4.kapitola: Just so you know...

10. března 2013 v 14:49 | hplovehp |  Crossroads of the Worlds
A další kapča! :D Píšu jednu knihu, kterou po mě chce kámoška, učím se do školy, cvičím na flétnu, kreslím portréty, chodím ven s kámoškama, občas i s miláčkem... :D Takže si téhle kapči. ;) Jo a opět pohled Dan. A na to chi,chi má plná autorská práva Tewulinka a můj miláček. :D Plus se velmi omlouvám za nějaké to drsnější slovíčko. ;)

To byly omluvy! Nejdřív Stefan přišel k Eleně (Takže oni se včera pohádali!) a strčil jí před obličej trs trávy. On sice tvrdil, že to byla kytička z lásky, ale mně to pořád připomínalo takovou tu bujnou jarní travičku, co se kreslí k zajícům a podobné velikonoční zvířeně.
Pak přišli na řadu Sam a Dean. Díkybohu mi nepřinesli travního ometáka. Zato se vytasili s bonboniérou. Naše oblíbená... Jejich mlsné pohledy hovořily za vše. Takže jim odpustíme a potom si tu bonbonérku v soukromí sežereme, chichi. Zatřásla jsem hlavou, abych přestala být jako Glum a nechala jsem se obejmout od Deana a políbit od Sama.
Pak jsem ale zpozorovala, že Damon stojí sám a připadá si žádaný asi jako pískoviště na Sahaře. Koukla jsem stejným směrem jako on. Elena se nechávala od Stefana udobřovat jinak než travním koštětem. Vypadalo to trochu, jakoby jí zaskočilo v krku a on jí to sousto uvolňoval jazykem. Tfůj, to je hnusná představa!
Každopádně mě Elena docela naštvala, ne že ne. Včera se tu lísá k Damonovi jak opilá tanečnice u tyče k pouliční lampě a dneska? Dneska se tu nechává vyšetřit od toho odborníka na ušní-nosní-krční, od Stefana. Holka, měla by sis ujasnit priority! Nic si nezačínám s bratrem svého přítele. Ale když už se s ním, sakra, jednou líbám, tak se k němu nechovám jak k náplasti! Žádné použít, strhnout až není potřeba a vyhodit.
Povedlo se mi přivařit Damona ke mně a klukům. Ha, jsem dobrá! A zázraky se dějí! Damon se zapovídal s Deanem a zjistili, že si docela rozumí. Oba to přece jen byli starší bratři, co se starají o svoje maličké. Zapnuli si spolu dokonce i baseballové utkání. Já a Sam jsme se posadili k nim. Ve výhledu na televizi ale stáli Stefan s Elenou. Za normálních okolností bych je nechala, baseball moje oči milují zhruba stejně jako kyselinu sírovou. Ale tohle byli vyjímečné okolnosti.
"Mohli by jste se jít líbat někam jinam? Nebo jsi snad, Eleno, nějak zatížená na tohle místo?" rýpla jsem si. Elena okamžitě zrudla a začala Stefana tahat kamsi do háje. Nebo spíš k sobě domů.
K její smůle se chtěl Stefan taky dívat na baseball. No, tohle bude zajímavé.

"Škoda, že jste to projeli," šklebil se Damon na Deana.
"Příště vás rozneseme na kopytech!" zakřenil se starší Winchester.
"Aby jste se z toho baseballu nezbláznili," zamručel Stefan.
"Jestli tě baseball nebaví, tak proč jsme tu kvůli němu dvě a půl hodiny seděli?!"vyjela po něm Elena, jejíž nervy evidentně byly na pochodu Praha-Prčice.
"Já jen...Jsou důležitější věci než fotbal!" bránil se Stef.
"To má pravdu," podpořila jsem zlehka Stefana. El po mně střelila pohledem. No co, já si můžu dovolit kopat za oba Salvatory.
"Jdu domů!"
"Počkej, jdu s tebou!"
A ty dvě hrdličky už zase mizeli.
"To se není čemu divit, že ty dva nebaví baseball, když tak tvrdě trénují sportovní gymnastiku!" zavolala jsem za nimi. Odpovědí mi byl Elenin vztyčený prostředníček (Fíha, to bych do ní neřekla!) a Stefanův pohled typu "Jenpočkejažsevrátím".
"No, my taky půjdeme, ne?" optal se mě Sam.
"Já zůstávám tady." odpověděla jsem.
"Dan!" zaúpěl. No jo, on by panáček už druhou noc abstinoval...Však jemu to neuškodí!
"Uvidíme se zítra." uculila jsem se a protáhla se.
"Neboj Same, když s tebou nebude ležet Dan, pořád máš svého plyšového medvídka..." křenil se Dean. Sam se po něm ohnal, ale jen se praštil do konferenčního stolku.
"Vy jste dva dobrodinci..."zabručel a vydal se tedy ke dveřím. Dohonila jsem ho a dlouze políbila.
"Počkej, až uvidíš, co s tebou budu dělat zítra..."zapředla jsem mu do ucha. Téměř zakňučel a políbil mě znovu. Pak už se nechal vystrkat svým bratrem ven a do Impaly. Zamávala jsem jim a zavřela dveře.
"Proč jsi nejela se svým souložníkem?" optal se Damon lehce uštěpačně.
"Tomu se říká spravedlivé dělení, víš? Bylo nás šest, utvořily se tři skupinky. Já na tebe tak nějak zbyla," uculila jsem se.
"Popravdě? Jsem rád, žes tu zbyla," usmál se Damon.
"Potřebuješ si vylít srdíčko?" zakřenila jsem se.
"Něco na ten způsob," připustil. Tak na to si radši sednu!
"Tak povítej, teta Dan poslouchá," pobídla jsem ho a posloužila si trochou jeho bourbonu přímo z lahve.
"Chtěl bych, abys mi dala nějak radu ohledně Eleny."
"Jak nečekané!" ušklíbla jsem se. Damon po mně šlehl vyčítavým pohledem.
"No dobře, promiň, už si z tebe nebudu dělat srandu. Tak s čím konkrétně chceš pomoct?" zeptala jsem se ho.
"Chci, aby pochopila, co pro mě znamená," povzdechl si.
"Tak co kdybys zvedl ten svůj upíří zadek a šel jí to říct?!" protočila jsem oči.
"Když to je blbé...Já bych si připadal..." začal se vykecávat. Fajn, na přímo to nepůjde. Takže nějakou variantu B...
"Zkus jí poslat nějakou písničku, která to řekne za tebe. Mně by se líbilo, kdyby to kluk udělal," navrhla jsem pak.
"A jaká písnička by to měla být?" optal se bezmocně. Povzdechla jsem si.
"Fajn, tak ti pomůžu i s tímhle!"

"Díky."
"No, nemůžu říct, že by nebylo zač." zamručela jsem. Měla jsem plnou hlavu všemožných melodií a slov. Asi přes hodinu jsme s Damonem vybírali písničku, kterou pošleme Eleně. Ne, že bychom se u toho nebavili. Největší výtlem jsem dostala asi v polovině hledání, když Damon prohlásil: "Mrdám na to, pošlu jí Gangman Style!".

Při téhle písničce musím myslet na tebe...
http://www.youtube.com/watch?v=DrPR3vF-Tks

Tohle nakonec odešlo z Damonova telefonu na Elenin. Seděli jsme potom ještě nějakou dobu u krbu, kdyby náhodou odpověděla, ale to se nestalo. Tak jsme si popřáli dobrou noc a odebrali se na kutě.

Druhý den jsem si akorát chystala snídani, když u penzionu zastavilo auto. Rozpoznala jsem Elenin hlas. Zpívala si.
"Just so you know, these feelings taking control of me and I can't help it...Though you should know: I tried my best to let go of you, but I don't want to!"
Po tváři se mi roztáhl úsměv. Když jsem se podívala na Damona, viděla jsem, že se usmívá také.
 

Trocha grafiky

10. března 2013 v 14:08 | hplovehp |  me and Me
Nazdárek, promińte, že nic nepřibývá, já píšu, ale nic nestíhám dodělat. :P Tak vám sem zatím alespoň přidávat jeden můj výtvor s Ianem a Paulem. Mě se líbí. ;) :D


3.kapitola: Let's get crazy!

6. ledna 2013 v 14:07 | hplovehp |  Crossroads of the Worlds
Tak jo, další kapitolka! Poprvé tu máme pohled Dan. ;) Dozvíme se pár nových věcí a potěšíme fanoušky Deleny, snad alespoň trochu. :)

Stála jsem za Salvatorovic sídlem a přemýšlela. To se nám ten videovečer zvrhnul. Naštěstí se nikdo nepopral, ale Sam a Dean se okamžitě odstěhovali z penzionu. Předtím se se mnou ovšem ještě stihli pohádat. Caroline radši odjela za Tylerem. Prý je to vlkodlak, ale štěká míň než my tady. Stefan zmizel s Elenou ke Gilbertům. Takže u Salvatorů jsem zůstala jen já a...
"Proč jsi tady?" ozval se za mnou Damon.
"Ale to víš, potřebuju se opálit." trhla jsem rameny.
"Při měsíčku?" povytáhl skepticky obočí.
"Solária jsou drahá, lunárium je zadara."
"Ale nic se nemá přehánět. Pojď dovnitř." natáhl ke mně ruku.
"Co vevnitř?" chtěla jsem vědět.
"Bourbon." lákal mě.
"Fajn." nechala jsem se přemluvit a vrátila jsem se s ním do domu.
"Proč jsi nás nenapráskala těm tvým lovcům?" zeptal se mě.
"Nemám v povaze vyzrazovat cizí tajemství."
"No..Tak díky."
"Je zač." ujistila jsem ho s úšklebkem. Zakřenil se, vytáhl lahev bourbonu a nalil nám.
"Tak na tebe." připil.

Po chvíli už jsem byla slušně nalitá. No jo, Damonův bourbon má fakt grády. To ještě ten šavlozubý neřád zapnul rádio. To nebylo dobré. Jakmile moje opilé já vidělo Damona vrtícího boky na písničku I know you want me, tak ho prostě chtělo. Chtělo by to ještě někoho, kdo mi zabrání udělat nějakou koninu.
Ťuk, ťuk.
Nebe, ty ses smilovalo? Šla jsem tedy otevřít. Stála tam Elena. Zdůrazňuji, že sama.
"Můžu dál?" optala se nejsitě.
"Ne že mužeš, ale musíš!" vtáhla jsem ji dovnitř.

"Forget about your boyfriend and meet me at the hotel room, you can bring your girlfriends and meet me at the hotel room..." prozpěvoval si Damon. My dvě s Elenou jsme se kolem něj ovíjely.
"Netočí se ten svět nějak moc rychle?" ptala se mě Elena, jejíž nožky se začínaly povážlivě zaplétat.
"Beztak za to může Damon." odpověděla jsem jí.
Za pár minut už nebyl náš upír schopen zvládnout kymácení nás obou. Obětovala jsem se v Elenin prospěch a uvelebila jsem se na gauči. Na ty dva bylo pokoukání! Nejdřív se jen tak klátili, pak si Damon přimáčkl Elenu na sebe. Ta nejdřív vykulila oči a pak ho začala líbat.
"Ehm, vy dvě humanoidní formy toužící spářit se, máte tu obecenstvo!" upozornila jsem je.
"Hmmm... Třešně rostou na zemi v lednu." odpověděla mi moudře Elena. To už jsem k nim došla a odpojila je od sebe.
"Neruš, osobo!" ohradil se Damon a hodně rozmáchlým gestem mi naznačil, že mám zmizet.
"To určitě, tygře." ušklíbla jsem se.
"Musíme jí utéct!" zařvala Elena na Damona tónem, který naznačoval, že to mělo být důvěrné sdělení.
"Neblbněte, lidi. A upíři." doplnila jsem se, když se Damon chtěl ozvat.
"Proč ne?" zajímali se oba.
"No, dneska jste totálně zkárovaní. Ráno to dopadne tak, že Elena bude mít výčitky a bude dělat, že se nic nestalo. Damon z toho bude nešťastný a bude chtít vraždit."

Ráno jsem měla bolest hlavy, ale taky pocit dobře vykonané výchovné práce. Ti dva se totiž spolu díky mě nevyspali. Damon mi pomohl doručit Elenu do jednoho z pokojů, kde jsme obě přespali. Sám šel do svého.
To bylo sice fajn, ale to, že Elena, když je opilá, chrápe jako zájezd kanadských dřevorubců, co si zapomněli vypnout motorovky, jsem zjistila až když jsem spokojeně zavřela oči. Poprvé a naposled za tu noc.
Páni, co ta útlá a jemná dívka vydávala za zvuky! Divím se, že Stefan, když vedle ní tráví snad každou noc, ještě neskončil u psychiatra se sny o obřích dusících se slonech!
"Dobré rááááno!" zívla její výsost Šípková Elenka, když se konečně probrala.
"Bré." odpověděla jsem jí, to už se k nám vřítil Damon.
"Co budeme dneska dělat?!" vyptával se.
"Nejdřív nám dej šanci probrat se!" zamručela jsem a vykopla ho na chodbu. Pak jsme se s Elenou uvedly pomocí jejích malovátek a mého umu to použitelného stavu.
"Ehm...Díky." zahuhlala pak Elena.
"Jsou to tvoje líčidla." trhla jsem rameny.
"Myslím...za to v noci." upřesnila.
"Ahá."
"Dopadlo by to přesně tak, jak jsi říkala, takže...díky." zoopakovala se.
"Byla to moje občanská povinnost." uculila jsem se na ni.

Nakonec jsme si šli zaplavat. Neměla jsem svoje plavky, tak mi Elena půjčila jedny její starší. No, nemám zrovna košíčky dé, ale tenhle pidivršek byl součástí plavek snad jen proto, aby se neříkalo, že se chodíte koupat nahoře bez. Elena měla obdobný model. Nám oběma jsem všechny ty šňůrky utáhla na dvojité uzlíky. To se ukázalo jako dobrý nápad, alespoň nás o ty vršky nemohl Damon obrat. A ne, že by se nesnažil!
Nezdary s naším svlékáním si ten upírák vynahradil na tobogánu, kde si nás obě posadil na klín a než jsme se stačily pomodlit, už s námi svištěl dolů.
Ale udělal si i dobré očko, třeba těma obříma hranolkama. A sehnal mi potápěčské brýle, za to jsem mu dokonce dala pusu na tvář. Já totiž miluju potápění. A nejen proto, že se mi pod vodou daří stahovat plavky. Jako jsem to provedla Damonovi.

"Ty plavky si odpykáš!" vyhrožoval mi ještě, když jsme se celí vymáchaní a vychlámaní vrátili do penzionu.
"Ehm..." ozvalo se z obýváku. A jé, tady někdo přišel odprošovat!
 


2.kapitola: Dirty Little Secret

5. ledna 2013 v 23:44 | hplovehp |  Crossroads of the Worlds
Tak, druhá kapča k SPN a TVD crossu. :D Zatím se nic zásadního neděje. Ale přesto si myslím, že čas strávení čtením této kapči nebude úplně ztraceným.

"Grrrr...Bleeee!" ozývaly se dávivé zvuky.
"Co to děláte kluci?" nakoukla Dan s nevinným úsměvem do koupelny, kde se nacházeli oba Winchesterové v trojce se záchodovou mísou.
"Voláme do bufetu, kde jsme naposledy jedli." zachrčel Dean.
"Chceme vrátit peníze." zahuhňal Sam.
"Tak až to vyřídíte, přijďte dolů. Na oběd bude klobáska." mizela Dan ze dveří, když viděla, jak ta představa ty dva nebožáky rozrušila.

"No konečně jste tady!" vítala je po dvou hodinách, když sešli do velké kuchyně v přízemí.
"Ne celý. Žaludek mi zůstal nahoře." svezl se Dean na židli.
"Mluvíš mi z duše." zaúpěl Sam, který kecnul vedle něj.
"Tak odpočívejte. Připravím vám něco na vyzdravění." mrkla na ně Dan. Cestou ke kuchyňské lince si ale neodpustila zapnutí rádia.
I got a hangover, oh-oooooooooooooh!
"Připomeň, mi, že se na ni chci zlobit, až mi bude líp." zachroptěl Sam směrem ke svému bratrovi.

Když Winchesterové snědli několik tun ovoce a zeleniny, vytáhla je Dan na procházku. Protesty jim nebyly nic platné.
"Ahoj."pozdravil je zelený ufoun z reklamy na Alzu, ve kterém šla při bližším zkoumání poznat Elena.
"Deane! Same! Dan!"
"Tiše!" zaúpěli osoby trpící kocovinou. Caroline naznačila, že našlapuje po špičkách. Evidentně byla svěží.
"Jaké jsou ztráty ve vašich řadách?" zeptala se jí Dan.
"Elena, jak ostatně vidíš, a Bonnie. Je u sebe doma a míchá si nějaký bylinkový utrejch, aby měla zase hlavu na krku."
"Moudrá to Pocahontas." ozval se chabě Dean.
"Co se bude dnes podnikat?" hířila Caroline energií.
"Myslím, že hromadné přátelení se záchody." zahuhňal Dean, procpal se dveřmi a vydal se hledat již zmiňované zařízení. Elena, nápadně pobledlá, ho nasměrovala. Společně zaklekli ke klozetové míse. Caroline nakrčila nos nad těmi zvuky, co vydávali.
"Mohli bychom se dívat na nějaký film." ozvalo se z kuchyně. I Salvatorovic bráškové byli přítomni, evidentně úplně v pohodě.
"Ale v penzionu, Elena má strašně titěrnou televizi." dodal Damon.

"Co si pustíme?"
"Mamma Mia!"
"Paranormal Activity!"
"Pána Prstenů!"
"The American Mall!"
"Asterixe a Obelixe!"
"Hříšný tanec!"
"Opovažte se, Damon u toho bude chtít tancovat!" protestoval Stefan.
"Tak Nekonečný příběh!"
"Letopisy Narnie!"
"Twilight ságu!"
"Ještě jednou tu někdo řekne něco o Stmívání a já budu mít rovnou Zatmění, ale mysli." řekl výhružně Damon.
"Piráty z Karibiku!"
"Marca Pola!"
"Angeliku!"
"Indiana Jonese!"

Na posledním zmiňovaném se nakonec všichni shodli, klasika je prostě klasika. Jenže potom nastal problém s usazováním. Ten veliký gauč se najednou zdál podivně malý. Nakonec to bylo tak, že Damon seděl na kraji a ostatní následovali v tomto pořadí: Elena, Stefan, Caroline, Dean, Dan, Sam.
"Tůturutů, tůtutů. Tůturutů, tůturůtůtů! Tůturutů, tůtutů - tu turůru, turůru, turůru!" notovali si kluci Jonesovu znělku.

"Indýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý!" ječely všechny holky spolu s hlavní ženskou hrdinkou.
"Ticho!" okřikovali je kluci, kteří si chtěli vychutnat velké finále příběhu.
"Není středověk, aby žena byla zticha, když jí to chlap nařídí!" odpoví za všechny dámy Dan.

"Zatraceně!" zanadával Dean, když později krájel všem jablko svým obřím loveckým nožem. Řízl se totiž do prstu.
"Stefane!" vyjekla Elena. Její kluk totiž po Deanovi téměř okamžitě vystartoval. Ještě, že ho Damon stihl zachytit. Všichni byli najednou na nohou. Všichni, s vyjímkou Dan.
"Co kdyby jste se všichni uklidnili?" navrhla ostatním
"Tebe to nepřekvapuje?!"
"Že jsou to upíři? To já přece dávno vím!"
"Ty to víš?!"

Šťastné a veselé!

24. prosince 2012 v 17:00 | hplovehp |  me and Me
Nazdárek, tak vám všem přeju šťastné a veselé Vánoce. Možná zítra dodám k nějaké povídce vánoční speciál. ;) Jinak si napište, ke které povídce mám dohánět skluz nejdřív. :D
A tady máte malé vánoční přáníčko. ♥


43. kapitola: It's all coming back to me, loving him was red..

24. prosince 2012 v 15:11 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tak, Tew napsala úžasnou kapču. Teď musím něco stvořit já. :D Pohledy holek. ;)

Pohled Bonnie:
Ležela jsem na posteli a pozorovala Henricka, který se právě probíral.
"Ahoj." usmála jsem se na něj.
"Hoj." zachraplal. Proč mi to zní tak zatraceně sexy?!
"Takže...spali jsme spolu." řekl nejistě.
"Už to tak bude."
"A nemůžeme to udělat ještě jednou?" zamrkal a posunul se ke mně.
"Jdu se osprchovat." zavrtěla jsem se smíchem hlavou a zabalená do peřiny jsem se vydala do koupelny. Henrick zasténal. Nedalo mi to, musela jsem se ohlédnout. Ležel tam úplně nahý, pouze klín si zakrýval polštářem. S rezignovaným povzdechem jsem se vrátila k němu.

Pohled Caroline:
Jasně, strašně jsme se najedli! Stačilo pár pohledů na toho druhého, a už jsme se zase váleli po podlaze v objetí. Jestli můj vztah s Tylerem byl hodně o sexu, tak co to bude s Klausem? Po chvíli mě to ale přestalo zajímat. Kdybych tušila, jak ehm..šikovný Klaus v těhlech věcech je, asi bych nečekala tak dlouho.
A on se vůbec nestaral o svoje uspokojení. Jemu...dělalo dobře dělat mi dobře. Páni. Kdybych tohle řekla nahlas, jsem rudá až na hýždích. Což by teď ostatně přes Klausovy ruce nebylo vidět.

Pohled Katherine:
Stefan mě za výběr šatů upřímně nesnášel. Takové šatičky jsou prý na to, aby se okamžitě svlékaly. Přesto jsme se připojili ke společnosti, která v přízemí penzionu slavila.
Byla to fajn změna, že jsem se někde nemusela vyloženě vtírat. S Elenou si sice asi sotva někdy koupíme přívěšky Best Friends Forever, přesto mi byla vděčná, že jsem Stefana zkulturnila. Damon mě vyjímečně nepovažoval za největší čúzu v místnosti. To žezlo převzala Rebekah.
Sam se choval jako pošuk, ale milý pošuk. Říkal, že si spolu někdy musí vyrazit na drink. Stefan se kvůli tomu tvářil jako Othello v plné formě, ale já se na to už těšila.
Štěňátko s modrýma očima alias Matt. Bylo mi ho trochu líto. Muselo mu to celé připadat totálně na hlavu.

Pohled Rebekah:
"Bylo to... šílené." zasmál se Matt, když jsme po tom večírku stáli před mým domem.
"To ano." zamumlala jsem.
"Tak..dobrou noc."
"Dobrou, Matte."
Gentlemansky mě líbnul na čelo, než nasedla zpět do svého náklaďáčku a odjel. Vešla jsem do domu. Všude ticho. Bezva. Žádní otravní bratři v dohledu. Přešla jsem do koupelny, svlékla se a vklouzla pod sprchu. Není možné, aby se mnou jedno setkání se Samuelem takhle zamávalo. Natáhla jsem ruku a zapnula jsem malé rádio, co se tu bůh ví jak objevilo. Asi si měl Nik potřebu zpívat ve sprše.

Písnička (♥):
http://www.youtube.com/watch?v=M7Gze4kqF04

Bezva, zrovna takovou písničku teď fakt potřebuju! Přejela jsem si rukou po boku, kde se mě dotknul, když jsme tančili. Okamžitě mě udeřila vzpomínka.

"Nepustím tě."
"Můžu ti utrhnout ruce."
"To jsi ty, vždycky něžná."
"A ty si ze všeho děláš legraci."
"Kdybych to nedělal, už bych se zbláznil. Fakt, že spím s přes pětset let starou dívkou..."
"Nemusíš, jestli nechceš."

Pousmála jsem se. Přesně jsem věděla, co následovalo.

Přitáhne si mě zpět na sebe.
"Já se s tím věkovým rozdílem nějak vyrovnám." zakření se na mě. Neodolám a políbím ho. Hladí mne a líbá, dokud se pod ním nezhroutím rozdrcená vlastní slastí. Teprve potom cítím, jak do mne vstupuje. Druhé vyvrcholení je ještě bouřlivější než první, protože je umocněné tím jeho.

Neuvědomila jsem si, že jeho ruce nahrazuju svýma. Došlo mi to, až když se moje tělo napjalo ve slastném vrcholu. Posadila jsem se na koupelnovou podlahu a nechala jsem své slzy téct. Já jsem chtěla Sama! Já jsem ho chtěla zpátky! To bohužel nebylo možné. Ne po tom, co udělal.

Pohled Elena:
Damon byl během i po tom večírku až bláznivě šťastný. Líbilo se mi to. Jen doufám, že nám tuhle idylku v brzké době nic nezkazí...

42. kapitola: I wanna dance, and love, and dance again

24. prosince 2012 v 15:11 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tewčina kapča. ;)


Pohled Elena:
,,Damone Salvatore! Okamžitě se mnou přestaň točit!" smála jsem se a držela se mého milého jako klíště. Hudba hrála jako na lesy a já chtěla tancovat, to jsem však netušila, že on mě místo tance bude točit jako na kolotoči.
,,No dobrá.." svolil ten upírák se smíchem a pustil mne na zem.
,,To máš teda kliku. Ještě chvíli a už bych byla zelená…" zasmála jsem se a on mě políbil. Velice ráda jsem mu s polibkem vyšla vstříc.
,,Já vím, jsem to klikař…" zasmál se spolu se mnou a znovu mne políbil.
,,Jsem s tebou moc šťastná.." svěřila jsem mu převeliké tajemství. Láskyplně se na mě usmál a líbnul mne na čelo.
,,To já jsem ten nejšťastnější člověk, v určitých mezích, na světě. Mám totiž to nejúžasnější dívku po svém boku.." usmál se a já ho radostně objala.
,,Miluju tě.." dodala jsem a líbnula ho na krk.
,,Miluju tě.." usmál se a už se mnou tančil normálně. V jeho mezích, samozřejmě.
Pohled Bonnie:
Probuzení vedle Henricka bylo překvapení, ale pak jsem si vzpomněla, co jsme to vlastně vyváděli a trochu jsem zčervenala. On vedle mne v poklidu oddechoval a deku měl až lákavě nízko na bocích. Nejradši bych mu tu deku stáhla, ale jsem slušné děvče, ne? I když podle mých myšlenek to tak nevypadá.. Co už…
,,Bonnie?" zamumlal ze spánku a já se k němu zvědavě nahnula. ,,Miluji tě, Bonnie Bennettová.." dodal ze spánku a já otevřela ústa abych něco taky řekla, ale pak jsem je zase zavřela a jenom se usmála. Pokud tohle byla pravda, tak jsem nejšťastnější človíček na planetě.
Pohled Rebekah:
Tančila jsem s ním, se Samuelem. S tím, se kterým jsem si nakázala se nezaplést, ale mé city z minulosti se draly na povrch. Proč jen nemůžou zůstat skryté? Proč? Nejspíš proto, protože jsem se od něj stále neodpoutala, zdají se mi o něm sny.. Měla bych odejít, daleko od něj. Měla bych jít za Mattem. Vždyť už mne nezavrhuje, jako to dělal. Otevřel mi své srdce a já po tom tak dlouho toužila. Tak moc jsem po tom toužila. Mé srdce pro něj plesalo snad od prvních chvil.
,,Takže, blondýnko…" začal Sam a udělal se mnou otočku v tanci. ,,Ty chodíš s tím človíčkem?" optal se s úsměvem a zaklonil mne dozadu. Zamrkala jsem.
,,No.. já vlastně nevím.. jsme na začátku.." Zašeptala jsem nejistě.
,,Hmm.. toho by se dalo využít, nemyslíš?" navrhnul s úsměvem.'
,,Ne, to tedy nedalo." Zamítla jsem a vymanila se od něj, rozešla jsem se ke dveřím, ale to mne dohnal a přitočil zase k sobě. Narazila jsem do jeho pevného hrudníku, který jsem v minulosti tak ráda zasypávala polibky.
,,Tak se hned nečerti." Doporučil mi s mrknutím.
,,Rebeko!" Zavolal na mne Matt a s úsměvem k nám přešel.
,,Ehm.." uhladila jsem si šaty a odlepila se od Sama. ,,Všechno v pořádku?" zeptala jsem se. Matt přikývnul a usmál se na mne.
,,Co večírek?" zeptal se a rozhlédl se po lidech kolem. Všichni byli zaneprázdněni do víru tance.
,,Teď je to tu mnohem lepší." Usmála jsem se na něj a přitočila k němu. Chytnul mě za boky a začali jsme tancovat.
Pohled Caroline:
Ležet na zemi v kuchyni, na mém, Klausově, tričku a oddychovat po tom, co se stalo, fakt nezapomenutelný zážitek.
,,Asi nám vychladla večeře." Zamumlal mi Klaus do ucha, když mi ho zasypával polibky.
,,Hmm… ale místo večeře jsme dělali něco hezkého…" usoudila jsem s úsměvem. Klaus se zasmál a políbil mne na rty.
,,To máš pravdu." Usmál se na mne a lehce mne kousnul do krku lidskými zuby.
,,Já vím.." zachichotala jsem se a pohladila ho po tváři.
,,Co budeme dělat?" zeptal se s úsměvem neskrývajíc zvědavost.
,,Možná bychom si mohli dát tu večeři, když ji ohřeješ." Zamrkala jsem roztomile, jak nejlépe umím a políbila ho krátce na rty.
,,Jistě, má lásko." Zasalutoval a zvednul se. Se skousnutým rtem jsem si ho prohlédla. A musím říct jediné. MŇAM!

My Immortal

12. prosince 2012 v 20:16 | hplovehp |  Jednorázovky
Z jistých důvodů jsem teď hodně smutná a zklamaná...A nejlepším lékem je pro mě psaní. Tak se nezlobte, že je to tak smutné, příště se polepším, slibuju. ;) Je to psáno ich formou (já).

Kroky se rozléhaly tichou uličkou. Sem tam se tu povalovaly zbytky bílého čehosi, co snad kdysi mohlo být sněhem. Nebe bylo pochmurné; samé šedivé mraky, které vítr honí po obloze. Ten samý vítr se opíral do stromů, které se až donedávna pyšnily mohutnou košatou korunou. Teď však byly, na pokyn nějakého úřadu, osekány. Připadalo mi, jakoby s jejich větvemi zmizela i část mé hrdosti.
Stará železná vrata vrzla, když jsem je otevřela. Ten zvuk byl jediným uvítáním, kterého se mi dostalo. Velmi pomalu jsem se vydala dál. Tady někde je. Jeden, dva, tři...
Už jsem ho našla. Je pořád stejný, což je uklidňující. Posadím se k němu. Je ledový, ale není se čemu divit, v takovém počasí.
"Ahoj." pozdravím. Neodpoví, ale na to jsem si už zvykla.
"Chyběl jsi mi." přiznám se. Žádná odezva.
"Dneska se mi dařilo." začnu s popisem svého dne. Jde o mnoho rozvitých vět, pitvám se ve svých činnech i pocitech, nic před ním neskrývám. Cítím přece jen jistou úlevu.
"Díky, že jsi poslouchal." pousměju se. Cítím protivné slzy ve svých očích.
"Mám tě ráda." řeknu a obejmu ho. Ikdyž mě studí ještě víc než okolní počasí, neuhnu. Teprve po chvíli ho váhavě pustím.
"Tak já zase někdy přijdu." zašeptám, pohladím fotku vsazenou do náhrobního kamene a odejdu.

Nový vzhled a další věci

2. prosince 2012 v 12:14 | hplovehp |  Crazy kecy o blogu
Tak jo, máme tu zase nový vzhled. Omlouvám se, ale já musela. :D Po té scéně...hmmm... A ta písnička k tomu...Ne, nejsem závislá! Jak bych mohla?! :D *anděl* :D
Jinak pracuju na pár kapčách, ale zajímalo by mě, kdy se mi je povede dopsat. :D Doufám že brzo. ;)

41.kapitola: Just a little bit of love

17. listopadu 2012 v 13:54 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tak, Tew si povinnost splnila, teď je to na mně. ;) Uvidíme, jestli se vám to bude líbit. ;)

Pohled Elena:
"Jenno, Jeremy, Ricku!" zajásala jsem a jala se je objímat.
"To je dost, že jsi si na nás vzpoměla," zabručel Rick.
"Je milé poznat Eleninu rodinu," vyloupl se od někud Sam.
"A vy jste?" zeptala se Jenna, lehce vyvedená z míry.
"Samuel, Elenin a Damonův známý," představil se.
"No...Těší mě," usmál se na něj Alaric a pro jistotu si Jennu přivinul k sobě.

Pohled Bonnie:
"Zkus to." pobídl mě a přidržel si mou ruku na svém srdci.
"K čemu je to dobré?" zeptala jsem se.
"To uvidíme, až to zkusíme," usmál se. Povzdechla jsem si a začala jsem pronášet kouzlo, která mě tu už asi hodinu a půl učil.
S každým úderem našich srdcí do mě pronikal víc a víc. Překvapeně jsem vydechla. Mohla jsem myslet jako Henrick, přesněji řečeno vytvářet myšlenky v jeho hlavě a on zase v mé. A oba jsem se zaobírali tím samým.
"Já se zbláznil," zašeptal. Vzápětí jsem na sobě cítila jeho nesmělé ruce, jak mi shrnují špagetová ramínka noční košilky a pak ji ze mně stahují. Překvapoval mě.
Opatrně mě dlaní polaskal na levém ňadru. Slastně jsem si povzdechla a začala mu pomalu stahovat z boků plátěné kalhoty, ve kterých spával. Povzbuzenou takovou odezvou se ke mně sklonil a začal mě líbat na krku a klíčních kostech. Rozkošnicky jsem se zavrtěla a to už ten jediný kus jeho oděvu sklouznul na zem vedle postele.
Díky vzájemné důvěře se počáteční rozpaky brzy rozplynuly. Pořád mě laskal velmi něžně, přesto už jsem přes clonu vzrušení nedovedla racionálně myslet.
"Já tě chci, Henricku," oznámila jsem mu. V jeho očích se objevilo mnoho potěšeného chtíče. Dlouze mě políbil a stejně pomalu, jako do mě vstupovala jeho mysl do mě vstoupilo i jeho tělo.

Pohled Rebekah:
Seděla jsem v Grillu a čekala, než se Matt převlékne, abychom mohli jít někam ven. Vlastně jsem byla v pokušení jít mu s tím převlékáním pomoct. Ledabylým gestem jsem si upravila vlasy a rozhlédla se po Grillu. Moje rozverná nálada byla ta tam. Co ten tu dělá?! I po takové době mě rysy jeho tváře a linie jeho těla velmi lákaly. Zatřásla jsem hlavou, aby se to v ní zase všechno srovnalo. Tenhle chlap už není moje starost. Ne po tom, co jsme udělali.
Zamířil rovnou ke mně. Musela jsem se několikrát zhluboka nadechnout. On si nic nepamatuje. Vím, že si nic nepamatuje.
"Ahojky, neznámá krásko. Nedáš si něco k pití?" zeptal se s tím podivně nakloněným úsměvem. Delší vlasy mu padaly do tváře.
"Radši bych si sama vykopala studnu. Přímo tady." ťukla jsem podpatkem do podlahy. Zachechtal se svým typickým strhujícím smíchem. Neubránila jsem se alespoň malému pousmání.
"Slečinka má prořízlou pusu." zamrkal.
"Slečinka je nutná okřikovat tlupu otravných existencí, kteří jsou náhodou jejími bratry." ušklíbla jsem se.
"Už jsem tady, můžeme jít." objevil se vedle mě Matt. Chtěla jsem se s ním rozejít ke dveří, ale můj společník mě zarazil.
"Elena se vrátial domů. Dneska bude uvítací oslava. Asi v penzionu. A já bych si na ní s tebou rád zatancoval, hádě." usmál se na mě.
"Elena je zpátky?" rozzářil se Mattův obličej. No bezva. Nikdo mi nikdy nechyběl víc, než ta ukňourá lidská holka.
"Možná bychom tam mohli zajít, co ty na to?" pokračoval Matt. Chvíli jsem přemýšlela. No, snad to až tak zlé nebude. A když nic jiného, můžu bratrům Salvatorovým lehce vyplenit zásoby bourbonu.
"Půjdeme." přikývla jsem. Pohledem jsem spočinula na tom, co po mě chtěl tanec. Chtě nechtě jsem musela přiznat, že se na Samuelovi doteky těším.

Pohled Caroline:
Stydím se to říct, ale já pod Klausem usnula. Vážně. Byla jsem z toho tanečního tréninku úplně vyčerpaná. Každopádně když jsem se probrala, byla už za okny tma a já byla převlečená to svého, teď už tradičního, pyžama, tedy Klausova trička. Zombie krokem ospalce jsem sešla do kuchyně v přízemí.
Klaus zrovna něco přendával z pánve na talíř a pohupoval si u toho boky.
"Dobré... Bůh ví co." uchechtla jsem se a posadila se na kuchyňskou linku.
"Vyspala ses dobře?" podíval se na mě s pobaveným úsměvem.
"Np, ehm...Promiň, že jsem vytuhnula takhle." sklopila jsem provinile pohled.
"Ty jsi vytuhla, já ztuhnul." konstatoval vesele. Podívala jsem se na něj s povytaženým obočím.
"To nic. Odpouštím ti. Ale moje ego to docela schytalo." zasmál se. Přitáhla jsem si ho za tričko k sobě, nohy si ovinula kolem jeho boků.
"Pomůže tohle tvému egu vzpamatovat se?" zeptala jsem se s úsměvem. Spokojeně zavrněl, ovinul si kolem mě ruce a začal mě líbat. Po chvíli už jsem se tak docela neovládala. Jeho tričko odlétlo kamsi neurčitým směrem, doufala jsem, ež ne na sporák. Pak jsem se mu začala dobývat do kalhot.
"Na kuchyňské lince? Vážně?" zasmál se do mých rozpálených úst.
"Ráda experiemntuju." ušklíbla jsem se a kalhoty z něj sjely. Odkopl je do kouta.
"Tak pojďme experimentovat spolu." podíval se mi do očí a pak svými rty sklouzl po mém krku.

Pohled Rebekah:
Matta odvolali do banky. Nějaké problémy s financemi. Chtěla jsem tam jít s ním, ale zřejmě mu to bylo trapné, protože mě poslal na ten večírek. Ať se prý hezky bavím. Tak uvidíme, jak se mi to povede splnit.

Bekah šaty:















































Měla jsem na sobě jen jednoduché šaty. Na co se zbytečně strojit?
Nasadila jsem lehce arogantní úsměv a vešla do penzionu.
"Kdo tě sem zval?!" uvítal mě nesmírně mile Damon.
"Klidně zase můžu jít." trhla jsem hlavou.
"Pozval jsem ji já.* vystoupil Samuel z hloučku přítomných.
"Proč jsi tu proboha chtěl mít tu zabijáckou Barbie?" zeptal se ho ten načurený černovlasý Salvatore.
"Abych si s ní mohl zatancovat."
"Jsi cvok."
Jen jsem se pousmála. Jaká škoda, že si o mně vůbec nic nepamatuješ, Same. Nevíš nic o nocích, kdy jsi sténal mé jméno. Tichounce jsem si povzdechla. Neměla bych žít minulostí. Teď tu byl Matt. Matt, kvůli kterému jsem se tak horlivě snažila. Nesmím se zase zaplést se Samuelem. Ikdyž mě to láká. Strašně láká. Protože čím déle jsem se na něj dívala, tím víc ve mně rostl plamen mojí dávno zapomenuté lásky.

40. kapitola: Home, sweet home

17. listopadu 2012 v 13:53 | hplovehp |  We Are Who We Are
Tewčina kapča. ;)
Pohled Elena:
,,Ihned dáme vědět, jakmile něco zjistíme," ujišťovala naši čtveřici Christine. S Markem se totiž dohodli na tom, že také budou hledat nějaké informace o stvořiteli jejich linie.
,,Děkujeme," zašeptala jsem. ,,A děkujeme, že nás chápete, už jsme byli pryč moc dlouho, naše rodina nás potřebuje," usmála jsem se po dlouhé době.
,,To je nejdůležitější," ozval se Mark a přitáhnul si Christine za pas k sobě. Ta ho políbila na tvář. ,,Rodina je to nejdůležitější co každý z nás má," ujistil nás.
,,Ano, má rodina je po mém boku," zacukroval Damon a políbil mě do vlasů. Zaculila jsem se a opřela hlavu o jeho rameno.
,,Budete nám chybět, ale my brzo přijedeme. Jen tak se nás nezbavíte," usmála jsem se.
,,To rádi slyšíme," řekla Christine.
Už asi hodinu jsme jeli. Já, Damon, Bonnie a Henric a překvapivě se přidal i Sam. Byli jsme dost daleko od Mystic Falls, ale Damon jel jak drak. Opravdu. Někdy jsem se i bála v těch strašlivých zatáčkách, že to, to ubohé auto nevydrží a sjede s námi z cesty. A takhle to pokračovalo dál, než jsme se konečně objevili u cedule s nápisem: Vítejte v Mystic Falls!

Pohled Caroline:
,,Já to neumím," povzdychla jsem si a dívala se na to, jak mi Kol ukazuje pohyby. Tak tohle nepůjde.
,,Nic na tom těžkého není," opětoval můj povzdych. Chytil mě za boky a začal jimi houpat do rytmu písně. Sám udělal totéž s těmi svými.
,,Pro mě to těžké je," Zabručela jsem, ale pak jsem si vybavila pár pohybů a začala provokativně kroutit boky a tančit. Jo, dobře já! Kol zůstal zírat a já po něm, vždy na kratičký moment, koukala.
,,No vidíš, jak ti to jde!" prohlásil vesele a rychle se zase ujal vedení a už jsme si to tancovali dál.
Kdo řekne, že upír nemůže být zadýchaný, jako závodník po několika kilometrovém běhu, tak ho asi zaškrtím! Já se tak určitě cítila. Připadala jsem si, jako kdybych měla každou chvíli padnout na místě, kde zrovna jsem a usnout si tam spánkem, který trvá nejméně celý den. Pro jistotu jsem si rychle sundala zpropadené boty na tancování a oblékla si chlupaté bačkůrky. To vám bylo pohodlí! Které jaktěživ svět neviděl. Pomalu jsem přešla k autu, dobře, k limuzíně, kterou pro nás poslal Klaus. Ani nechci vědět, kde ji sehnal. Ale díky mému já, které sotva pletlo nohama, jsem se do té limuzíny rychle vecpala ještě před, zrovna tak unaveným, Kolem. Lehla jsem si na dlouhou, černou koženou sedačku a chlazenou láhev minerálky z mini ledničky jsem si dala na čelo. To byla paráda, lehnout si na záda a chladit se. Ale netrvalo to moc dlouho, i když jsme s Kolem prohodili maximálně tak dvě slova, a už jsem byla vytahována z auta nezbednýma ručičkama pana Nicklause.
,,Né, já ještě nechci vstávat!" zabručela jsem a otevřela unavené oči. Uličnický úsměv se mi objevil hned před nimi a pak už si jeho rty ukradly ty mé v polibku.
,,Taky tě nikdo vstávat nenutí," odpověděl s úsměvem. Pozdvihla jsem elegantně jedno obočí a omotala ruce kolem jeho krku. Když už si mě nesl do pokoje. Jo, jak jinak než do jeho pokoje.
,,Takže budu moct zase spát?" protáhla jsem jako kočka. Uculil se a zamknul za námi dveře do svého pokoje. Položil mě pod sebe na postel a políbil rozkošnicky na rty.
,,To se ještě uvidí, má sladká Caroline," odpověděl a zvednul se. Přešel k oknu, kde zatáhnul závěsy a pak se vrátil k mé maličkosti. Zbavil se rychle svého přebytečného trička a vlezl za mnou na postel.
,,Hmm.. takhle se mi už spát nechce," zabručela jsem toužebně a prohlédla si jeho vypracované svalstvo.
,,To jsem rád," zašeptal ještě před tím, než mě hladově políbil.
Pohled Rebekah:
Když vás nechá rodina v soukromě vile samotnou, má to jednu výhodu. A to takovou, že můžete pištět jak střelený a nikomu to nevadí. Radování se z první schůzky s Mattem se totiž uskutečnilo právě tím pištěním. Ano, chovala jsem se jako malá holka, ale šťastná malá holka. Slunečnice už stála v té nejhezčí váze, kterou jsem našla a já k ní pořád chodila a čichala, jako kdyby se jí každou chvíli měla měnit vůně. Ale neměnila a já si z toho nic nedělala a stále čichala jak nějaké štěně.
,,Ano, jsem v pořádku," zašveholila jsem do telefonu a poskakovala si po domě.
,,Opravdu? Můžu, když tak hned přijet," ozvalo se zkresleně z mého mobilu. Ach, ten starostlivý Elijah.
,,Ne, nemusíš. Opravdu, bratříčku. Jsem v naprostém pořádku," uklidňovala jsem svého bratra a zašila se do svého pokoje, kde jsem se začala hrabat ve skříni s oblečením.
,,Kdyby něco, víš, že tam budu za chviličku," ozvalo se, než jsem se rychle rozloučila a zavěsila. Tak a teď je čas se ustrojit!

Pohled Matt:
Jeden talíř, další sklenka. Prostě šichta v Grillu, jen to hvízdá. Lidí tu bylo dneska mimořádně hodně, sám nevím proč, ale celkem se mi to líbilo. Aspoň jsem se nenudil. Chodil jsem od stolu ke stolu a sepisoval objednávky, pak jsem sklízel nádobí a nakonec jsem skončil u baru a naléval těm největším opilcům v Mystic Falls. Jen tu nebyl Damon, který by tu řádku doplnil.

,,Ahoj Matte," Zaskočeně jsem sebou trhnul a otočil se po hlasu. Za mnou stála usměvavá Rebekah v minišatech a vysokých podpatcích. Přes celý tenhle komplet měla ještě přehozenou koženou bundu. Moc jí to slušelo.
,,Ahoj" usmál jsem se na ni a sebral další talíř po vyklizeném stolu. Sama se ujala druhého talíře a položila mi ho do bedny na špinavé nádobí.
,,Jak to dneska jde?" zatřepotala řasami a následovala mne k dalšímu stolu.
,,Teď to tu je prázdné oproti tomu, co tu bylo tak před hodinou," usmál jsem se a přešel k baru. Dal jsem bednu do kuchyně na umytí a sám se ujal místa za barem. Rebekah si mezitím sedla na prostřední barovou židli a usmívala se jako sluníčko.
,,Takže mě smíte obsloužit, pane barmane?" podívala se na mě s jiskrnými plamínky v očích a já jen přikývl ohromen tou něhou v nich.
,,A co si dáte, krásná slečno?" optal jsem se zvesela. Zarděla se. Opravdu se přede mnou asi tisíciletá upírka začervenala? A jak při tom byla rozkošná!
,,Nejspíš burbon. Protřepat, ale nemíchat," Usmála se.
,,Hned to bude," Zasalutoval jsem a vydal se pro burbon.

Pohled Elena:
,,Ach domove, sladký domove!" zvolala jsem radostně do domu, který, jak se ukázalo, byl prázdný. Ale mně to nevadilo a radostně jsem vyběhla schody do svého pokoje, kde jsem se hned začala vítat s mým plyšákem, s mou skříní, s mým oblečením, ostatními věcmi a v neposlední řadě se svou postelí, do které jsem sebou přímo praštila. Ach, moje milovaná postýlka!
,,V posteli a beze mne?" usmíval se na mě ode dveří můj snoubenec. Jen jsem se rošťácky zavlnila a protáhla. Ihned byl nade mnou a jeho oči držely ty mé v pevném očním kontaktu.
,,Odvezl jsi Bonnie a Henricka takhle rychle?" zeptala jsem se.
,,Nemohl jsem se tě dočkat, takže kouzelníci se trochu klepali hrůzou, jestli tu jízdu vůbec přežijí a vida! Přežili ji," zazubil se a políbil mě na rty.
,,To je musíš tak strašit?" optala jsem se, ale úsměv mi ze rtů nezmizel.
,,Ehm.. hrdličky," ozvalo se odkašlání ode dveří a Damon upřímně zavrčel, že ho někdo ruší. Sam stál v pozici, v které jsem před chvílí viděla Damona.
,,Same.." usmála jsem se, vyskočila na nohy a přeběhla k němu. Po té jízdě jsem ho ani nestačila obejmout, když se omluvil, že má hlad a proto si dojde do místní nemocnice. Sam opětoval mé objetí, ale ani ne za pár vteřin, jsem byla odtažena do jiné náruče. Žárlivec jeden! Ale MŮJ žárlivec.
,,Promiň Same, máme teď něco rozdělaného," Rukou mu naznačil, aby odešel, ale to už bouchly domovní dveře a já se šťastně rozeběhla k mému bratrovi a Jenně.

Moje dojmy a dobré zprávy! ;)

16. listopadu 2012 v 19:45 | hplovehp |  me and Me
Tááákže... Nejdřív vás můžu potěšit - vypadá to, že budu mít více času na psaní povídek. Nechci to zakřiknout. ;) Každopádně se už nemůžu dočkat, až vám naservíruju nejnovější porci zážitků. ;)
No a k těm mým dojmům...Před chvíli jsem dokoukala Tvd 4x06. No.. po těch bezva Delena scénách a příslibu rande Caroline s Klausem... Myslím, že můj vlastnoručně vytvořený obrázek napoví mnohé. ;) :D


Pro ni jsem jen náhradník...

4. listopadu 2012 v 12:15 | hplovehp |  Jednorázovky
Tohleto jsem prostě po 4x04 musela napsat. Pohled Damon. Velmi krátké, ale možná udělám pokráčko, pokud bude zájem. ;ú
Písnička, při které mě to celé napadlo ;) :
http://www.youtube.com/watch?v=6rUrXikFNJ0

Seděl jsem na své posteli a usrkával alkohol z lahve, kterou jsem vzal v Grillu. Chutnalo to odporně, ale dnes jsem nehledal delikatesy. Potřeboval jsem se co nejrychleji opít a s tím mi ten utrejch ochotně pomáhal.
"Damone?" ozvalo se tiše od dveří. Jen jsem protočil oči. Nechápu, jak si to mohla vyložit jako souhlas ke vstupu, ale najednou stála u mě.
"Co to piješ?" zeptala se.
"Svoje vlastní zklamání. Nebo to minimálně chutná stejně. Na zdraví!"
"Damone..."zamumlala tiše, zatímco jsem se zhluboka napil.
"Co chceš?" zajímal jsem se otráveně.
"My dva..."začala. Mávnutím ruky jsem ji umlčel.
"Není žádné my," odsekl jsem. Už zase měla v očích slzy. Bylo mi jí líto. Líto? Ne. Spíš mě to rozčilovalo. Popouzelo mě, že vypadá tak bezbraně. Přitom je to jen šelma, číhající na kořist.
"Chci si s tebou promluvit," kuňkla.
"Ale já s tebou ne," zavrtěl jsem hlavou.
"Damone, nesmíš se na mně zlobit. Já...Všechno je zesílené a..."
"A co? Nemůžeš všechno omlouvat tím, že jsi upírka, Eleno!"
"Ale mě to mate! Já se s tebou cítila dobře a pak najednou..."
"Najednou sis vzpomněla, že patříš k mému bratrovi? Že to vždycky bude Stefan? Mám pro tebe novinku. Takhle jsi se chovala i jako člověk. Použila jsi mě a pak vyhodila, jako se to dělá se sáčky na odpadky!"
"Damone, mně je to líto, tak strašně líto!" rozplakala se už naplno.
"Buď si mě vem celého, takového, jaký jsem, se vším, co mám nebo už mi krucinál přestaň dávat tu nesnesitelnou naději, že by to jednou možná mohlo vyjít!" zavrčel jsem a rázně se vydal ke dveřím.
"Udělám to," zaslechl jsem její šepot.
"Co uděláš?" otočil jsem se na ni podrážděně.
"Vezmu si tě celého," řekla rozechvěle a velmi pomalu se ke mně začala přibližovat.

Kam dál