Duben 2011

Popis postav- holky

10. dubna 2011 v 14:07 | hplovehp |  Ro(c)k z Bradavic
Ziva Davidová
věk:16 let (za chvíli sedmnáct)

vztahy: měla pár jednorázovek, ale jejím dlouhodobým cílem je sbalit Siriuse Blacka, protože kupodivu zrovna s ní se chce jen kamarádit ( smůla)

Rodina:mamka Ranja
táta Izák (s oblibou ho dráždí přezdívkou Izzy)
bratr David
sestra Elena

Přezdívky:Zivča, Wowka, Blackie

Vzhled: vidíte na fotce.

Zájmy, úchylky, znaky: Sirius, lesk na rty, tenis, plavání, sbírání polštářů






















Anita Cornelaiová

věk:16 (mladší než Ziva)

Vztahy: beznadějně zamilovaná do Remuse Lupina, o nikoho jiného nestojí

Rodina: Mamča Heidi
Otec a sourozenci: nemá

Vzhled: na fotce

Přezdívky: An, Annie, Corny, Cornflakes, Lupa, Moonynka

Zájmy, úchylky, závislosti, znaky:
Remus, vaření, kreslení, zpěv, tanec, hra na hud. nástroje (kytara, flétna), džínsy, mamča, knihy o mytologii













Lilly Evansová
Věk: 16 let( téměř stejně jako Ziva)

Vztahy: Letí hlavně na šampónky. Jamese Pottera, který okolo ní slídí and už od prváku okázale ignoruje.

Rodina: mamka Rosalie ( Rose.. no jo květinková rodina)
otec: Carlisle ( s oblibou mu přezdívá Králíček)
sourozenci: sestra Petunie ( vždyť to říkám, samý kytky)

Vzhled: na fotce

Zájmy, úchylky, znaky, závislosti: jahody, šití, voo-doo panenky, házení šipek




















Takže to máme hlavní trojici holek. Kluci se zde v brzké době objeví také.

1. kapitola: Jitřenka a Večernice

8. dubna 2011 v 12:09 | hplovehp |  I do anything for love
Stalo se to asi týden předtím, než jsem měl odjet do Bradavic. Zbýval mi už jen jeden poslední, sedmý ročník.
Měla k nám na návštěvu přijet otcova známá i se svými dvěma dcerami, která pak společně se mnou pojedou zpět do školy.
Jedna z nich se jmenovala Belatrix, tu jsem znal, ptařila k mým (ne)přátelům. Tu druhou jsem zatím nepoznal. Studovala na Americké univerzitě čar a kouzel. Ale její matka, jak mi otec řekl, si výslovně prosadila, aby aspoň tento jeden rok strávila
v Bradavicích. O tuhle návštěvu jsem nejevil téměř žádný zájem, ale přesto jsem se převlékl do čisté bílé košile, abych se předvedl jako vzorný synáček.



Sotva jsem se oblékl, už se domem rozléhal otcův panovačný hlas. "Luciusi, pospěš si, kočár už přijíždí!"
Tyhle starodávné zvyky vážně nechápu. Košťat jsou přece rychlejší než kočáry. Tak proč nepoužijí radši je?

No co už se dá dělat. Sestoupil jsem ze schodů a vyšel na naleštěnou dlažbu dvora naší rezidence. Po naší udržované cestě lemované smutečními vrbami opravdu přijížděl kočár. Táhli ho čtyři koně, dva černí a dva bílí. Kočár sám byl temně černý, ale na slunci vrhal zvláštní namodralé odlesky.


Jako první z kočáru vystoupila ona dáma, madame Blacková.















Následovala ji Bellatrix. Nevěděl jsem, že je tolik podobná matce.













Pak se chvíli nedělo nic. Nešlo mi to do hlavy. Copak tu třetí sebbou nepřivezly? "Cisso!" zavolala madame Blacková důrazně. A z kočáru vystoupil anděl.


Nic krásnějšího jsem v životě neviděl. Dlouhé zlaté vlasy měla stažené čelenkou, ke které byly připevněny květy lilií. Svět si prohlížela světlounkýma šedomodrýma očima. Měla drobný, roztomilý nosík a smyslná ústa. Na krku měla stříbrný řezízek a na něm přívěšek ve tvaru kříže. Šaty obepínaly její úzký pas. Byly také krásně vyšívané, ale toho jsem si pramálo všímal. Pohldem jsem visel na ní, na jejím obličeji.
Ignoroval jsem pravidla společenského chování i otcovo varovné syčení, obešel jsem madame Blackovou, Bellatrix, a zastavil se u ní. Hluboce jsem se jí uklonil, a při té příležitosti jsem uchopil její ruku a lehce jsem se jí dotkl svými rty. Její pokožka byla hebka a bílá jako alabastr. Neochotně jsem jí ruku pustil a napřímil se. Předvedla ukázkové pukrle. Usmál jsem se, protože bylo provedeno s takovou dětskou vzdorovitostí, s ironií, se snahou udělat si z toho legraci. Usmála se také a podívala se mi přímo do očí. Svět okolo přestal existovat. Aspoň pro mne. Protože v mém světě nebylo místo pro nic jiného než pro tu dívku.
"Narcissa Blacková." pronesla formálně a připojila další milý úsměv.
"L-L-L-Lucius Malfoy" vykoktal jsem a připadal si jako největší hlupák na světě.
Chtěl jsem se otočit a nabídnout jí rámě, abych ji mohl uvést dovnitř. Jenže jsem se otočil tak nešikovně, že jsem zakopl o vlastní nohu a málem sletěl na zem. Na poslední chvíli jsem to vyrovnal. Podíval jsem se na ni. Na tváři se jí rozlil soucitný výraz. Prima, teď si musí myslet, že jsem neohrabané motovidlo.
Vrátil jsem se ke svému původnímu záměru, nastavil ruku do předpisové polohy a ona se do mne zavěsila. Prošel jsem s ní dveřmi. Cestou jsem zachytil otcův pohled a věděl jsem, že později, v soukromí jeho pracovny, si budu muset vyslechnou nějaká ta ostrá slovíčka o mých mravech. Bylo mi to jedno. Málokdy se člověku poštěstí trávit čas s andělem. Jak tak kráčela, všiml jsem si, že také krásně voní. Bože, ona je dokonalá. Doprovodil jsem ji až před dveře jejího pokoje, kde jsem ji musel opustit, abych jí podle etikety dal čas na vybalení z kufru, který za námi nesl jeden z jejich lokajů. Odešel jsem do svého pokoje, abych se trochu vzpamatoval a připravil na odpolední čajový dýchánek.
Čajový dýchánek mne neskutečně nudil. Nejen, že se Narcissa jakýmsi záhadným způsobem ocitla na místě u stolu, které ode mne bylo nejdál. Otec navíc očekával, že se budu věnovat Bellatrix a madame Blackové, jako odškodnění za mou nezdvořilost při uvítání. Velkou radost jsem mu asi neudělal. Mluvil jsem, jen když to bylo nezbytně nutné a na otázky jsem odpovídal pouze ano nebo ne. Narcissa najednou vstala. "Omluvíte mne prosím vás? Je mi trochu mdlo, půjdu se nachvíli nadechnou čerstvého vzduchu." vysvětlila. "Ale samozřejmě, drahá Narcisso. Lucius vás doprovodí." řekl můj otec. Konečně taky dostal nějaký dobrý nápad.
Narcissa se do mne opět zavěsila. Byli jsme v zajímavém kontrastu. Já v temně zeleném sametovém kabátě a ona v hedvábných žlutých šatech. Vyšli jsme na zahradu. Přemýšlel jsem co bych tak mohl říct, aby to bylo chytré vtipné a šarmantní zároveň. Podíval jsem se jí do tváře. Zrovna si fascinovaně prohlížela nejjasnější ze všech světýlek, ktewrá se dnes tak brzy objevila na obloze. "Večernice." stihl jsem říct než mne přerušila. " Nebo také Jitřenka. Pro planetu Venuši je spousta různých názvů. Je to nejjasnější světlo na noční obloze a také nejkrásnější." usmívala se na oblohu. " Co je Venušina krása v porovnání s tvou!" téměř jsem vykřikl zaníceně. Podívala se na mne a pak se stala ta úžasná a zvláštní věc. Postavila se na špičky, svými rty, které se uměly tak nádherně usmívat, se dotkla mého čela. Zavřel jsem oči. Jen na zlomek sekundy. Ale když jsem je otevřel, už u mne nestála. Viděl jsem, jak běží k domu a slyšel jsem její zvonivý smích.
Byl jsem neskonale šťastný. Stala se mou Večernicí i Jitřenkou.

Prolog- Doba temna

8. dubna 2011 v 9:02 | hplovehp |  I do anything for love
Celý svůj dosavadní život jsem prožil v temnotě. Rodičům jsem na jejich výslovnou žádost říkal jmény a vykal. Chodil jsem do Zmijozelské koleje, protože oni si to přáli a já byl v jedenácti ještě tak bláhový, že jsem jim chtěl za každou cenu vyhovět. Přátel jsem měl velmi málo. Byly to povětšinou děti známých mých rodičů. Nemyslete si, že jsem se nezkoušel spřátelit i s někým jiným než s nimi. Jenže ostatní lidé, o jejichž přátelství jsem stál, mnou pohrdali. Nebo mi to aspoň tak dávali najevo.
Jak jsem záviděl Potterovi a Blackovi jejich přátelství! Byli jako bratři. Když k sobě vzali ještě Pettigrewa a Lupina, odvážil jsem se doufat, že bych k nim mohl taky patřit. Vysmáli se mi a řekli, že si nechtějí na prsou hřát kdejakého hada.
Proto jsem si za ta léta vybudoval okolo sebe ochranné zdi. Každý den nosím svou masku protivy, náfuky a toho zlého. Dokonale teď zapadám do kroužků svých "přátel". Je divné, protože stejně tak jako je nazývám přáteli, tak bych je mohl nazvat nepřáteli. Popravdě řečeno je nesnáším. Mnohdy, když se zase do někoho navážejí bych se na ně nejraději rozkřičel, ať toho proboha nechají. Cítím jak se v jejich společnosti utápí mé já, maska přestává být maskou a stává se skutečností.
Děsí mě to. Stává se ze mě kus hmoty, kterou si oni tvarují, jak potřebují a jak se jim zachce. Už se jim podařilo zpracovat větší část mého já, už jem nemohl vzdorovat. Byl jsem sám. Žil jsem v době temna.
Ale jen do té doby, než se v mém životě náhle objevila Ona.

I do anything for lovw

8. dubna 2011 v 8:36 | hplovehp |  I do anything for love
Tak to hle je takové info o povídce, která mě napadla včera večer a nedala si pokoj dokud jsem ji nezačala zapisovat. Pojmenovala jsem ji podle písničky, která mě k jejímu napsání inspirovala. Jelikož jsem ještě pořád nemocná, tak je moje tělo a hlavně mozek nějak podivně ovlivněné. Možná to bude i růžovou drogou, Ibalginem. Každopádně mám tendenci i ze zlých postav vykřesávat dobré vlastnosti a hledat jejich světlé stránky. A tak je hlavní postavou mé povídky Lucius Malfoy, ikdyž byl prvním člověkem o kterém jsem řekla, že je debil (chodila jsem do první nebo druhé třídy a právě jsem zhlédla 2.díl Harryho Pottera). No a další informace. Je to z doby, kdy byl Lucius ještě mladý, konkrétně z jeho 7. ročníku v Bradavicích. Což znamená, že se v ní objeví i Pobertové a Snape. Jinak žánr je převážně romantika, místy komedie a ždibíček dramatu.
Takže přeju krásný den a příjemné počtení, protože já jdu uveřejnit prolog.
Arrivederci hplovehp

Lidé čtěte. Ale taky komentujte!

8. dubna 2011 v 8:16 | hplovehp |  Crazy kecy o blogu
Prosím vás lidi, co vám to udělá. Aspoň jeden smajlík zanechaný v komentářích. Aby se člověk cítil dobře, že mu ty povídky někdo čte, a že by někdo eventuélně měl zájem přečíst si něco dalšího.Jinak mám pro vás lákadlo. Rozhodla jsem se, že když mám nedostatek komentářů, tak za každý komentář, ve kterém budou aspoň tři slova, věnuju tomu člověku, který ho napsal nějakou povídku. Buď tu, kterou už budu mít vymyšlenou, nebo si bude moct napsat, jaké chce postavy, žánr apod.
Takže prosím vás buďte tak dobří, dělejte to jako ti bobři....... No dobře hlavně komentujte!
Arrivederci hplovehp

Pobertovské hlášky

7. dubna 2011 v 13:43 | hplovehp |  HP fun

Sirius se potácí po chodbě, nažáží do McGonagallové.
"Pane Blacku, co mi k tomu řeknete?"
"Chlast, slast."
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
James u Tří košťat, sedící zády ke dveřím.
"Lepší ohnivá whisky v žaludku, než stará Mcgonagallka za zadkem."
McGonagallová (právě vešla do dveří): Pane Pottere...
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
James a Sirius:
S Červíčkem pospíchej ke Třem košťatům. Jediný je ještě ochotný platit a věří ti, když tvrdíš, že jdeš jen "na jedno" .
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
James a Sirius trénují na zápas ve famfrpálu. Siriovo koště najednou poskočí, Sirius vylétne do vzduchu a pak spadne zpátky tak, aby ho koště praštilo tam, kde to kluky nejvíc bolí (a do hlavy to nebylo). James se na svém koštěti sotva drží smíchy a zpívá: " Když tvůj druh přežije, tak si zatleskej..."
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
Remus, Sirius a James se vracejí okolo dvou hodin ráno z Prasinek. Jsou "tak trošku" opilí, a proto si James musí zachvíli ulevit, a pozvrací jakousi houbu. Každopádně je z toho hrozný puch. Remus, vyjímečně taky zřízený jak zákon( a pobertovský hlavně) káže, se otáže Siria: "Slyšíš ten smrad?"


.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-
Tohle je první várka, pokud se bude líbit, budou další. Arrivederci. hplovehp

Pro Maggdinku

7. dubna 2011 v 13:09 | hplovehp |  Crazy kecy o blogu
Chci zde uveřejnit obrázek, který jsem vytvořila pro svůj spisovatelský vzor, maggdinku.
Adresa jejího blogu: http://hpmaggdinka.blog.cz/
A tedˇuž ten zmiňovaný obrázek:

Vzal mi tě stín

7. dubna 2011 v 12:47 | hplovehp |  Jednorázovky
Příběh vypráví Hermiona. Je o ní, Ronovi, Fredovi a o lásce, kterou nezničí ani smrt. Jako kulisu doporučuju pustit tohle:
http://www.youtube.com/watch?v=Qw3o3TeXmCw


Vzal mi tě stín


Zatavilo se mi srdce. Nemohla jsem tušit, že když zelený paprsek smrtící kletby zasáhne jeho, zemřu také. Nemohla jsem na to být připravená. V jednu chvíli se smál, šťastný, se svým znovunalezeným bratrem. A teď tu leží na kamenné podlaze, nereagující na úpěnlivé prosby a volání svých nejbližších. Vzpomněla jsem si na okamžik, kdy jsem ho poprvé uviděla.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Stál na nástupišti, spolu se svou rodinou. Upoutala mne jejich barva vlasů. Zářivě rudá, s malými červenými odlesky. Matka jeho i druhé dvojče zrovna peskovala. Z toho, co jsem zaslechla, měla problém s jejich rozeznáním. Přišlo mi to divné, protože já je od sebe odlišit dokázala. Důkladněji jsem si prohlížela toho, který se mi líbil víc. Zřejmě ucítil, že se na něj někdo dívá a otočil se. Když si mne všimnul, nádherně se na mne usmál, než se obrátil zpět na matku.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Zrovna mne vylovali, abych si šla na hlavu nasadit Moudrý klobouk. Vystoupala jsem po schůdkách a posadila se na židli. Ještě než mi Klobouk spadnul přes oči, zahlédla jsem ho. Upřeně mne pozoroval. Proto, když se mnou Moudrý klobouk mluvil, jestli půjdu do Havraspáru nebo do Nebelvíru, zvolila jsem si Nebelvír, kolej kam chodil i on. Klobouk oznámil celé síni, kam mne zařazuje. Profesorka McGonagallová mi ho sundala z hlavy a já jsem se, celá šťastná, rozběhla k nebelvírskému stolu. ON se zase tak kouzelně smál a zuřivě tleskal.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Zmijozelští si chtěli zabrat famfrpálové hřiště, ikdyž Nebelvír měl potvrzení od profesorky McGonagallové, že může trénovat on. Malfoy a ostatní se také předváděli se svými novými košťaty. Pěkně od plic jsem Malfoyovi řekla, co si myslím. Probodl mne nenávistným pohledem a nazval mudlovskou šmejdkou. Obličej mé lásky ztvrdnul, ruka mu v kapse hábitu zašátrala po hůlce. Předběhl ho ale jeho bratr Ron.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
"Grangerová! Stůj! Hermiono! Počkej!" volal. Překvapeně jsem se otočila. Doběhl ke mně. "Vážně jsi praštila Malfoye do nosu?" zeptal se. Přikývla jsem. Prudce mne objal. Bůhví, co mne to napadlo, ale neodolala jsem a políbila ho. Na několik vteřin mi polibek opětoval, pak se ale nečekaně odtrhnul. "Tohle...nemůžeme. Nebo spíš já nemůžu. Nemůžu." vypravil ze sebe zadýchaně. "Proč?" ,téměř jsem zaúpěla v odpověď,"Ty mne nemáš rád?" Pohladil mne po vlasech. "Já tě miluju." Zhluboka jsem se nadechla. "Tak proč?" Povzdechnul si. "Ron tě taky miluje." Podívala jsem se mu zpříma do očí. " Ty bys zahodil své city, jen aby byl tvůj bratr šťastný?" Po tváři mu přelétl neveselý úsměv. "Ano." řekl, otočil se a spěšně se vrátil do hradu. " Ale co když já se takhle objetovat nechci?" zakřičela jsem do ticha a prázdnoty.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Dělá, jakoby se nic nestalo. Abych jemu i Ronovi, který za moje utrpení vlastně může, ublížila, přijmu pozvání od Viktora Kruma na ples. Ale ON, moje všechno, se snad o to ani nezajímá a pozve na ples Angelinu.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Učíme se bojovat v BA. Nejspíš to nedělá schválně, aale dohání mne k šílenství. Jeho smích, pohledy, pohyby. Působí mi bolest, že se ho nemůžu důvěrně dotýkat. Nevím, proč jsem takový masochista a záměrně vyhledávám jeho společnost.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Ten ohňostroj, který předvedl spolu s Georgem ve Velké síni byl velkolepý. Dokázal všechny studenty nadchnout. I já se po dlouhé době smála. Když jsem si ale uvědomila, že odlétl
a nehodlá se vrátit, málem jsem se zhroutila.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Když tu není, dokážu si uvědomit, že i k Ronovi cosi cítím. Není to láska. Nebo aspoň ne taková láska, jako k mému.. Miláčkovi. Každopádně trpím, když Ron chodí s Levandulí Brownovou. To je mi souzeno celý život snášet bolest od Weasleyovic rodiny?
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Moje zvláštní láska kRonovi se rozvinula. Když odešela nechal mne s Harrym, stal se ze mne robot, který dělá všechno proto, aby přežil, ikdyž je mu to vlastně úplně jedno.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Těsně předtím, než jsme se měli vrhnout do boje, jsem našla potřebu ukázat oběma bratrům Weasleyovým, co k nim cítím. R ona jsem políbila, když jsme Harrymu ukazovali zničený viteál. Jeho jsem musela hledat. Když jsem ho našla, zatáhla jsem ho do tmavé chodbičky a vášnivě políbila. Překvapilo mne, že se neodtáhl, ba právě naopka. Přitisk se ke mně a rukama mne hladil po vlasech a po zádech. Odmítal naše líbání ukončit, drtil svými ústy ta má. Když už pak cítil, že ani jeden nemáme žádný kyslík, neochotně mne pustil, otočil se, a beze slova odešel. Z jeho gest jsem vyčetla, že je rád, že učiním Rona šťastným, ale že zároveň trpí, když vidí, jak se mne Ron dotýká.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
A teď zemřel. Uvědomovala jsem si jedno. Ikdyž budu mít Rona ráda a budeme spolu mít spoustu dětí, budu už navždy jeho.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-

-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-
Frede Weasley, milovala jsem tě, miluju, a vždycky budu.
-.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.--.-.-.-.-.-.-

Prohraná sázka

7. dubna 2011 v 11:39 | hplovehp |  Drabbles

Prohraná sázka
Postavy: Z dob Pobertů
Žánr:libovolný
Slova:svezl, strom, hlína, sázka
Tohle zadání přímo svádí k tomu, aby se do postav dostali James, Sirius a Remus. Aby se žánrem povídky stala komedie. James by se vsadil ez Siriem a prohrál by.
Ale já jsem řekla: "Ne!"
A tak to bude takhle:
Postavy:Lilly a James
Žánr: romantika
Slova:svezl, strom, hlína, sázka
Prostě jsem chtěla vyzkoušet, jestli ze slov, dokonale pasujících na komedii dokážu vytvořit romantiku. Zda se mi to povedlo posuďte vy. Jinak je to double drabble, ale překročila jsem limit o dvě slova, takže povídka má 202 slov.


Procházeli jsme se okolo jezera. Lilly se mě dotýkala tak, že bych nejradši procházku ukončil a navrhl menší poleženíčko. Nicméně, zatím jsem odolával. Mněla na sobě jen zelenkalé minišaty, přímo hříšně krátké, a přes ramena si přehodila dárek ode mě, smaragdově zbarvený hedvábný šál.
Náhle prudce zastavila a přivinula se ke mně. Neodolal jsem, přitiskl jsem svůj obličej
k jejímu, naše rty se našly. Hedvábný šál se jí svezl po zádech.Dopadl na zem. Naše polibky zesilovaly, byly čím dál vášnivější. Povalil jsem ji na zem. Vypískla, jak jí hlína zastudila do zad. "Lilly..." povzdechl jsem si, když mě zbavila trička. Vzdorovat jsem však nedokázal.

O nějakou tu chvíli později mi Lilly ležela na hrudi a oba jsme prudce oddychovali. Vzhlédl jsem, abych obdivoval mohutné větve dubu, které nad námi tvořili slunečník.
"Tohle je náš strom." řekl jsem.
"Cože?" podivila se Lilly.
"Náš strom." zoopakoval jsem.
Zasmála se.
Pak mi došla ještě jedna věc.
"Já prohrál tu sázku se Siriusem!" zaúpěl jsem.
"Hmmm..." ,tiše zamumlala a zasmála se,"a když už jsi tu sázku prohrál, nechceš aspoň, aby to stálo za to?" Podíval jsem se do jejích smaragdových očí. Dávala se hravě a zároveň prosebně.

Znovu jsem ti podlehl.
Miluju tě, Lilly.