1. kapitola: Jitřenka a Večernice

8. dubna 2011 v 12:09 | hplovehp |  I do anything for love
Stalo se to asi týden předtím, než jsem měl odjet do Bradavic. Zbýval mi už jen jeden poslední, sedmý ročník.
Měla k nám na návštěvu přijet otcova známá i se svými dvěma dcerami, která pak společně se mnou pojedou zpět do školy.
Jedna z nich se jmenovala Belatrix, tu jsem znal, ptařila k mým (ne)přátelům. Tu druhou jsem zatím nepoznal. Studovala na Americké univerzitě čar a kouzel. Ale její matka, jak mi otec řekl, si výslovně prosadila, aby aspoň tento jeden rok strávila
v Bradavicích. O tuhle návštěvu jsem nejevil téměř žádný zájem, ale přesto jsem se převlékl do čisté bílé košile, abych se předvedl jako vzorný synáček.



Sotva jsem se oblékl, už se domem rozléhal otcův panovačný hlas. "Luciusi, pospěš si, kočár už přijíždí!"
Tyhle starodávné zvyky vážně nechápu. Košťat jsou přece rychlejší než kočáry. Tak proč nepoužijí radši je?

No co už se dá dělat. Sestoupil jsem ze schodů a vyšel na naleštěnou dlažbu dvora naší rezidence. Po naší udržované cestě lemované smutečními vrbami opravdu přijížděl kočár. Táhli ho čtyři koně, dva černí a dva bílí. Kočár sám byl temně černý, ale na slunci vrhal zvláštní namodralé odlesky.


Jako první z kočáru vystoupila ona dáma, madame Blacková.















Následovala ji Bellatrix. Nevěděl jsem, že je tolik podobná matce.













Pak se chvíli nedělo nic. Nešlo mi to do hlavy. Copak tu třetí sebbou nepřivezly? "Cisso!" zavolala madame Blacková důrazně. A z kočáru vystoupil anděl.


Nic krásnějšího jsem v životě neviděl. Dlouhé zlaté vlasy měla stažené čelenkou, ke které byly připevněny květy lilií. Svět si prohlížela světlounkýma šedomodrýma očima. Měla drobný, roztomilý nosík a smyslná ústa. Na krku měla stříbrný řezízek a na něm přívěšek ve tvaru kříže. Šaty obepínaly její úzký pas. Byly také krásně vyšívané, ale toho jsem si pramálo všímal. Pohldem jsem visel na ní, na jejím obličeji.
Ignoroval jsem pravidla společenského chování i otcovo varovné syčení, obešel jsem madame Blackovou, Bellatrix, a zastavil se u ní. Hluboce jsem se jí uklonil, a při té příležitosti jsem uchopil její ruku a lehce jsem se jí dotkl svými rty. Její pokožka byla hebka a bílá jako alabastr. Neochotně jsem jí ruku pustil a napřímil se. Předvedla ukázkové pukrle. Usmál jsem se, protože bylo provedeno s takovou dětskou vzdorovitostí, s ironií, se snahou udělat si z toho legraci. Usmála se také a podívala se mi přímo do očí. Svět okolo přestal existovat. Aspoň pro mne. Protože v mém světě nebylo místo pro nic jiného než pro tu dívku.
"Narcissa Blacková." pronesla formálně a připojila další milý úsměv.
"L-L-L-Lucius Malfoy" vykoktal jsem a připadal si jako největší hlupák na světě.
Chtěl jsem se otočit a nabídnout jí rámě, abych ji mohl uvést dovnitř. Jenže jsem se otočil tak nešikovně, že jsem zakopl o vlastní nohu a málem sletěl na zem. Na poslední chvíli jsem to vyrovnal. Podíval jsem se na ni. Na tváři se jí rozlil soucitný výraz. Prima, teď si musí myslet, že jsem neohrabané motovidlo.
Vrátil jsem se ke svému původnímu záměru, nastavil ruku do předpisové polohy a ona se do mne zavěsila. Prošel jsem s ní dveřmi. Cestou jsem zachytil otcův pohled a věděl jsem, že později, v soukromí jeho pracovny, si budu muset vyslechnou nějaká ta ostrá slovíčka o mých mravech. Bylo mi to jedno. Málokdy se člověku poštěstí trávit čas s andělem. Jak tak kráčela, všiml jsem si, že také krásně voní. Bože, ona je dokonalá. Doprovodil jsem ji až před dveře jejího pokoje, kde jsem ji musel opustit, abych jí podle etikety dal čas na vybalení z kufru, který za námi nesl jeden z jejich lokajů. Odešel jsem do svého pokoje, abych se trochu vzpamatoval a připravil na odpolední čajový dýchánek.
Čajový dýchánek mne neskutečně nudil. Nejen, že se Narcissa jakýmsi záhadným způsobem ocitla na místě u stolu, které ode mne bylo nejdál. Otec navíc očekával, že se budu věnovat Bellatrix a madame Blackové, jako odškodnění za mou nezdvořilost při uvítání. Velkou radost jsem mu asi neudělal. Mluvil jsem, jen když to bylo nezbytně nutné a na otázky jsem odpovídal pouze ano nebo ne. Narcissa najednou vstala. "Omluvíte mne prosím vás? Je mi trochu mdlo, půjdu se nachvíli nadechnou čerstvého vzduchu." vysvětlila. "Ale samozřejmě, drahá Narcisso. Lucius vás doprovodí." řekl můj otec. Konečně taky dostal nějaký dobrý nápad.
Narcissa se do mne opět zavěsila. Byli jsme v zajímavém kontrastu. Já v temně zeleném sametovém kabátě a ona v hedvábných žlutých šatech. Vyšli jsme na zahradu. Přemýšlel jsem co bych tak mohl říct, aby to bylo chytré vtipné a šarmantní zároveň. Podíval jsem se jí do tváře. Zrovna si fascinovaně prohlížela nejjasnější ze všech světýlek, ktewrá se dnes tak brzy objevila na obloze. "Večernice." stihl jsem říct než mne přerušila. " Nebo také Jitřenka. Pro planetu Venuši je spousta různých názvů. Je to nejjasnější světlo na noční obloze a také nejkrásnější." usmívala se na oblohu. " Co je Venušina krása v porovnání s tvou!" téměř jsem vykřikl zaníceně. Podívala se na mne a pak se stala ta úžasná a zvláštní věc. Postavila se na špičky, svými rty, které se uměly tak nádherně usmívat, se dotkla mého čela. Zavřel jsem oči. Jen na zlomek sekundy. Ale když jsem je otevřel, už u mne nestála. Viděl jsem, jak běží k domu a slyšel jsem její zvonivý smích.
Byl jsem neskonale šťastný. Stala se mou Večernicí i Jitřenkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TREVINO23ELSIE TREVINO23ELSIE | E-mail | Web | 14. března 2012 v 6:16 | Reagovat

Various people in every country get the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a> in various creditors, just because it's comfortable and fast.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama