta největší pitomost, jakou jsem kdy slyšela. Ty jsi hodnej , krásnej a strašně chytrej. Znáš přece tolik věcí, všechno o kouzelnících a kouzlech si my přece řekl ty. Spíš tvůj táta je hloupej. A slepej."důrazně mu vysvětlila. Chlapec taktéž vstal.
"Zřejmě si jediná, kdo to tak vidí.." zabručel.
"Protože jen mě se ukazuješ takovej, jakej si. Jseš můj jedinej a nejlepší kamarád. Mám tě ráda Seve." usmála se na něho. Chlapec jí úsměv oplatil a potom ji vyzvidvihnul do své náruče a roztočil se. Když už rozesmátí upadli do trávy, dávno zapoměl, že ho trápila slova jeho otce.
"Taky tě mám rád Lilly. Naše přátelství je pro mě to nejcenější na světě." oznámil s vážným pohledem. Ona mu ten pohled nejdřív opětovala, potom se rozesmála a rozběhla se k obrovské červené skluzavce. On se taky usmál. Měl rád, že byla tak dětská, že nebyla donucena dospět jako on. Vydal se za ní ke skluzavce.
"Chytej mě Seve!" vypískla a spustila se nevídanou rychlostí dolů. Stihl rozevřít náruč právě včas, aby ji zachytil. Opatrně ji postavil na zem. Chytila ho za ruku a společně se vrátili k houpačkám.

Muž s hákovitým nosem už nedokázal zadržet slzy.Už je to dvanáct let, co umřela. Stejný počet rudých růží položil na její hrob. Jeho temně černé oči byly plné smutku a bolesti. Zvedl ukazovák pravé ruky a přejel jím po jejím jménu na náhrobku.
"Tvůj syn se má dobře. Sice byl v mnoha nebezpečích, ale poradil si s nimi. Jo a seznámil se s Lupinem, To by sis přála viď? Bohužel se hodně podobá svému otci." trhnul hlavou směrem ke jménu jejího manžela, vyrytému hned vedle jejího.
"Ale má tvoje oči.Neumíš si představit.." zlomil se mu hlas.
Jemný vánek ho pohladil po tváři a hrál si s pramenem jeho vlasů. Tak jako to dělávala ona. Dokonce i voněl podobně. Muž vstal a otřel si slzy.
"Už musím jít. Slibuju, že se zase zastavím. Minimálně zase za rok." slíbil chladnému kameni. Pak s hlasitým prásknutím zmizel.

Rádio Potter aneb když se James opije

28. srpna 2011 v 14:10 | hplovehp |  Jednorázovky
Opět na mě přišla šílená nálada. Přináším tuhle kratší povídku. Je o tom, jak se nám náš Jelen zřídil, jak zákon káže.

"Polámal se mraveneček, ví to celá obora." zarecitoval vysoký brýlatý černovlasý muž s oříškově hnědýma očima a přihlouplým úsměvem.
"Já brzo polámu tebe." zabručel jeho přítel, zhruba stejně vysoký, tmavooký dlouhovlasatec, na kterém byl první zmiňovaný pověšen.
"Ale Siríííuskůůů.." protáhl James a povážlivě zavrávoral.
"Žádný ale. Zkus na chvíli držet hubu." ohradil se odtráveně Tichošlápek. Ne že by mu vadilo dopravovat opilého přítele domů, ale když se se sedmdesáti kily živé váhy musíte táhnou asi třicet kiláků, protože vám neustálé zpívání písničky "Kolo, kolo mlýnský" brání v soustředění na přemístění, asi by jste taky nebyli nejpříjemnější.
James se s očividnou snahou chytil prsty pravé ruky za rty. Asi po pěti vteřinách je pustil.
"Bolí mě ruka."oznámil vesele. "A budu zpívat."dodal.
"Jen to né!" zaúpěl Sirius, ale jeho přání nebylo vyslyšeno.
"Den je krááásnýýý.." vybičoval se Dvanácterák k výkonu hodnému požární sirény.
"Jo, strašně." podíval se jeho kamarád skepticky na temné bouřkové nebe. V tom okamžiku z nebe sjel první blesk.
"Nad Tatrú sa blýskáá.." přeladil okamžitě Paroháč. Sirius se pokusil zrychlit krok. Pohužel i na tohle měla osoba zavěšená do něj písničku.
"Chvátám, chvátám, nemám chvíli klííd.." zavyl dotyčný tak, že by se za to nemusel stydět ani jejich přítel vlkodlak.
"Bože..." vzdychnul si Black.
"Mój Bože z hlubin, ťa volááám..." reagoval okamžitě opilec.
"Akorát tak z hlubin sklínky s chlastem." zamručel si nosič pro sebe.
"Pro pivo, protivo, děláme to pro pivo!" zařval James popuzeně.
"Pro jaký pivo? Vždyť si dneska sám vyrazil tři flašky whisky!" poučil ho přátelsky Sirius.
"Ohnivá whisky, ta má grády a posezení s kamarááády.." zanotoval spokojený držitel bůh ví kolika promile a na důkaz svých slov si kecnul na zem. Tichošlápek si povzdechl. Když už začínal vymýšlet vlastní básničky, tak to bylo hodně zlý. Vzal proto kamaráda na záda a statečně pokračoval v cestě.
"Jede, jede mašinka.." zabručel ospale ten člověk, lebedící si na zádech.
"Nechceš si trošku pospat?" navrhl mu nesměle jeho věrný psí společník.
Zavřeštění: "Spinká a sní, mravenec lesnííí!" mu bylo dostatečnou odpovědí.
Když už byli konečně u Potterovic domu, James opět začal notovat.
"Dám dělovou rááánu, bum bum bum bum.." rozléhalo se celou ulicí.
"Já dám ránu tobě, jestli okamžitě neztichneš. Poslední, co bych teď chtěl je, že by se na nás vyřítila stará Cromwellová." okřiknul ho jeho společník. Mluvil o sousedce Potterových, staré nevrlé čarodějce Cornelii Cromwellové. Tato úžasná bytost, ketrá pro naše kamarády neměla většinou žádné jiné pojmenování než " ožralá hovada", by si jistě nedala ujít příležitost pořádně si zanadávat.
"Já za nípůjdu, a všechno jí řeknu." vymáčknul ze sebe Jimmy a začal se přemisťovat ke zvonku na dveřích zmińované ženy.
"Pojď už domů. Hele, Lilly!" upoutal jeho pozornost Sirius.
"Kouká skřítek, kouká ven.." zažvatlal Dvanácterák, načež jeho manželka málem vypadla z okna, ze kterého ho vyhlížela.
Nicméně se vzchopila, otevřela dveře a s Tichošlápkovou pomocí dopravila Jamese do ložnice. Při svlékní košile James opět promluvil.
"Tichošlápku, víš jaký máš sexy zadek? Takový pevný, jako skála.." zamručel. Jenomže objekt jeho zájmu se nijak nevyjádřil.
"Co mi na to řekneš?!" pokusil se sáhnout na zmiňovanou část kamaráda.
"Polib mi skálu!" odvětil Sirius a rychle vyšel ven, než se jeho kamarád na něj mohl vrhnout.

31.kapitola: Bezcitná mrcha

27. srpna 2011 v 19:00 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A máme tu další kapitolku, pohled Lilly. Co všechno je ochotná udělat, aby zůstala jen Jamesova? Jak velká a bolestivá pro ni bude její oběť?

Zatím mi to vycházelo. Mé rozhodnutí vystrnadit Severuse ze svého života. Za každou cenu. Nevím, kde jsem na to přišla, ale napadlo mě, že ho od sebe nejlíp odradím tím, že ho zraním. Ale byla v tom potíž. Mě to bolelo možná ještě víc než jeho. Ovšem chtěla jsem dodržet své cíle. James mě miluje a já jeho. Byla by to jasná rovnice, nebýt jednoho x, totiž Severuse. Řešit rovnice o dvou neznámých mi nikdy nešlo.
Každopádně, dneska byl čas na další fázi mého plánu. Večer totiž byli kluci v hospodě, takže jsem o tom nemusela říkat Jamesovi. Vím, že by mi to vymlouval, ale stejně by to nezměnil. A já sama jsem byla ze sebe tak zděšená a znechucená, že by mi stačilo jediné rozmlouvavé slovo a upustila bych od toho. To jsem nechtěla. Musela jsem tu situaci vyřešit.
Takže první úkol, řádně se vystrojit. Pokud možno úplně jinak, než se mu to líbí. Světlounké džíny rozšířené do obrovských zvonů, džínová bunda stejné barvy, elastické černé triko na ramínka, kožené kotníkové kozačky a na vlasy stažené do culíku posadit Jamesovu odrbanou kšiltovku s vyšitou anglickou vlajkou. A make-up. Má rád, když jsem nalíčená něžně, romanticky. Takže pravý opak. Hodně zdůrazněné řasy, na rzy krvavě rudou rtěnku. A kouřové oční stíny. Když jsem mrkla do zrcadla, výsledek se mi moc líbil. Nejenže to byl naprostý opak Sevova vkusu, ale navíc to bylo děsně sexy.
Povedlo se mi vyplížit z Nebelvíru. Holky o něčem zaujatě debatovaly, takže si ani moc nevšimly, že mizím. Vydala jsem se do společenky Zmijozelu, věděla jsem kde je, Severus mě sem občas vzal. Samozřejmě jsem neznala heslo, ale to nebyl až takový problém. Jelikož ho vymýšlel Slizohrab, jeho omezená mozková kapacita neslibovala přílišné množství nápadů. Vlastně jsem heslo uhodla hned na druhý pokus. První co mě napadlo bylo "nesnáším mudly". No a druhý pokus, co mi otevřel Zmijáckou společenku byl "čistá krev" .
Vešla jsem dovnitř. Osoba, za kterou jsem šla, byla sama, přímo na ráně. Severus ležel natažený na zelené sametové sedačce.
"Myslel jsem, že se tu ukážeš dřív." prohodil, vstal a vydal se ke mně s otevřenou náručí. Jeho chování mě vytočilo k nepříčetnosti. Copak si myslel, že mi zakrákorá nějakou úděsně romantickou písničku, jak mě nemůže přestat milovat a já se mu vrhnu kolem krku?! Že se budu chovat jako některá ze Siriusových předchozích holek? Ustrašená nanynka, co čeká na klukovo zavolání?! Vyhnula jsem se jeho objetí. Překvapeně zamrkal. Na tváři se mu rozhostil nejistý výraz.
"Nepřišla jsem se s tebou vášnivě usmiřovat. Chci abys mi už konečně dal pokoj! Nechci, abys mi zpíval písničky, objímal mě. Už s tebou nikdy nechci nic mít!" křikla jsem na něho své nesmyslné lži a v duchu se modlila, aby ke mně byl Bůh milosrdný.
"Lilly, já to bez tebe nezvládnu. Prosím.." začal.
"Už jsem ti jednou řekla, že mě v životě nemáš o nic prosit. Jak jsi vůbec mohl uvažovat o tom, že bych takhle ublížila Jimmymu?! Si jen hloupej sobec, který chce všechno, po čem touží, aniž by myslel na ostatní, Snape."řekla jsem mu záměrně přijímením. V očích se mu objevil smutek.
"Lill, ty víš, že to není pravda, to co jsi řekla. Dobrá, když tě nemůžu o nic žádat já, tak tě prosím, zapřísahám,kvůli tobě samé, nezatracuj mě. Vždyť se podívej, jak už tě stihnul změni!" trhnul hlavou směrem k mému oblečení.
"Copak nelíbí?" zeptala jsem se a zadočila se dokola jako malá holčička, která si zkouší slavností šaty a připadá si v nich jako princezna.
"Ne." hlesl .
"To je mi ovšem líto. Upřímě, je mi jedno, co si o mě myslíš. Ale tohle je jedna ze stránek mé osobnosti, to se nedá změnit." ušklíbla jsem se.
"Ale dalo by se, kdybys dovolila, abych.." opět jsem ho nenechala doříct větu.
"Abys mě stáhnul na Voldemortovu stranu? Pěkně děkuju za takovou službu." zamračila jsem se.
"Ale bylo by to bezpečnější." zkusil mi vysvětlit, proč byto pro mě chtěl.
"Bezpečnější? Posloucháš se vůbec co říkáš? Ty by ses klidně podílel na mučení a vraždění, jen aby si byl v bezpečí?!" vyjekla jsem nevěřícně, tohle mi k němu nesedělo.
"Kvůli svému bezpečí ne. Ale kvůli tvému ano. Klidně bych udělal cokoli, abys byla chráněná před útoky Pána zla." přiznal. Dost mě to dojalo, ale povedlo se mi nedat na sobě nic znát.
"V tom případě si můžeš ušetřit starost. Já budu radši bojovat a umírat po boku svých přátel, než abych jednu po druhé ničila jejich rodiny a je samotné. A ochránit se dokážu sama. Navíc mám Jimmyho. My se milujeme a budeme stát vedle sebe v dobrém i zlém." odpověděla jsem.
"A co tvoje city ke mě?" zeptal se.
"Ty už neexistují." sklopila jsem pohled.
"Uvěřím, až mi to řekneš do očí." odvětil. Zadívala jsem se do jeho černých očí, pořád láskyplných, ikdyž jsem si to vůbec nezasloužila, odhodlaná vyslovit největší lež, jakou jsem mu mohla sdělit.
"Já už tě nemiluju Snape." řekla jsem důrazně, otočila se a vyšla ze společenské místnosti.
"Lilly.." zaslechla jsem ještě zašeptání, než se vchod zavřel.
Okamžitě jsem zamířila na místo, kde, jak jsem doufala, mě nebude nikdo rušit. Stačilo třikrát přejít před skrytými dveřmi a komnata Nejvyšší potřeby mě vpustila do svých útrob.
"Nechci, aby mě tu někdo viděl." oznámila jsem, nechápu proč nahlas. Komnata byla zařízená podobně jako Jamesův pokoj u nich doma. Schoulila jsem do červeného sametového křesla, zula si boty a obejmula si nohy pažemi. Potom už jsem nedokázala zastavit pláč. Jak jsem to proboha mohla udělat. Jak jsem mohla být tak krutá, tak moc mu ublížit. Jsem jenom bezcitná mrcha. Nezasloužím si, abych měla nějaké přátele, nebo abych poznávala lásku.
Byla jsem tu asi hodinu, když tu se dveře otevřely. Byl to James. Chvíli stál bez hnutí. Ani jeho přítomnost ovšem nezastavila můj pláč. Navíc, stejně o mě neví.
"Lilly, jsi tu. Prosím, ukaž se mi." překvapil mě. Požádala jsem komnatu, aby mě Jimmy viděl. Když se tak stalo, vyditelně si oddechl. Přidřepnul si k mému křeslu a zahleděl se mi do očí.
"A teď mi prosím pověz, proč tu sedíš a necháváš si řasenku téct po tvářích." pousmál se. Rychle jsem si přejela rukou po líčku, měl pravdu, řasenka mi se slzami stékala po obličeji.
"Neboj sluší ti to i tak. Nebo aspoň mě se tak líbíš." ujistil mě tak pravdivě, že o tom nešlo pochybovat. Vyhověla jsem jeho předchozí prosbě. Stručně mu vylíčila svůj plán a události ze sklepení. Když jsem skončila, nadzvedl mě z křesla, uvelebil se tam a mě si posadil na klín.
"Jsem hloupá, viď?" zeptala jsem se ho.
"To si nemyslím, spíš si krásná. V hospodě se mnou nebyla řeč a ani jsem pořádně nepil. Však jsem taky chytil od Siriuse pěknej kartáč." ušklíbnul se. Když dopověděl, začal mi zase notovat. Sice v té písničce se zpívá o tom, že se ti dva neviděli mnoho dní, ale asi šlo o ten pocit.

Hello Beautiful
How's it going
I hear its wonderful
In California
I've been missin' you
It's true

But tonight, I'm gonna fly
Yeah tonight, I'm gonna fly!
Cause I can go across the world
And see everything, and never be satisfied
If I couldn't see those eyes

Hello Beautiful
It's been a long time
Since my phone rung
And you've been on that line
And I've been missing you
Its true

But tonight, I'm gonna fly
Yeah tonight, I'm gonna fly! Oh Yeah!
Cause I can go across the world
And see everything, and never be satisfied
If I couldn't see those eyes

Se závěrečným slovem mě políbil. Bylo tak uklidňující, tak příjemné, po tak těžkém večeru, plném nesmyslných lží, zase skončit v jeho teplé náruči. Nechala jsem se jím kolébat. Tu noc jsme přespali v Komnatě nejvyšší potřeby.

30. kapitola : I´ll be there for you, because I can´t stop loving you

26. srpna 2011 v 20:16 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Omlouvám se za pauzu, měla jsem momentálně bohatý společenský život. Jinak v téhle kapči dojde k zajímavému zvratu. Názec je složený ze dvou písniček, které v tomhle díle zazní. Písniček tu bude ale mnohem víc, protože v tomhle kole se každý z naší šestice bude prezentovat svou vlastní písničkou! A pohled je náš klidný nekonfliktní vlkodláček Remus!

Začal jsem si dělat o svou Anitu starosti. Od té hloupé hádky se Zivou je celá bledá a ztrápená. Divadelní zkoušky se stávaly utrpením, protože jsem představoval jakéhosi prostředníka mezi ní a ostatními. Rozhodl jsem se, že to takhle nesmí zůstat. Důrazně jsme si s An pohovořili, ne, nehádali jsme se, jen jsme se dohodli, jaké řešení by pro ni bylo v téhle situaci nejlepší.
Večer před vystoupením jsme se ani tradičně nefotili. Anita si nervózně hrála s pramínkem svých vlasů. Potom se konečně odhodlala a otočila se na Zivu.
"Zivo, mě je to tak strašně líto! Byla jsem strašně pitomá, hloupá a sebestředná. Vůbec jsem nedokázala ocenit, co do té hry vkládáš. Vkládáte vy oba. I tobě se omlouvám Siriusi. Za všechny ty hnusný kecy. Jsem prostě blbá perfekcionistka a nic s tím nenadělám." vysypala ze sebe. Ziva dojatě zamžikala, ale v tu chvíli se tu objevila profesorka McGonagallová.
"Slečno Davidová, už máte být dávno na scéně!" řekla přísným tónem, dokazujícím její nechuť k vyřizování vzkazů. Ziva se zhluboka nadechla a ještě jednou se pohledem zkontrolovala. Měla na sobě černé kecky, odrbané tmavé džíny, černé tričko na ramínka končící nad pupíkem a koženou bundu, nečekaně taktéž černou. Pak nakráčela na jeviště.
"You know that I'm a crazy bitch,
I do what I want when I feel like it,
All I wanna do is lose control.." zazpívala po dvou akordech kytary. Při těch slovech se otočila do zákulisí. Anita se pořád dívala tak jaksi nešťastně.Ziva se proto nejdříve zašklebila, pak zářivě usmála a ještě mrkla. Potom se její pohled stočil an Siriuse.
"But you don't really give a shit,
You go with go with go with it,
Cause you're fucking crazy rock-n-roll" zazpívala jemu. Připojila ještě vzdušný polibek. Pak se otočila zpátky do síně, kde už na hudbu poskakovalo dost lidí.

You said hey,
What's your name,
It took one look,
And now I'm not the same,
Yeah you said hey,
And since that day,
You stole my heart and you're the one to blame,
Yeah.

And that's why... I smile,
It's been a while,
Since everyday and everything has felt this right...
And now,
You turn it all around,
And suddenly you're all I need,
The reason why-I-I-I-I,
I smi-I-I-I-ile.

Last night I blacked out I think,
What did you what did you put in my drink?
I remember making out and then (oh,oh).

Doprovodila svůj hudební projev trhavým pohybem boků.

I woke up with a new tattoo,
Your name was on me and my name was on you,
I would do it all over again.

You said hey,
What's your name,
It took one look,
And now i'm not the same,
You said hey,
And since that day,
You stole my heart and you're the one to blame,
Yeah.

And that's why... I smile,
It's been a while,
Since everyday and everything has felt this right...
And now,
You turn it all around,
And suddenly you're all I need,
The reason why-I-I-I,
I smi-I-ile.

You know that I'm a crazy bitch,
I do what I want , when I feel like it
All I wanna do is lose control,
You know that I'm a crazy bitch,
I do what I want , when I feel like it
All I wanna do is loose control-o-ol.

And that's why... I smile,
It's been a while,
Since everyday and everything has felt this right...
And now,
You turn it all around,
And suddenly you're all I need,
The reason why-I-I-I,
I smi-I-ile,
The reason,
The reason why-I-I-I,
I smi-I-ile,
The reason why-I-I-I,
I smi-I-ile.

Dokončila. Obecenstvo ji nadšeným pískotem i jinými podobnými zvuky vyprovodilo do zákulisí. Tam si s Anitou padly do náruče.
"Ségruš, snad sis nemyslela, že já jsem těch svých keců, o vyhazování a končení v partě nelitovala?! Byla jsem tak blbá!" rozesmála se s úlevou Ziva. I Lilly se tvářila spokojeně.
"Sorry holky, ale blbé jste byly obě." konstatoval James. Ten má takt jak dubová palice! Holky se na něj nejdřív nakvašeně podívaly, že jim ruší dojemnou atmosféru, pak se ale rozesmály, a Ziva s Anitou mu každá dala po puse na líčko.
"To je teda luxus, dvě krásný holky mě líbají na tvář." liboval si Dvanácterák. Když si všiml výrazu svojí holky, raději rychleji přeladil.
"Ale líbat na rty se nechá jen od tý nejkrásnější." prohlásil, přitáhnul si Lilly do náruče a vášnivě ji políbil.
Vzápětí se ale musel odlepit a pospíchat i ve své tmavé košili, černých kalhotách a elegantním klounouku, který je u něj velmi neobvyklý, na scénu, protože se tu opět objevila naše "milovaná" ředitelka koleje.
A Jelen se nám s písničkou opravdu vytáhnul, Lilly se málem doslovně podlomila kolena.

Oh her eyes, her eyes
Make the stars look like they're not shining
Her hair, her hair
Falls perfectly without her trying

She's so beautiful
And I tell her every day

Yeah I know, I know
When I compliment her
She wont believe me
And its so, its so
Sad to think she don't see what I see

But every time she asks me do I look okay
I say

When I see your face (face,face)
There's not a thing that I would change
Cause you're amazing
Just the way you are
And when you smile,
The whole world stops and stares for awhile
Cause girl you're amazing
Just the way you are

Her lips, her lips
I could kiss them all day if she'd let me
Her laugh, her laugh
She hates but I think its so sexy

She's so beautiful
And I tell her every day

Oh you know, you know, you know
Id never ask you to change
If perfect is what you're searching for
Then just stay the same

So don't even bother asking
If you look okay
You know I say

When I see your face(face,face)
There's not a thing that I would change
Cause you're amazing
Just the way you are
And when you smile,
The whole world stops and stares for awhile
Cause girl you're amazing
Just the way you are

The way you are
The way you are
Girl you're amazing
Just the way you are

When I see your face(face,face)
There's not a thing that I would change
Cause you're amazing
Just the way you are
And when you smile,
The whole world stops and stares for awhile
Cause girl you're amazing
Just the way you are

Dozpíval, uklonil se. Jakmile byl skrytý před zraky diváků, Lilly se na něj vrhla. Oba se k sobě tiskli na tom kousku místa za oponou. Ovšem nebylo jim dopřáno klidu.
"Slečno Evansová, na jeviště!" ozvalo se hlasem seržanta cizinecké legie a proto se Lilly ve svých kraťoučkých zelených šatech vydala před zraky diváků. Musí se s Jimmym mít asi hodně rádi, měla totiž taky písničku o lásce a celou dobu na něj házela letmé pohledy.

Every time you'r near baby
I get kinda crazy in my head for you
I don't know what to do
And oh baby
I get kinda shaky when they mention you
I just lose my cool
My friends tell me
Something has come over me
And I think I know what it is

I think I'm in love
Boy I think that I'm in love with you
I'll be doin silly things when it comes to you
Boy I think that I'm in love with you
I've been telling all my friends what I feel for you

Just the other night baby
I saw you hangin
You were with your crew I was with mine too
You took me by surprise
When you turn and look me in my eyes
Boy you really blow my mind

I don't know what's gotten into me
But, I think I know what it is

I think I'm in love
Boy I think that I'm in love with you
I've been doin silly things when it comes to you
In love, boy I think that I'm in love with you
I've been tellin all my friends what I feel for you

Boy I think that I'm in love with you
I've been doin silly things when it comes to you
In love, boy I think that I'm in love with you
I've been tellin all my friends what I feel for you

Something strange has come over me
Got me going out of my mind
Never met a guy like you before
You make me feel special inside

I think I'm in love
Boy I think that I'm in love with you
I've been doin silly things when it comes to you
Boy I think I'm in love with you
I've been tellin all my friends what I feel for you

Boy I think that I'm in love with you
I've been doin silly things when it comes to you
Boy I think I'm in love with you
I've been tellin all my friends what I feel for you

Boy I think that I'm in love with you
I've been doin silly things when it comes to you
Boy I think I'm in love with you
I've been tellin all my friends what I feel for you)

Usmála se Lilly a mohla se konečně vrátit za Jamesem. Samozřejmě se vrátili k původní činnosti, totiž vyšetřování mandlí jazykem, tak hluboké byly jejich polibky. To už byla třetí, kdo měl své vystoupení za sebou. Sirius se ani pro jistotu nezdržoval polibky, stejně očekával brzkou návštěvu Minnie. Na pódiu to fakt šíleně rozjel. Používal taneční variace, za které by se nemusel stydět zkušený striptér, a kdykoli mluvil o nějaké části oblečení, odložil ji.

I'm too sexy for my love too sexy for my love
Love's going to leave me

I'm too sexy for my shirt too sexy for my shirt
So sexy it hurts
And I'm too sexy for Milan too sexy for Milan
New York and Japan

And I'm too sexy for your party
Too sexy for your party
No way I'm disco dancing

I'm a model you know what I mean
And I do my little turn on the catwalk
Yeah on the catwalk on the catwalk yeah
I do my little turn on the catwalk

I'm too sexy for my car too sexy for my car
Too sexy by far
And I'm too sexy for my hat
Too sexy for my hat what do you think about that

I'm a model you know what I mean
And I do my little turn on the catwalk
Yeah on the catwalk on the catwalk yeah
I shake my little touche on the catwalk

I'm too sexy for my too sexy for my too sexy for my

'Cos I'm a model you know what I mean
And I do my little turn on the catwalk
Yeah on the catwalk on the catwalk yeah
I shake my little touche on the catwalk

I'm too sexy for my cat too sexy for my cat
Poor pussy poor pussy cat
I'm too sexy for my love too sexy for my love
Love's going to leave me

And I'm too sexy for this song

"Tak láska ho neopouští, a pokračování bude soukromé!" rozesmutněla Ziva houf přihlouple se hihňajících šesťaček z Mrzimoru.Potom si Siriuse vtáhla do zákulisí, kde se věnovali stejné činosti jako Jimmy s Lill. Anita mi věnovala dlouhý pohled, než vyšla na jeviště ve svých bělostných kratších šatech. Zbožňuju ji. I za to, jak vtipně a přesto nenalezitelně zakombinovala do svojí písně "můj malý chlupatý problém", jak o mém vlkodlačství mluvil Sirius.

Under the lover-sky
Gonna be with you
And no one's gonna be around
If you think that you won't fall
Well just wait until
'Til the sun goes down

Underneath the starlight, starlight
There's a magical feeling so right
It will steal your heart tonight

You can try to resist
Try to hide from my kiss
But you know, but you know
That you, can't fight the moonlight
Deep in the dark, you'll surrender your heart
But you know, But you know that you
Can't fight the moonlight..No
You can't fight it...
It's gonna get to your heart

There's no escaping love
Once a gentle breeze
Weaves a spell upon your heart
No matter what you think
It won't be too long
'Til you're in my arms

Underneath the starlight, starlight
We'll be lost in the rhythm so right
Feel it steal your heart tonight

You can try to resist
Try to hide from my kiss
But you know, but you know
That you can't fight the moonlight
Deep in the dark, you'll surrender your heart
But you know, but you know that you
Can't fight the moonlight...No
You can't fight it
No matter what you do
The night is gonna get to you

(You're gonna know
That I know)
Don't try, you're never gonna win, oh

Underneath the starlight, starlight,
There's a magical feeling, so right
It'll steal your heart tonight

You can try to resist, try to hide from my kiss
But you know, but you know that you
Can't fight the moonlight
Deep in the dark, you'll surrender your heart,
But you know, but you know that you
Can't fight the moonlight
No, you can't fight it

You can try to resist, try to hide from my kiss
But you know, but you know that you
can't fight the moonlight
Deep in the dark, you'll surrender your heart,
But you know, but you know that you
Can't fight the moonlight
No, you can't fight it
It's gonna get to your heart

Aby věděla, jak moc si toho cením, vyběhnul jsem za ní na jeviště a dlouze ji políbil. Za nadšeného tleskání jsme se vrátili k ostatním. Teď jsem měl být já, ale nastalo nějaké překvápko. Uslyšeli jsme Brumbálův hlas.
"A teď nový soutěžící, který s námi není od začátku. Ale já věřím, že když nám má co říct, měli bychom ho tu uvítat!ů pronesl slavnostně.
"Dobrý večer." ozvalo se pak a my svorně vytřeštili oči. Seběhli jsme mezi diváky, síň poteměla, jen bodový reflektor ozařoval člověka na pódiu. Stál tam Severus Snape. Ale vypadal jinak než obvykle. Vlasy měl lesklé a čisté, také se je nepokoušel jako obvykle zkrotit, naopak jim ještě pomohl v upevnění provokativního rozcuchu. V očích měl nejistotu a lásku, dva pocity, která já dobře znám. Na tváři měl lehký, sotva patrný, úsměv. I oblečení bylo naprosto jiné, než to, v jakém jsme ho vídali doposud. Měl na sobě přiléhavou černou košili a kalhoty té samé barvy.
" Tuhle písničku bych chtěl věnovat jedné holce. Ona ví, že je to pro ni, a vy ostatní to vědět nepotřebujete. Doufám, že to nebudemoc zlý." dodal a nervózně se zahihňal. Začala krátká předehra, při které zavřel oči. Když je otevřel, už zpíval.

So you leavin' in the mornin' on the early train.
Well I could say everything's all right
and I could pretend and say goodbye

Got your ticket got your suitcase
got your leaving smile
Though I could say that's the way it goes
and I could pretend you won't know
That I was lying...

'Cause I can't stop loving you
No I can't stop loving you
No I won't stop loving you Why should I?

Took a taxi to the station not a word was said
and I saw you walk across the road
for maybe the last time, I don't know

Feeling humble heard a rumble on the railway track
and when I hear the whistle blow
I'll walk away and you won't know
that I'll be crying...

Even try, I'll always be here by your side.
Why, why, why? I never wanted to say goodbye,
Why even try? I'm always here, if you change,
change your mind.

So you're leavin' in the mornin' on the early train
Well, I could say everything's alright
and I could pretend and say goodbye
But that would be lying...

Why should I? Why should I? Why should I, even try?

Why should I? Why should I? Dunno why
Why should I? Why should I, even try?

Vyzpíval poslední notu a zmkl. Sálem burácel potlesk. Já na něj zíral jak ministr kouzel na Voldemorta, který začal být náhle láskyplný. V životě bych neřekl, že má Snape takový hlas. Zpíval, jakoby se pro to narodil. Lilly se na něj podívala takovým zvláštním pohledem, potom se ovšem přitiskla k Jamesovi a dlouze ho políbila. Kvůli bujarému veselí si snad nikdo nevšimnul Snapeova odchodu z pódia, ani bolesti v očích, předtím než zmizel. Naše parta se přesunula do zákulisí, protože jsem ještě zbýval já. Na rozdíl od ostatních jsem se nijak neparádil, měl jsem na sobě tmavě modré tričko, vybledlé džíny a svoje staré černé kecky. Nezačal jsem zpívat.
"Jelikož se v poslední době objevilo v naší partě pár rozkolů, a taky proto, že už celé věky hledáme nějakou písničku, která by se hodila pro naši hymnu, už jsem to nemohlvydržet. Takže přátelé, chtěl bych vám věnovat tuto píseň, a prosím, aby jste si ji zazpívali se mnou.ů zahulákal jsem a vystrkal sebou na jeviště i ostatní. Každému jsem vložil do ruky text. První by měl být podle značení v textu Jimmy.

So no one told you life was gonna be this way
Your jobs a joke, you're broke, your love life´s D.O.A.

Teď nastoupili Tichošlápek se Zivou.

It's like you're always stuck in second gear
And it hasn't been your day, your week, your month
Or even your year
But...

A tohle už všichni společně.

I'll be there for you
When the rain starts to pour
I'll be there for you
Like I've been there before
I'll be there for you
'Cause you're there for me too...

Teď jsem zpíval já, ikdyž tahle slova by se hodila pro mé dva kamarády, notorické spáče.

You're stiil in bed at ten
And work began at eight

Anita mě doplnila.

You've burned your breakfast
So far... things are going great

Ziva si opět krásně zvládla svou část.

Your mother warned you there'd be days like these

No a poprvé v celé písničce zazněla samotná Lilly.

Oh but she didn't tell you when the world has brought
You down to your knees that...

Objali jsme se okolo ramen, jeden velký živý řetěz.

I'll be there for you
When the rain starts to pour
I'll be there for you
Like I've been there before
I'll be there for you
'Cause you're there for me too...

Potom se Sirius vypojil a zamířil k Zivě.

No one could ever know me
No one could ever see me

Ta mu ihned odpověděla.

Seems you're the only one who knows
What it's like to be me

Zvládli jsme se s Anitou sehrát.

Someone to face the day with
Make it trough all the rest with

A Lilly s Jamesem.

Someone I'll allways laugh with
Even at my worts I'm best with you, yeah

Závěr jsme zahulákali na celou síň. Ze všech stran se ozýval potlesk a výskot. My, nás šest přátel, stálo přitisknutých k sobě a spokojeně se smějících.

Vtipné průpovídky o dnešní době a o mě

24. srpna 2011 v 11:08 | hplovehp |  me and Me
Ahojda, abych vyplnila mezerku mezi kapitolama a taky, abych se s vámi podělila o průpovídky co mě rozesmály, vkládám vám sem tyhle čtyři obrázky.





































29.kapitola: Nekonečné zkoušení

22. srpna 2011 v 19:28 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A máme tu pohled Zivy. Jak pokročilo divadlo a co kapela, Zvládají naši přátelé všechno, nebo zapomínají na to nejdůležitější?

Další divadelní zkouška, už je to otravné. Ne že by mě nebavilo hrát, nebo zkoušet si stále nové a nové šaty. Jen mě štve, že kvůli tomu nemáme vůbec čas na zábavu. A na randění se Siriusem nestíhám ani myslet. Každopádně jsem se teď musela soustředit, za chvíli jsem vstupovala na scénu. Tam už se bavili James, Sirius, Remus, Lilly a Anita. Anita byla oblečená do modrých šatů, ve kterých velmi připomínala malou holčičku



















































Lilly na sobě naproti tomu měla elegantní bílé šaty, ve kterých vypadala dospěle a vznešeně.


















Já jsem nakráčela na scénu ve zlatavých šatech, vypadala jsem nejvyspěleji z nás tří.


















Kluci byli oblečení prakticky stejně, lišili se jen barvou saka. Jimmy měl modré, Remus šedé a Siriusek černé.
"Mohl bych vás požádat o představení této nádherné dámě?" zeptal se Sirius, dokonale vžitý do své role Fabricia.
"Ano. To je moje přítelkyně.." začala Anita, hrající halvní hostitelku Elenu.
"Elizabeth, slečna Chesterová." doplnila jsem ji.
" Fabricio, hrabě z Ristori, dědic zámku Lotholorien." dodal opět formálně.Obšťastnili jsme se ještě několika zdvořilostními průpovídkami.
"Myslím, že je nejvyšší čas vydat se na večeři. Smím vás uvést do jídelny?" přitočil se ke mně, nabídnul mi rámě a spiklenecky mrknul. S úsměvem jsem se do něj zavěsila a odešli jsme do zákulisí. Anita nás chtěla následovat, ale Lilly ji zadržela.
"Myslím, že lord Ristori použil večeři pouze jako taktní záminku pro rozhovor o samotě. Dopřejme jim chvíli času." šeptla jí diskrétně a pak se zase otočila na Jamese, který hrál Antonia de la Vegu. Anita jemně přikývla na souhlas, pokračovalo se tedy v rozhovoru.
Já se mezitím v šatně snžila převléknout do dalších ze svých šatů, které mám mít v následující scéně.

























Sotva jsem se oblekla, přišel Sirius.
"Odvedeš mě na scénu?"zeptala jsem se ho.
"Ne. Jdu si tě unést. Už to bez tebe nemůžu vydržet." oznámil mi. Než jsem se stačila vzpamatovat, vzal mě do náručí a odnášel na školní pozemky. Už bylo nějakou tu chvíli po večerce, na představení se makalo od rána do noci.
Donesl si mě až na nějvzdálenější cíp jezera. Tady byla na zemi rozprostřená deka, kolem ní rozestavěné svíčky. Stál tam i košík, pravděpodobně s jídlem. Usadil mě na deku. Podívala jsem se na nehybnou jezerní hladinu, byl to uklidňující pohled.Když jsem se otočila na Siriuse, podával mi rudou růži. Usmála jsem se, přivoněla ke kytce a pohladila její květ. Všimla jsem si, jak Sirius naprázdno polknul. Zřejmě nebyl zvyklý držet púst tak dlouho.
"Co kdybychom dneska romantiku přeskočili?"zeptala jsem se s úsměvem. Chvíli jakoby nevěřil svému štěstí, pak mě prudce povalil, odhodil růži na jezerní hladinu a začal mě líbat.
Po dvou hodinách jsem se do seeb zavěšení vrátili na hrad, zkoušení už skončilo. Zamířili jsme proto rovnou do společenky. Sotva jsme prolezli portrétem dovnitř, spustila se na nás salva výčitek.
"Kde jste se proboha celou tu dobu courali?! Chcete všechno zničit?!" prakticky zařvala na nás Anita. Remus jí položil ruku na rameno, ale ona ji setřásla.
"Co se čílíš Cornelaiová. Prostě jsme vypustili jednu zkoušku, no a co?" reagoval Sirius.
"No a co?! My ostatní na tom tvrdě makáme!" pokračovala výbojně Anita. "Anit, nemyslíš.." začala Lilly mírně.
"Nepřerušuj." utrhla se na ni naše rozsoptěná dračice. James se zakabonil a chystal se jí něco říct, ale stačil jediný dotek jeho holky a on pochopil, že by to bylo zbytečný.
"Prostě jsme si se Siriusem navzájem chyběli. Nemůžeš očekávat, že si kvůli posranýmu divadlu zničím vztah s klukem, kterýho miluju. Mimochodem, my makáme taky a to dost tvrdě." oznámila jsem jí ledovým hlasem. Jen jsem přilila olej do ohně.
"Chyběli jasně, takže Black byl zase nadrženej a ty jako poslušná holčička si s ním skočila do křovíčka, co? Asi už ti svým mileneckým uměním úplně zakalil mozek, ale jestli mě ještě vnímáš, pochop, že když už jsme do toho jednou vlezli, musíme to dodělat." rozkřikla se na mě.
"Tak hele, poslouchej.." vypěnila jsem už i já.
"Ne ty poslouchej mě. Jestli se radši než svým kamarádům a společné práci věnuješ užívání si s Blackem bůhvíkde, fajn. Ale pro takové lidi tu nemáme místo." štěkla na mě. Do očí se mi nahrnuly slzy. Rozzlobeně jsem je setřela, ale stejně do nepomohlo.
"Tak slečno Dokonalá Eleno, když už jsi mě teda vyrazila z party, ráda bych pronesla poslední slova, než se naše cesty rozejdou. Já makám od nevidím do nevidím. Dopoledne zkoušíme s kapelou, místo oběda se učím a pak až do večera opakujeme pořád dokola podělaný scény z jakéhosi divného romantického hybrida. Do všeho jsem šla s tím, že v tom jedem spolu. Ale taky protože jsem doufala v zábavné blbnutí s kamarády. Místo toho dřu jak kůň, nemám čas na kamarády, na svýho kluka, vůbec na nic. Jestli mě vyhazuješ, prosím. Já už bych tohle tempo stejně dlouho nepřežila. Mrzí mě jenom jedno. Žes právě poničila naše kamarádství."otočila jsem se zpátky k portrétu, následovaná Siriusem.
"Jen si jděte zase užívat. Pro mě za mě buďte v posteli třeba od rána do večera. Ale jestli chceet znát můj názor, nakonec se jeden s druhým rozejdete kvůli téhle vaší zálibě. Už se přestanete bavit. A potom zase tradičně honem najít náhradu a šup s ní zase na to." pronesla jedovatě Anita.
"Zivo já.. " zakoktala se,zřejmě jí došlo, co říkala. Jenže to už jsem otevřela portrét a vyběhla s pláčem ven. Sirius za mnou. Slyšela jsem ještě matně hlasité dohadování ostatních ze společenky, ale nerozesnávaal jsem slova ani hlasy.

28. kapitola : Divadlo

22. srpna 2011 v 13:23 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Máme tu další kapitolku, pohled Anita. Naši hrdinové se už vrátili do Bradavic. Na nástěnce ovšem vysela jedna výzva. Jak to dopadne, když si kromě kapel vezmou naši hrdinové ještě další závazek? Zbyde jim čas ještě na sebe na vzájem?

Stála jsem před zrcadlem a hladila látku nádherných šatů, které jsem měla na sobě.



















































"Anito, už máš být na scéně. Makej." houkla na mě paní Potterová. Ano, byla tady pomáhala s kostýmy. Vděčně jsem se na ni zazubila a vyběhla jsem na scénu. Pro dojem trávníku tam byl koberec s vysokými štětinami.V něm byla zastrkaná slušná řádka květin. Kulisa za mnou znázorňovala modrounké nebe s pár bílými obláčky. Sotva jsem se usadila do "trávy" a "utrhla" si jednu z kytek, už jsem přikvačil Remus. V kostýmu anglického džetlase, podle mýho (mizernýho) odhadu asi z devatenáctého století, mu to moc slušelo. Nadechla jsem se imaginární květinové vůně a zavřela oči. Te´d už se musím vcítit do postavy, už nesmím být Anita, musím být Elena.
"Krásný den pane." pozdravila jsem příchozího.
"I vám slečno." pokynul mi rukou. Nasadila jsem úsměv, on byl první, kdo mi uctivě vykal.
"Co dělá taková krásná mladá slečna jako vy sama v přírodě?" zajímal se. Úmyslně jsem přeslechla jeho kompliment.
"A co dělá mladý pán zde, bez svého doprovodu?" oplatila jsem mu s úsměvem. Pobaveně zamrkal. V to mse na scénu přiřítily Ziva s Lilly, teda vlastně teď už Elizabeth a Constans. Constans byla oblečena do světlounce zelených šatů.












































Elizabeth měla zase na šatech velmi světlou žlutou, přecházející až do krémové.



















































"Eleno, tomu by jsi snad ani nevěřila.." začala Constans, když tu si všimla Remuse, který se ve hře jmenoval Christian Devere. Jenže to jsme teď ještě pochopitelně nevěděly.
"Nebudu vás již dále obtěžovat." usmál se Christian." Stejně mi něco říká, že se v brzku opět setkáme." dodal a odešel ze scény.
"Ááá stačí, první scéna končí, výborně vážení." usmál se na nás profesor Theather, učitel jasnovidectví a režisér naší divadelní hry v jedné osobě."Vyhlašuji pauzu!" křikl ještě a sám se odkolébal kamsi do neznáma.
I v kostýmech jsme vyšli ven. Začínal už říjen, ovšem sluníčko jakoby se pořád nechtělo vzdát, hřálo stejně silně jako v srpnu. Konečně jsem si mohla dovolit procitnout a být zase Anitou.
Asi bych vám ale měla tuhle šaškárnu vysvětlit. No zkrátka, když jsme přijeli do Bradavic, na nástěnce ve společence viselo oznámení, že se bude pracovat na divadelním představení, nekdy i místo vyučování, zájemci nechť se hlásí u prof. Theathera. No, co myslíte, že jsme udělali? Samozřejmě jsme za ním zašli a on nás bez váhání obsadil. Mě a Remuse dokonce do hlavních rolí. Také abych osvětlila přítomnost paní Potterové zde. Pardon, už mi ten text leze i do normálního mluvení. Zkrátka, na hru jsou potřeba kostými. Když znáte perfektní návrhářku a švadlenu, nač se shánět po něčem jiném. Jessica si pobyt tady užívala.
Hlavní krása našich rolí spočívala podle mě v tom, že jsme si mohly a vlastně musely zkoušet spousty krásných plesových šatů.Bylo taky nesmírně příjemné koupat svůj jazyk v té starodávné řeči, plné různých poct a vzletných slov.
Remus se natáhnul do trávy před hradem, což jsem vzala jako pozvání a kecnula jsem vedle něho, s hlavou na jeho hrudi. James s Lilly si procvičovali tanec z jedné scény. Uměli ho perfektně, spíš to vypadalo, že chtějí mít záminku, aby se jeden druhého mohli dotýkat. To Sirius se nepokrytě muchloval se Zivou v trávě.
"Mládeži, pokračujem. Jedem, musíme stihnout ještě tři scény!" rozlehl se okolím režisérův hlas. S povzdechem jsem vstala. Remus mě vzal za ruku a vydali jsme se za voláním. James s Lilly nás následovali, pořád tanečním krokem. No a Sirius si odnášel Zivu v náručí, zdálo se, jakoby jí chtěl kus ukousnout a rozžvejkat. My holky jsme se nastavěly na scénu a zkouška pokračovala.

Moje zhodnocení prozatímních výsledků ankety "Čím bych vám udělala radost?"

21. srpna 2011 v 14:11 | hplovehp |  Crazy kecy o blogu
Takže, přináším své zhodnocení.

1.odpověď: Kdybys rychle psala dál, moc se mi to líbí Takto odpovědělo lidí: 12
Píšu seč můžu, ale nejsem superman. A jelikož máte někdy i tři kapitoly za den, myslím si, že si u mě nemáte naš stěžovat.

2.odpověď: Kdybys změnila vzhled blogu Takto odpovědělo lidí: 5
No mě se můj desing líbí. :-P Ale uvažuju o drobné upravení menu, pro zlepšení viditelnosti textu.

3.odpověď: Kdybys vydala své povídky knižně Takto odpovědělo lidí: 2
No jasně, co nevidět moje dílo zamíří do tiskárny. :D Samozřejmě kecám, leda bych si to tiskla sama. :-D Ale je to mým velkým snem do budoucna, vydat nějakou opravdu dobrou knihu.

4.odpověď: Kdybys zrušila tenhle blog, je na nic Takto odpovědělo lidí: 1
Jdi se bodnout, mě to baví a mám víc pozitivních ohlasů! Mrkající

5.odpověď: Kdybys sem nedávala nesmyslné ankety Takto odpovědělo lidí: 1
Naprosto souhlasím človíčku, je to zbytečná anketa, ale člověk se z ní hodně dozví o své práci a o lidech, kteří si výsledky jeho práce prohlížejí.

6.odpověď: Ty mi děláš radost už jen tím, že sis zařídila tenhle blog Takto odpovědělo lidí. 3
No jako dík, jste mě potěšili. Ale obávám se, že kdybych blog nechávaal ležet ladem, asi byste z něho nadšení nebyli. Takže můžeme děkovat mé vytrvalosti Úžasný a aktivitě S vyplazeným jazykem za to, že tu máme "fungující" blog. Usmívající se

27. kapitola: Mám tě rád

21. srpna 2011 v 12:02 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A je tu další kapča. Pohled Sirius. Jimmy a Lilly se už vrátili z Řecka, proto se u Potterů koná... No , ale to si přečtete v kapitole. :D

Jelen se tím výletem vyznamenal, Lilly je na něm nalepená jak sekunďákem. No a k našim milovaným studiím. Přišel nám dopis, že škola se opět otevírá za tři dny. Proto jsme se rozhodli, že se ten čas nesmí promrhat. Například já jsem zoorganizoval maraton po všech hospodách v okolí. James nás vytáhnul do nedalekého aquaparku, kde se málem zabil, protože se zasekl na tobogánu a odšpuntoval ho až chlápek, který velikostí i váhou nápadně připomínal plejtváka obrovského. Remus zase zoorganizoval noční stezku odvahy na místní hřbitov, kde jsme se málem rozloučili s Anitou, která čuměla jen po něm a spadla do čerstvě vykopaného hrobu.
Jelikož tyhle naše akce zabraly všechen čas, holky rozhodly, že ony vyhlašují na náš poslední večer táborák. To bylo právě dneska.
"Tichošlape, pojď nám pomoct nasbírat dříví!" zahulákal na mě můj vlčí přítel. S povzdechem jsem odtrhnul pohled od Zivy, která se právě shýbala pro špekáček, co jí upadl na zem. Dříví jsme nasbírali brzo. Jenže nastal problém s dopravou. Nakonec jsem byl donucený proměnit se a odtáhnout náklad dříví sám až k ohništi. Když jsem už byl zase v lidské podobě, Jam se pokoušel rozdělat oheň sirkami. Nechápal jsem dvě věci: a) proč nepoužije hůlku b) co je tak těžkýho na škrtnutí sirkou. Vylezlo z něj, že se vsadil s tátou Jaredem, prej rozdělat oheň hůlkou umí každej magor, ale sirkama je to těžší.
"No tak to pojď udělat." zasupěl Dvanácterák, když jsem se mu smál a sám se uraženě usadil vedle Lilizny. Řeknu vám, slavil jsem nečekaný úspěch. Stačilo vyškrtat naprázdno tři krabičky zápalek. Potom už se oheň konečně rozhořel. Nabodali jsme si špekáčky na opékací vidlice a strčili je do ohně. Po chvíli se ozvala zrzka.
"Jé, mě tam spadnul špekáček!" zvolala a ukazovala do největších plamenů. James se očividně chtěl angažovat a uzeninu jí zachránit. Jenže místo aby použil přivolávací kouzlo, vytáhnul hůlku, zamířil jí na můj těžce vydřený oheň a přikázal: "Aquamenti!" S hrůzou jsem sledoval jak se moje plameny mění v dým.
"Já si z tebe udělám loveckou trofej!" zařval jsem a a začal pronásledovat Paroháče okolo ohniště. Remus mezitím duchapřítomně vzkřísil oheň hůlkou.
"Hlavně ten oheň nezkoušejte přeskakovat." rýpla si moje drahá polovička. Po téhle větě jsme se Moonym složili smíchy. Aby jste rozuměli, slavili jsme kdysi tady u Potterů svatojánskou noc. No a až jsme byli řádně pod parou, někdo si vzpoměl na zvyk skákání přes oheň. Že prý když u toho požádáš o nějakou holku, v dalším roce ji dostaneš. Jimmy se pochopitelně okamžitě přichystal ke skoku. Dotyčná osoba, která za to všechno mohla (Jared) mu ještě řekla, že se u toho musí říkat taková divná rýmovačka. "Svatý Jáne, já tě prosím, já to děvče dostat musím." Jimmy jen přikyvoval, odrazil se a skočil.
"Svatý Jáne.. no to mě poser." zařval , protože skočil přesně doprostřed plamenů. My ostatní jsme se složili smíchy, teda až an mámu Jessicu, která svého syna uhasila. Ten potom celou dobu mlel něco o chudákovi malém Jamesíčkovi. Asi si domyslíte, kterou část svého těla myslel.
Právě tahle vzpomínka asi přinutila Jamese zase kecnout vedle Lilky. Ovšem aby zamaskoval rozpaky, vyndal si ze tmy svou kytaru a začal drnkat.
"Já tě čekal už dávno.." zakrákoral, a já okamžitě pochopil, co to hraje.
"A teď mám tě nejblíž." navázal jsem na něj a přitáhnul si Zivu blíž k sobě.
"Všechny smutky jsou za mnou" doplnil Remus a začučel se Anitě do očí.
"Teď si má,má ty to víš.." opět pokračoval Jelen.
"Mám tě rád,
mě říkat nech,
líbávám tě ve svých snech
a tu krásu tvou
nosím na rukou,
a chci víc, čím dál víc" zplodili jsme společně.
Já do toho potom vpadnul se svou replikou: "snům napovím a přání berou mi dech"
"Rád bych, vážně
řek své lásce.." to jsme opět slyšeli Moonyho.
"Já chci být s tebou sám,
a s tvou něhou,
mou něhu lehce splétat" zpíval James a pohupoval se s Lill do rytmu.
"Mám tě rád,
mě říkat nech,
líbávám tě ve svých snech
a tu krásu tvou
nosím na rukou,
a chci víc, čím dál víc,
snům napovím
a přání berou mi dech,
víš..." doklohnili jsme spolu refrén a kytaar zahrála závěrečný akord.
Zbytek opíkačky proběhl v klidu, takže jsme se přecpaní mohli uložit ke spánku, s čistým svědomím, že jsme pobyt tady nepromarnili.


26.kapitola: Řecké snění

20. srpna 2011 v 14:15 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A opět nedodržuju slovo a máme tu pohled Lilly. Co nám říká na to nádherné překvapení? Jinak kapitola je proložená textem písničky od Taylor Swift - Crazier.

Dnešní den v Řecku byl úžasný. Prošli jsme strašnou spostu starodávných chrámů, obdivovali snad stovky soch. James sice trochu brblal, že je to prý moc chození, ale mě chlapec neoblafne. Jiskry v jeho očích prozrazovaly, že je tím vším uchvácený stejně jako já. V tomhle ráji na zemi bylo snadné zapomenout na problémy. Zamilovala jsem se do tohohle kousku světa. Do moře, do zdejšího větru, jídla, do stromů, do památek, lidí, do všeho. Dokonce jsem začala milovat víc i Jamese, ikdyž bych před pár dny přísahala, že to nejde.

I've never gone with the wind
Just let it flow
Let it take me where it wants to go
Till you open the door
There's so much more
I've never seen it before

Vzal mě i na moře. Pronajal nám plachetničku, na jejímž boku bylo napsáno řecky "Όμορφη πράσινο-eyed κορίτσι" . James mi tvrdil, že to znamená "Krásná zelenooká dívka", ale nevím, jestli mu to můžu věřit. Každopádně výlet na ní byl něco úžasného. Vidět všude kolem sebe jen moře je neskutečné. Když člověk stojí na přídi a vítr mu fouká do tváře, cítí se strašně svobodný, myslí si, že stačí najít křídla a může vzlétnout.

I was trying to fly
But I couldn't find wings
Then you came along
And you changed everything

Čas strávený na pláži byl taky nádherný. Tančili jsme na mělčině. Chytila jsem se Jamese kolem krku, on mě zvednul ze země a roztočil se se mnou. Po chvilce se mu už zamotala hlava, proto jsme se smíchem spadnuli vedle sebe do vody. Lehla jsem si na bok a zadívala se do jeho očí. Toho pohledu se snad nikdy nenabažím. I on si prohlížel mě. Sklonila jsem se nad ním a políbila ho.

You lift my feet off the ground
Spin me around
You make me crazier, crazier
Feels like I'm falling and I
I'm lost in your eyes
You make me crazier,
Crazier, crazier

Vzpomínala jsem. Na to, jak se mi James hned od začátku líbil, jenže jsem nemohla vystát jeho chování, proto jsem ho jen z dálky pozorovala. Měli jsme své vlastní světy. Jak jsem teď šťastná, že se ty dva světy prolnuly. Zbožňuju na něm, že prakticky na všem najde něco, aby to pro něj bylo zajímavé, krásné. Další věc, která na něm byla zajímavá, bylo, že uměl mluvit o svých citech, a to tak opravdově, že nebylo možné pochybovat.

Watched from a distance as you
Made life your own
Every sky was your own kind of blue
And I wanted to know
How that would feel
And you made it so real

Miluju ho za to, že mi ukázal, jak je spousta jednoduchých věcí krásných. Připadalo mi, že jsem musela chodit se zavřenýma očima a až on mi je otevřel. Dokázal na obrovské louce najít tu zaručeně nejkrásnější květinu, aby mi ji mohl ukázat.

You showed me something that I couldn't see
Opened my eyes and you made me believe

Vždycky se staral nejdřív o mě, smál se se mnou, vedl se mnou diskuze o památkách, moři, vlastně o čemkoliv jsem chtěla. Bylo to pro mě nesmírně příjemné,moct celé hodiny poslouchat jeho příjemný hluboký, kapku chraplavý hlas. Každé slovo, které mi řekl, znělo jako to nejkrásnější na světě. Nejradši jsem ovšem měla, když říkal moje jméno.

You lift my feet off the ground
Spin me around
You make me crazier, crazier
Feels like I'm falling and I
I'm lost in your eyes
You make me crazier,
Crazier, crazier, oh

Když o tom přemýšlím, ukázal mi, jak bych měla, jak by měl každý, žít. Hledat na světě všechno krásné, příjemné. Všude se dá najít něco nádherného, to je jeho filozofie.

Baby, you showed me what living is for
I don't want to hide anymore

Společně jsme dělali spoustu bláznivin, koupali se v moři o půlnoci, tančili v athénském chrámu, pomáhali místním lovit ryby. Nevím, jak dlouho jsme tu vlastně byli, ale bylo to celé jako krásný sen. Všechno bylo neskutečné, úžasné. Když jsme odjížděli, byla jsme nešťastná. James mi ale slíbil, že se sem zase vrátíme. Věřím mu, nemám důvod k opaku. Protože na místo, kde jsme si tolikrát vyznali lásku, kde jsme se tolikrát smáli, kde jsme se tolikrát líbali, na takové místo se musí vrátit rád.

You lift my feet off the ground
You spin me around
You make me crazier, crazier
Feels like I'm falling and I
I'm lost in your eyes
You make me crazier,
Crazier, crazier
Crazier, crazier

25.kapitola : Den plný lásky

20. srpna 2011 v 11:49 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Nazdárek, máme tu kapitolu z pohledu Jamese. Jelikož Lilly měla poslední dobou těžké období, chce ji něčím překvapit a potěšit. Jestli by se vám takové překvapení, jaké dostane Lilly líbilo, napište do komentů. :D

Ráno mě probudilo slunce. První, na co padnul můj pohled, byla Lilly, přitisknutá ke mně. Ranní slunce se odráželo od jejích vlasů. Usmívala se ze spánku. Opatrně jsem se k ní sklonil a spojil naše rty. Po chvilce jsem se opatrně odtáhnul. Rozespale otevřela oči. Když se na mě podívala, úsměv na tváři se jí ještě víc roztáhnul. Srdce mi poskočilo. Vzala mi hlavu do dlaní, aby si ji přitáhla k sobě. Políbila mě.
"Budeme muset vstát." řekl jsem, když už jsem měl rty zase svobodné.
"Proč...?" protáhla.
"Mám pro tebe překvapení." usmál jsem se, když jsem uviděl ohníčky zvědavosti v jejích smragdových očích. Jak ochotně teď vstala, oblekla se, šla snídat.Po snídani ji moje máma pomohla sbalit do kufru oblečení, přidala jí tam i pár nových kousků. Když jsem zaklepal na dveře, Lilly už byla oblečená do úchvatných dlouhých bílých šatů. Vypadala jako antická bohyně.



















Museli jsme dojít až za hranice pozemků. Odtamtud jsme se přemístili. Do plic jsem nasál slaný mořský vzduch. Lilly se nedočkavě podívala na hradbu útesů pře námi. Chytil jsem ji za ruku a pomohl jí nahoru. Odkryl se nám výhled na nekonečnou modrou plochu, zdobenou bílými špičkami vln. Jemný vánek si pohrával s Lillinými vlasy. Zavřela oči.
"Řcko. Líbí?" zeptal jsem se jí. Podívala se na mě a rozesmála se.
"Jestli se mi to líbí? Je to úžasné!" vykřikla a skočila mi kolem krku.Chvíli jsme se tiskli v objetí, potom ovšem v Lilly zvítězila touha poprvé vejít do moře,poznal jsem to na ní. Snesl jsem ji proto z útesů až na pláž s jemným stříbrozlatým pískem. Chvilinku jen potápěla nohy v něm, pak se rozběhla do přílivu. Postavila se do vln a rozesmála se.
" Jamesi, jsem šťastná!" křičela. Doběhl jsem za ní. Políbila mě. Povalil jsem ji do mělčiny a pokračoval v líbání. Když už to začínalo být až moc intenzivní, přerušil jsem to.
"Myslím, že bys chtěla vidět, kde budeme ubytovaní." vysvětlil jsem jí. Lilly se zatvářila nerozhodně. Zrovna, když už jsem se chtěl vrátit k naší původní činnosti, rozhodla se.
"Chci vidět, kde budeme bydlet." usmála se. Vzal jsem ji do náruče a vynesl ji před nádherný mramorový palác.
"Je sice krásný, ale kde teda budeme ubytovaní?" ptala se Lilly.
"Tady." ukázal jsem na budovu před námi a zasmál se jejímu úžasu. Chytil jsem ji za ruku, společně jsme vyběhli schody. Celý palác byl zařízený v antickém stylu. Musel jsem Lilly provést všude, půdou počínaje a sklepem konče. Nakonec jsme zakotvili v našem pokoji. Nebyl příliš velký, ale působil útulně. Na kamených stěnách byli pověšený různé barevné koberečky, jeden takový obrovský byl i na podlaze. V rohu stála skříň ze světlého dřeva. Centrum pokoje ovšem zabírala obrovská postel s nebesy. Byla ze stejného dřeva jako skříň a byla přes ni přehozená zlatavá přikrývka. Lilly celý pokoj přelétla pohledem, potom se otočila na mě a začala mě líbat. Velmi brzo, ikdyž vůbec nevím , jak se to stalo, jsme se už líbali na posteli.

24. kapitola: Pláč a usínání

19. srpna 2011 v 22:58 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Ahojky, máme tu kapitolku. Opět pohled Lilly - asi na delší dobu poslední (berte s rezervou, možná vymyslím další bezav zápletku a pohled Lilly bude zapotřebí :D ) Příjemné čtení.

Seděla jsem, hlavou opřená o studené vlakové okno, po kterém stékaly dešťové kapky. Snažila jsem se zadržet slzy, ale podle potůčků na tváři jsem poznala, že to snažení bylo neúspěšné. Nesnáším loučení. Severus si tohle nezasloužil. Byla jsem ráda za kupé, které jsem měla jen pro sebe, zrovna teď bych o společnost nestála.
Krajina za oknem, ačkoli pršelo, byla zbarvená do sépiového odstínu. Každá barva byla neuvěřitelně sytá. Takhle nějak jsem si představovala ráj. Ovšem tohle nemohl být ráj, nebyl tu James. Nad kopcem se objevila duha. Už odmala mě duhy fascinovaly. Tolik barev na obloze, zářící barevný most. Obdivně jsem ten zázrak přírody pozorovala, dokonce jsem zapoměla plakat. V duchu jsem děkovala komukoliv, kdo tu duhu vytvořil. Dodal mi sílu a optimismus. Otřela jsem si z tváří stopy po slzách. Odteď už nesmím brečet. Nebudu to nikomu ztěžovat. Musím být silná Lilly, která všem pomáhá a která má jasno sama v sobě. Ikdyž to pro mě znamenalo snahu o vymazání vzpomínek na důvěrné chvíle se Severusem, byla jsem rozhodnutá. Nebudu žít ve snu, budu si žít svůj sen. S Jamesem.
Vlak zastavil na nádraží King´s Cross v Londýně. Vlastně ani nevím, proč jsem chtěla na tohle místo. Vystoupila jsem a rozhlédla se po obrovské aule. Známé místo mi dodalo pocit klidu. Jen dokud jsem nezahlédla přepážku mezi nástupišti devět a deset. Tudy jsem poprvé procházela se Severusem. Pohladila jsem starou cihlovou zeď. Ne, zakázala jsem si okamžitě, na tohle teď nevzpomínej. Vyšla jsem z nádražní budovy a uchýlila se do postraní uličky.
Odtamtud jsem přes Patrona poslala Jamesovi zprávu, jestli by mě tady mohl vyzvednout. Asi po minutě se tu s hlasitým prásknutím Jimmy skutečně objevil. Jen se rozkoukal, vrhnul se ke mně a políbil mě. Sálala z něho láska a starostlivost.
"Co se stalo?" zeptal se mě.
"Doma." zaprosila jsem. Na tváři se mu na okamžik objevil úsměv, nejspíš proto, že jsem jeho domu říkala domov. Potom mě chytil za ruku a s další ohlušující ránou nás přemístil.
U Potterů na nás čekal celý uvítací výbor. První stáli Jessica s Jaredem, kterým se očividně ulevilo, když nás viděli. Za nimi se nacházeli Remus a Anita alias pan Zamyšlený a slečna Ustaraná, takové výrazy měli ve tváři. Sirius, držící Zivu za ruku, si mě prohlížel, jakoby ze mě měl co chvíli vyskočit mimozemský vetřelec. Sama jsem se svému přirovnání v duchu uchechtla.
James mě vzal do náruče a vynesl mě k nám do pokoje.Bez jakýchkoli hříšných doteků mě převléknul do svého vlastnáho famfrpálového dresu, teď už do mojí noční košile. Uložil mě pod přikrávku a lehnul si vedle mě.
"Spi, krásné sny." řekl a dotknul se svými rty mého čela, tak nějak otcovsky. To se mi nelíbilo, proto jsem ho políbila na ústa a to dost vášnivě. Jemně se mi vykroutil, v očích něžný výraz.
"Musíš se vyspat, zítra je taky den." zkoušel to na mě.
" A co když neusnu?" zeptala jsem se jako malá holka, co spí poprvé sama v pokoji. Jimmy se tichounce zasmál, zastrčil mi pramen vlasů za ucho a začal notovat nějakou písničku.

Zavři pusu a jdi spát
vždyť už bude brzo den
nech si o mě něco zdát
ať je krasný ten tvůj sen

Já budu chodit po špičkách
snad tě tím nevzbudím
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím.

Jdi si lehnout ať už spíš
ať z toho snu něco máš
ráno až se probudíš
polibek mi taky dáš

Já budu chodit po špičkách
snad tě tím nevzbudím
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím.

Já budu chodit po špičkách
snad tě tím nevzbudím
až slunce vyjde v tmách
polibkem tě probudím.

Rozhoď vlasy na polštář
a sni o mě krásnej sen
nebo ráno nepoznáš
že je tady nový den.
Já budu chodit po špičkách
Já budu chodit po špičkách
áaaaaáaá

Skutečně do účinkovalo, víčka mi ztěžkla. Chytila jsem ho za ruku, přitulila se k němu jako dítě k plyšovému medvídkovi a zavřela oči. Poslední, co jsem viděla, byly jeho oříškové oči, hledící na mě s oddaností a láskou.

23. kapitola: Stanice loučení

18. srpna 2011 v 18:12 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A máme tu slíbené pokračování. Kam se Lilly vypraví a co Severus? Čtěte a dozvíte se.

Lilly rázně prošla halou a vyrazila ze dveří. Pochopitelně jsem ji následoval.
"Chci na nádraží a do Londýna." řekla nahlas.
"Počkej, přece nepůjdeš na nádraží pěšky, vezmem si taxi." uklidňoval jsem ji, měl jsem po ruce ještě nějaké mudlovské peníze. Možná se divíte, taxi v Kvikálkově, ale teď je ho tu za potřebí. Měli jsme štěstí, brzo k nám dorazilo žluté auto a odvezlo nás na nádraží. Další, co vás možná překvapí. Vlakové nádraží v Kvikálkově. No jo, chtějí z toho udělat opravdické velkoměsto.
Cesta proběhla beze slova. Vystoupili jsme před nádražní budovou. Já zapaltil taxikáři, chtěl mi vracet, ale já mu řekl, že je to dobré. Vlastně ani nevím, jak vysoké spropitné jsme mu dal. Lilly si mezitím za své peníze koupila lístek a mířila si to k osmému nástupišti. Rozběhl jsem se za ní.
"Lilly..." stačil jsem říct, než mě přehlušil pískot a skřípění brzd. Vlak přijel. Lilly nastoupila. Po chvíli jsem viděl, jak vstupuje do prázdného kupé, z kterého na mě viděla. Rychle jsem se otočil a setřel si slzy, které mi vstoupily do očí. Nechci, aby mě viděla brečet.
Vlak se zvolna dával do pohybu. Naposledy jsem na ni pohlédnul. Držela svůj kufr a jízdenku, na tváři výraz, který jsem nazýval "loučící úsměv". Mívávala ho na rtech vždycky, když už třeba musela domů s hřiště, nebo když se vracela do nebelvírské společenské místnosti. Potom se vlak rozjel a už jsem se jí zratil z dohledu.
Nešťastně jsem se vybelhal z nádražní budovy. Nemůžu slíbit, co jsem jí splnil. Jak bych pro ni mohl být jen přítel, když ji nemůžu přestat milovat. Neřekl jsem jí to, ale snad to věděla. Budu vždycky poblíž a čekat, jestli nezmění svůj názor. Protože nemůžu změnit, co k ní cítím, nechci to změnit. A proč bych vlastně měl?

Vím, kratičké. Ale delší rozepisování jsem z toho dělat nechtěla. Pohled Lilly bude v další kapitole. Potom bychom opět měi začítstřídat Remuse, Anitu, Zivu a Siriuse.

22.kapitola: Návštěva v Kvikálkově

18. srpna 2011 v 17:52 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A máme tu pohled Snapea. Jak prožívá Lillino rozhodnutí a zvládne dodržet slovo, že se zařídí podle něho, aniž by jí to ztěžoval? Čtěte a komentujte amigos ! :D

Měl bych být zapsaný do Guinessovi knihy rekordů za sebeovládání. Kdykoli se objevila Lilly s Jamesem v mém okolí, měl jsem chuť Jamese složit k zemi a ji přitáhnout k sobě, znovu obejmout, políbit. Proto jsem se jim snažil vyhýbat. Nemusím svou trpělivost vystavovat tolika zkouškám.
Dneska při snídani Lilly nadhodila, že by chtěla, sama, navštívit svoje rodiče. James samozřejmě začal vyšilovat, že samotnou ji nemůže pustit. Už se schylovalo k hádce, když jsem zasáhnul já.
"Pojedu s Lilly. Teda jestli ti to nevadí. Měl bych ještě vyzvednout pár věcí z domu rodičů." otočil jsem se na něj.
"Jestli Lilly souhlasí, proč ne. " poslal mi vděčný úšklebek. Ta jenom kývla hlavou.
Teď je večer a já ji vyprovázím k jejím rodičům. Pan a paní Evansovi nás přijali velice vhlídně, jen Petunie na nás házela opovržlivé pohledy. Všichni společně jsme povečeřeli. Já šel do pokoje pro hosty brzo.
Asi ve čtyři ráno se ozvalo zaklepání na moje dveře.
"Vstupte." houknul jsem. Byla to Lilly. Měla na sobě dlouhý vytahaný famfrpálový dres. Podle nápisu na zádech jsem poznal, čí je.Přišel jsem k ní a pohladil ji po tváři. Prudce mou ruku odstrčila.
"Přišla jsem ti říct, že jsem si vybrala Jamese. Neumím rozumně zdůvodnit proč, ale doufám, že dodržíš slovo a zůstaneme přáteli." řekla. Před očima se mi zatmělo a vůbec jsem neovládal to co dělám. Natáhnul jsem se a políbil ji. Asi sekundu mi polibek opětovala, potom se vykroutila a uhodila mě po tváři.
"Zřejmě jsem udělala dobře, ež jsem si vybrala Jamese. Neumíš držet slovo." řekla naštvaně a trošku nešťastně. Pak vyběhla z pokoje. Samozřejmě jsem se vydal za ní. Jenže ona už za sebou zabouchla dveře jejího pokoje.
"Lilly.." zavolal jsem.
"Dej mi pokoj!" ozvalo se z pokoje nasupeně, snad i trochu plačtivě.
"Prosím.." zkusil jsem to znova. Rozrazila dveře. Táhla za sebou svůj kufr.
"Ty už mě v životě o nic nepros." křikla na mě. Možná jsem si to namlouval, ale jakobych v jejích očích uviděl záblesk lítosti nad tím, co mi právě oznámila. Nicméně se rychle vydala dolů ze schodů.Pořád jsem se ji snažil nějak zastavit, přemluvit, ale všechno marné.

Tak, pokračování příště. V další kapitole se dozvíme, jak tohle drama pokračuje. Těšte se, kapitola přijde brzo.

21. kapitola: I feel well !

18. srpna 2011 v 12:50 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
A máme tu ještě jeden pohled Lilly! Omlouvám se, vím, že ona tu teď byla velmi často, ale tahle událost se musí dořešit. K tomu dojde v téhle kapitole. Ostatně o tom, jak se Lilly cítí, vypovídá už název. Přeju příjemné čtení a komentování :-D

Probudila jsem se na Jamesově nahé hrudi. Spokojeně jsem se protáhla. Poprvé za několik posledních dní jsem se cítila správně, dobře. Takhle to má být. Věděla jsem, že tím ublížím Severusovi, litovala jsem toho, ale stačil jeden pohled na spícího Jamese a věděla jsem, co chci. Chci toho kluka, co tu vedle mě leží. Chci s ním strávit tolik času, kolik jen budu moct, protože ho miluju.
Natáhla jsem se a políbila ho. Jakmile mi začal polibek oplácet, rozpustile jsem se odtáhla. Otevřel oči.
"Tak ty si se mnou chceš hrát?" zeptal se s úsměvem, překulil se na mě a přejel mi ukazováčkem pravé ruky po rtech.
"To bych si nedovolila." odpověděla jsem a znova nás převrátila.
"Proč jen ti v tomhle nevěřím.."rozesmál se a opět se ocitnul nade mnou. Potom mě políbil.
Pár minut jsme ještě takhle bláznili, potom jsme se oblekli a sešli dolů. No, sešli, James mě snesl v náručí a usadil si na klín. Byla jsem naprosto šťastná, ikdyž jsem se cítila provinile vůči postavě v černém, která se jako jediná v kuchyni neusmívala, lítost nedokázala potlačit radost.
Severus se po chvíli omluvil, že si potřebuje odpočinou, a odešel nahoru. Někde uvnitř mě hlodal červík, že bych měla jít za ním a vysvětlit mu to, ale mnohem hlasitější hlas mi říkal, ať zůstanu tady, a užívám si té radosti. Bylo snadné naslouchat mu.
Po snídani jsme se zaběhli převléknout. Na plánu byla prohlídka zbytku sídla Potterových. Jelikož jsme měly fakt super oblečení, musím vám ho ukázat.
Ziva:


Anita:


































Já:










































Došli jsme až do velkého sálu, kde na zdi visely starodávné meče.
"Poj´dme, ukážeme jim, jak se šermuje." začal Sirius a vzal si jeden z mečů. Remus udělal mlčky do samé.
"Jasan, já proti vám dvěma." souhlasil Jimmy a také se chopil zbraně. Začali šermovat.
"Kluci neblbněte!" okřikla je Anita.
"Jo, ještě si vypíchnete oko." přidala se Ziva.
Já jsem pevně chytila další z mečů.
"To by se vám líbilo, dva na jednoho!" křikla jsem na Rema se Siriusem a zařadila se vedle Jamese. Sirius se okamžitě chopil příležitosti a jal se bojovat se mnou. Stačilo pár výpadů a meč mu málem vypadnul z ruky. Uznale zahvízdal.
"Nevěděl jsem..," začal Jimmy, odrážel u toho Remusův útok"že umíš šermovat!" dodal a přešel do protiútoku.
"Já taky ne!" křikla jsem na něj po pravdě, jen jsem ho nechtěla nechat bojovat samotného proti přesile. Připadalo mi, že s mečem jen tak mávám, ale podle Siriusova krytí to vypadalo, jakobych byla zkušený šermíř.
Sirius i Rem byli zahnaní do kouta. Jediným rychlým švihem jsme je s Jamesem odzbrojili a zachytili jejich meče. Uklonila jsem se a pov+ěsila jsem meče zpátky na stěnu. Jimmy udělal to samé s těmi co měl on, potom přiběhl ke mně, vzal mě do náruče a zatočil se se mnou.
"Nechtěla jsem tě nechat bojovat samotného, ikdyž to byla jen hra." přiznala jsem mu.
"Ty jsi moje malá statečná Lilly." škádlil mě.
"Tak hele, oproti takovýmu obřisku, jako jsi ty, je malej skoro každej." oplatila jsem mu.
"Jak jsi mi to řekla? Já snad špatně slyším!" promluvil na mě výhružně.
"Obřisko!" křikla jsem a chtěla utéct, jenže on mě chytil za paži. Vyzvihnul mě do náručí a nesl mě k rybníku, co měli kousek od domu.
"Snad mě tam nechceš hodit?!" zeptala jsem se, přece jen voda na podzim asi nebude mít optimální teplotu.
"Neboj, zachráním tě." usmál se a jelikož už jsme byli u vody, pustil mě do ní.
Sám si potom svléknul košili a skočil pro mě. Když jsme se vyplácali na břeh, odehnal ostatní do uctivé vzdálenosti, abych se z mokrých šatů mohla převléct do jeho košile. Naštěstí náš výškovi rozsdíl zbůsobil, že košile mi byla jako šaty.
"Vidíš, konečně se tvoje výška hodí, obřisko." neodpustila jsem si rýpnutí. Se smíchem mě vzal do náruče a odnesl do našeho pokoje. Ještě předtím řekl ostatním, že se na oběd asi trochu zpozdíme.
V našem pokoji mě položi lan postel a začal líbat.
"Hele, já se msuím převléct, abychom mohli dolů, mám hlad." jemně jsem ho odstčila.
"Mokré vlasy jsou sexy.." šeptal jakoby mě neslyšel.
"Pokud se ti zrovna nelepí na záda." odpálkovala jsem ho zase.
"Lilly..." téměř zaúpěl.
Už jsem ho nemohla dál trápit. Se smíchem jsem se překulila na něj a začala ho líbat.

Zásadní zjištění!

17. srpna 2011 v 20:04 | hplovehp |  me and Me
Právě jsem zjistila, že James a já máme narozeniny ve stejný den! No jo, 27. března se holt rodí dobrý lidi. Takže Jimmy je taky Beran. Má dobrý, bejt Jelen a zároveň Beran. Asi si budu muset sehnat taky nějakou zvířecí přezdívku, je to totiž boží! Sorry, ale já se o to musela podělit!

20.kapitola: Vím a přesto miluju

17. srpna 2011 v 19:56 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Ták, a už tu máme dvacátou kapitolu. Koki se konečně dočká pohledu Jamese, ale on má na situaci nečekaný pohled. Vážně Lilly nezávidím, vybírat si.

Vešel jsem do našeho pokoje a viděl Lilly s nožem, který si pomalu přibližovala k zápěstí. Doběhnul jsem k ní a nůž jí vytrhnul. Vzhlédla ke mně a v očích se jí objevily slzy. Nůž jsem zavřel a odhodil do kouta.
"Co jsi to proboha vyváděla?!"kleknul jsem si k ní na podlahu.
"Jimmy... já...Severus... my... on..." vymáčkla ze sebe.
"Já to vím. Slyšel jsem, když jsi mu to šla říct." vysvětlil jsem jí.
"Proboha." vyklouzlo z ní a rozplakala se ještě víc.
"Ale já ti to nemám za zlé!" chvatně jsem dodal a vzal její obličej do rukou.
"Zasloužila bych si pořádně vynadat a taky by ses se mnou měl rozejít.." mumlala, jakoby mě vůbec neslyšela.
"Proč bych se měl připravit o tak úžasnou osobu jako jsi ty?" zeptal jsem se jí.
"Jste na mě tak hodní, ty i on. A já si vás nezasloužím. Ani jednoho z vás." řekla ztrápeně.
"Naopak, zasloužila by sis celou armádu lidí, kteří by tě milovali. Jenže to bych nechtěl. Stačí jeden konkurent." mrknul jsem na ni. Konečně se usmála, bohužel jen na zlomek sekundy. Potom mě prudce objala.
"Jamesi...Jimmy..Jamesi..." opakovala pořád dokola a třásla se vzlyky, které se snažila zvládnout.
"Ššššš... no tak, už jsem ti řekl, že se nezlobím. Chceš vědět proč?" zeptal jsem se jí ve snaze odlákat její pozornost od pláče.
"Jo." ozvalo se plačtivě.
"Protože moji rodiče zažili něco podobného."
Odtáhla se a nevěřícně na mě zírala. Chápu, sám jsem tomu taky nevěřil, když mi to rodiče poprvé vyprávěli. Když se na ně člověk dívá dneska, myslí si, že byli stvořeni jen jeden pro druhého. Určitě se mezi ně nemohla zaplést třetí osoba. A přece to tak bylo.
"Máma začala chodit s tátou v šestém ročníku v Bradavicích. No a na začátku sedmého jí její nejlepší kamarád Marty vyznal lásku. Nejdřív ho poslala k šípku, potom se mezi nimi ale začalo dít to, co mezi tebou a Severusem. Máma se ovšem o sebevraždu nepokoušela. Srovnala si myšlenky. Usoudila, že Marty měl dost času, aby jí lásku vyznal, ještě než začala chodit s tátou. A proto si vybrala tátu. A výsledkem toho je jejich vztah, který vidíš dneska. A já." dokončil jsem.
Lilly se tvářila nepřítomě, jakoby nad něčím přemýšlela.
"Tím tě samozřejmě nechci nutit, aby sis vybrala mě. Budu respektovat tvoje rozhodnutí, ať už mě připoutáš k sobě, nebo mě pošleš do háje." dodal jsem.
Znova mě objala. Hladil jsem ji po vlasech a užíval si ten pocit, protože jsem nevěděl, jestli to není naposledy. Po několika dlouhých minutách se odtáhla.
"Miluju tě Jamesi." řekla mi formálně.
"Miluju tě Lilly." odpověděl jsem jí stejně.
"Ale pochop, teď hned ti nemůžu nic říct." dodala.
"Ale v tomhle mi snad bránit nebudeš." zašeptal jsem a políbil ji. Najednou jakoby ožila. Začala mi polibek oplácet a dotlačila nás k posteli. Aniž bych líbání přerušil, vyzvedl jsem ji na měkkou přikrývku přehozenou pře naše lůžko.
Nebránil jsem se, když mi svlékala tričko. Do ničeho jsem ji nenutil a v ničem jsem jí nebránil.

He lives in you, but she too.

17. srpna 2011 v 15:04 | hplovehp |  Drabbles
Zdárek, dneska už se asi žádné kapitoly nedočkáme, zato tu mám povídku z pohledu Severuse Snapea. Je o tom, jak poprvé uviděl Harryho. Vím, že je tu v poslední době trošku přesnapeováno, ale trávím hodně času se svou ségrou, a ta Snapea miluje, takže i já tím "načuchnu". Jinak přeju příjemné čtení.

Seděl jsem vedle toho ukoktaného idiota Quirella. Byl neskutečně otravný a s tím svým přihlouplým turbanem vypadal ještě hůř než dřív, když ho neměl. Do Velké síně napochodoval zástup nových studentů. Ihned jsem ho mezi nimi poznal. Vypadal stejně jako jeho otec! Vzedmula se ve mě vlna odporu. Snažil jsem se trpělivě snášet svůj úděl, ale tohle jsem téměř nezvládnul.
"Dostal jsi tu nejúžasnější ženu pod sluncem a ty jsi ji ani nedokázal ochránit!" chtělo se mi křičet. Potom jsem ovšem pohlédnul do jeho očí a vztek byl pryč. Její oči se přesně zkopírovaly do jeho tváře. Ikdyž na mě hleděli nedůvěřivě, byl jsem rád, že je po tak dlouhé době zase vidím.

A slavte slavobrány, drabble má přesně sto slov!

19. kapitola: Budu všechno, co si budeš přát

17. srpna 2011 v 11:59 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Ahojda, rozhodla jsem se uveřejnit další kapitolku. Je to opět pohled Lilly, protože její osud je v tuhle chvíli nejkomplikovanější. Proč se cítí tak jak se cítí, víme všichni.

Ležela jsem schoulená na posteli. Jimmyho si díkybohu odvedl Sirius do hospody. Vlastně šli všichni, kromě mě. No a Severuse samozřejmě. Ale i jemu jsem řekla, že chci být sama. Po tváři se mi kutálely slzy. Rozhodně jsem jako jiné holky netrpěla tím, že bych byla zamilovaná do někoho, kdo by mě nechtěl. Naopak. Milovala jsem dva a oba mi lásku opláceli. Jenže s oběma jsem být nemohla, to jsem poznala během svého ubohého pokusu o vztah ve třech.
Musela jsem se rozhodnout, ikdyž mi to rvalo srdce. Nakonec jsem s těžkým srdcem vzala pergamen, namočial brk do inkoustu a psala.
Drahý Severusi,
píšu ti tento vzkaz, protože bych ti to nedokázala říct do očí. Nezvládnu už dál tohle divadlo. Srdce mi krvácí, když ti píšu, že tenhle náš vztah musím skončit. Můžeme být přátelé. Vím, je to kruté, ale nemůžu jinak.
L.E.

Složila jsem ze vzkazu holubičku a s pomocí kouzla ji poslala do jeho pokoje. Začalo pršet, proto jsem zavřela dveře od balkonu.
Asi za pět minut se ozvalo zabušení a přes skleněné balkonové dveře jsem zahlédla obrys tmavé postavy. Otevřela jsem. Stál tam Severus, celý promočený. Než jsem stihla cokoli říct, začal zpívat.

Záplavou uprostřed pouště všedních dní
houslistou, co tvoje struny rozezní
můžu být, když si to budeš přát

Požárem, co rozpálí tě doběla
zlodějem, co státní banku udělá
můžu být, když si to budeš přát

Bláznem, co staví na poušti most
a v dešti tančí pro radost
budu všechno co si budeš přát
slunečním světlem a půlnoční tmou
tvou stopou v písku ztracenou
budu všechno co si budeš přát
a ještě k tomu rád

Šachistou, co pátým tahem dává mat
svítáním ve tmě, kde začala ses bát
můžu být, když si to budeš přát

Bláznem, co staví na poušti most
a v dešti tančí pro radost
budu všechno co si budeš přát
slunečním světlem a půlnoční tmou
tvou stopou v písku ztracenou
budu všechno co si budeš přát
a ještě k tomu rád

Bláznem, co staví na poušti most
a v dešti tančí pro radost
budu všechno co si budeš přát
slunečním světlem a půlnoční tmou
tvou stopou v písku ztracenou
budu všechno co si budeš přát
a ještě k tomu rád


Máš to mít, když si to budeš přát

Vyšla jsem k němu na déšť a pevně ho objala. Zabořil si obličej do mých vlasů.
"Nedokážu to Severusi. Nemůžu tě opustit. Ale ani Jamese. " povzdechla jsem si.
"Kdykoli mi řekneš, abych zůstal, zůstanu. Když mi řekneš, abych odešel, odejdu." odpověděl mi.
Vymanila jsem se z objetí a podívala se mu do očí. Byla v nich čistá oddanost. Ještě jednou jsme se objali. Potom jsem ho poslala do jeho pokoje.
Došlo mi, že se nedokážu vzdát ani Severuse, ani Jamese. V mé situaci jsem viděla jediné východisko. Z Jamesovi skříně jsem vytáhla jeho zavírací nůž. Otevřeal jsem ho do pohotovostní polohy a přiložila k zápěstí.