4.kapitola: Přátelství do svítání

18. července 2011 v 16:38 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Ahojky, tak jsem tu s další kapitolkou. Tentokrát je to napůl z pohledu Lilly, napůl z pohledu Jimmyho. V téhle kapitolce se budou střídat tyhle dva pohledy. Jinak na další kapču se můžete těšit v brzké době.

Od té doby, co mě James Potter vzal v noci na famfrpálové hřiště uplynulo už pár dní. Náš vztah to zásadně změnilo. Nemyslím tím, že bych se mu vrhla kolem krku a začala s ním chodit. Prostě si zase připsal kladné body. Stali se z nás bezva kámoši. Zrovna dneska jsme se domluvili s ostatními, že vyrazíme k jezeru. S holkama už jsme čekaly ve společence. Já v zelených, Ziva v černých a Anita v bílých plavkách. S nějakým tričkem jsme si hlavu nelámaly, jen přes spodní díl plavek jsme si natáhly pohodlné minisukně sladěné s plavkami. Kluci dorazili pochvíli. Společně jsme se přemístili k jezeru.
-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_
U jezera jsme si rozložili deky, co obětavě táhnul Sirius. My holky jsme si sundaly sukně, kluci se něčím podobným nemuseli zdržovat. Né snad, že by někdy nosili sukně, myšleno tak, že kromě plavek na sobě něměli nic. Jimmy v červených čekal na břehu na mě, Sirius v černých už běžel k vodě a Remus v šedých se trochu osměloval, přece jenom v září ta voda není zrovna eňo- ňůňo. Ziva s Anitou zkusily vodu špičkami prstů a prohlásily, že tam nevlezou. Jimmy na mě mrknul, já mrkla na něj a rozběhli jsme se k vodě. Těsně od kraje jsme se odrazili a skočili pořádnou bombu, takže holky byly mokré od hlavy až k patě.
"Zrzko, tohle ti nedaruju!" zakřičela s hraným rozhořčením a cukajícími koutky Ziva. Potom skočila do vody za námi.Anita si jen povzdechla a skočila za námi, Remus ji následoval, asi mu bylo blbý zůstávat jediný na břehu. Navíc byl taky od nás ohozený.
"Glo...glo..pomo...glo...glo...c...glo" snažila jsem se volat o pomoc. když mě moje milá tmavovlasá kamarádka držela pod vodou. James se na ni vrhnul a prozměnu topil on ji. To ovšem nenechal jen tak Sirius a přispěchal jí na pomoc.
Když jsme odcházeli zpátky do hradu, byli jsme všichni mokří a přidušení.
-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_
Večer téhož dne jsme se vydala hradem hledat Jamese. Slíbil mi, že se mnou zase půjde létat a nepřišel. To bylo divný, vůbec se mu to nepodobalo. Zrovna jsem vcházela do jedné sklepní chodby, když jsem z otevřených dveří zaslechla hlasy. Koukla jsem do nich a vyděsila se.
Jimmyho pohled:
Ležel jsem spoutaný v kruhu asi dvanácti Zmijí, tolik jich bylo zapotřebí, aby mě dostali.
"Do toho Severusi. Nech ho pykat." promluvil vyčouhlý kluk s dlouhými špinavě blond vlasy. Snape se tvářil, jakože se mu moc nechce.
"Jen do toho Srabusi, ulev si, ikdyž já nemůžu za to, že tě Lilly Evansová nechce." řekl jsem drze a kouknul mu do očí. V jeho obličeji se objevil vztek.
"Cruciatus." řekl hlasitě a se škodolibým potěšením čekal na mou bolest. Opravdu se dostavila. Zatnul jsem zuby, nehodlal jsem jim udělat tu radost a hlasitě dát najvo, jak hrozné to je. Vzpoměl jsem si, co mi říkal táta. Když proti tobě někdo použije Cruciatus, soustřeď všechny svoje myšlenky na jednu věc nebo člověka, nenech se ničím vyrušit. Bolest nebude mít šanci proniknout a ty kletbu přemůžeš. Zhluboka jsem se nadechl a nechal se zaplavit myšlenkami na Lilly. Pořád dokola jsem si v mysli prohlížel její obličej, vlasy postavu, to jak se směje a spoustu dalších věcí. Bolest pomalu povolovala, až zmizela docela. Dívka menšího vzrůstu s hřívou rozježených čených kudrnatých vlasů přistoupila blíž ke mně.
"Vyzkoušíme, jestli zvládneš odporovat mě Pottere." řekla tichým krutým hlasem. Jen jsem se ušklíbnul. Když pozvedla hůlku, aby pokračovala v tom, co Snape začal, něco se stalo.
"Ne!" ozval se ode dvěří mě dobře známý hlas. Moji věznitelé se s úlekem otočili tím směrem a někteří rovnou vypálili další mučící kletby. Lilly ve dvěřích klesla a bolestně zanaříkala.
"Nechte ji být, vy idioti!" slyšel jsem Snapeův hlas, ale v tu chvíli mě nezajímal. Napjal jsem svaly a provazy, které mě poutaly praskli. Tady to vidíte, pro Lilly dokážu cokoli. Ikdyž mě moje tělo moc neposlouchalo, dobelhal jsem se rychlou chůzí k Lilly. Snape už u ní klečel a já s údivem zjistil, že mu po tváři teče osamocená slza.
"Odnesu ji na ošetřovnu." řekl jsem a vzal ji do náručí.
"Vážně si myslíš, že tě odtud necháme jen tak odejít?!" ozvala se pohrdlavým hlasem Bellatrix, která byla zjevně zkalamaná, že by přišla o svou příležitost mě mučit.
"Lilly potřebuje jít na ošetřovnu, ty krávo!" zaječel na ni Snape.
"Bello, pojď." snažil se ji přemluvit jeden z ostatních, myslím, že to byl Rudolfus.Věnovala my ještě jeden povýšený pohled a pak spolu s ostatními odkráčela. Já s Lilly v náručí a Snapem vedle sebe jsem vyrazil na oštřovnu.
Madame Pomfreyová se naštěstí nikdy nevyptává. Pouze si nechala říct, co Lily tenhle stav způsobilo. Potom už se začala věnovat jejímu léčení. Dala jí životabudič a pak ještě jeden lektvar. Otočila se na nás.
"Chlapci, po tomhle bude delší dobu spát. Jestli chcete, můžete tu zůstat." dodala, když viděla naše odhodlané výtrazy. Potom odešla do své kanceláře a já osamněl se Snapeem u Lilliny postele.
"Zabiju je. Ještě jednou se jí jen dotknou..." mumlal si Snape pro sebe vztekle.
"Hele nech si ty násilnický sklony, tím už teď Lilly nepomůžeš. Navíc nesnáší násilí. Ale to je vedlejší. Poprvé jsem viděl, jak jsi někoho bránil. Co tě k tomu přimělo? Obyčejně jí nadáváš do mudlovských šmejdek a teď tohle." se zájmem a ledovým klidem jsem ho pozoroval.
"To bys nepochopil. Ona... prostě... No zkátka, já ji miluju a... tohle nadávání... ubližuje mi." zakňoural.
"Jak ti ubližuje?" zeptal jsem se nechápavě.
"No jak chodí zavěšená do tebe... a i s Blackem se baví přívětivěji než se mnou... mně teda povětšinou uráží, ne že bych si to nezasloužil, chovám se jako kretén... ael bolí to." vysvětlil tiše.Přikývnul jsem.
"Hele Srabusi, teda vlastně Snape, až na to, že jsi Zmije, miluješ tu samou holku co já, tudíž mi ji nejspíš chceš přebrat a předchvílí jsi mě mučil, musím říct, že jsi vlastně docela normální, dokonce malinko fajn člověk." řekl jsem.
" Ty taky ujdeš, teda až na to, že jsi nafoukanec, balíš my Lilly a imrvére mi s Blackem otravujete život." oplatil mi to a potom jsme se oba rozesmáli.
"Tohle ovšem znamená jen dočasné příměří." dodal jsem.
"Jasně, přece nejsem blázen, abych se s tebou přátelil." zasmál se znova.
"Takže přátelé do svítání?" zeptal jsem se a natáhl k němu ruku.
"Ano." souhlasil a ruku mi stisknul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lumisoid Lumisoid | 19. července 2011 v 19:12 | Reagovat

Jako, kapitola to je moc dobrá, ale měla bys trošku zpomalit v psaní, abys neměla tolik překlepů, nebo si to po sobě víckrát kontrolovat. (nejen kvůli překlepům - však víš) Ale jinak se mi to moc líbí. Miluju Snapea

2 Míša Míša | 29. dubna 2013 v 17:17 | Reagovat

Chudák Lilly :-( Ale je krásný, že Jemesovi stačilo pomyslet na Lilly a přemohl kletbu Cruciatus :-D Jinak moc pěkné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama